Czesław Miłosz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Czesław Miłosz
Narození30. června 1911
Szetejnie
Úmrtí14. srpna 2004 (ve věku 93 let)
Krakov
Místo pohřbeníKrypta zasloužilých na Skalce
Povoláníbásník, diplomat, spisovatel, esejista, překladatel, pedagog, vysokoškolský učitel a literární historik
StátPolskoPolsko Polsko
Alma materVilniuská univerzita
Žánrpoezie a próza
Tématakrásná literatura, literatura, literární historie, překlad a diplomacie
Významná dílaThe Captive Mind
Campo di Fiori
Piosenka o końcu świata
OceněníGuggenheimovo stipendium (1976)
Neustadtská mezinárodní cena za literaturu (1978)
Nobelova cena za literaturu (1980)
čestný doktor Harvardovy univerzity (1989)
Národní medaile za umění (1989)
… více na Wikidatech
Manžel(ka)Janina Miłosz (1944–1986)
Carol Thigpen-Miłosz (1992–2002)
Partner(ka)Jadwiga Waszkiewiczová
DětiAnthony Milosz
Peter Milosz
RodičeAleksander Miłosz
PříbuzníAndrzej Miłosz (sourozenec)
Grażyna Strumiłło-Miłosz (švagrová)
Oskaras Milašius
Joanna Miłosz-Piekarska (bratrova dcera)
Czeslaw de Wijs (synovec)
Erin Gilbert[1] (vnučka)
VlivyHérakleitos
svatý Augustin
Emanuel Swedenborg
William Blake
Adam Mickiewicz
… více na Wikidatech
PodpisPodpis
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zleva: Andrzej Miłosz (1917-2002) se svým starším bratrem Czesławem Miłoszem (1911-2004) v roce 1999.

Czesław Miłosz ([zvuk ˈʧ̑ɛswaf ˈmʲiwɔʃ]; 30. června 1911, Šeteniai, Ruské impérium – 14. srpna 2004, Krakov, Polsko) byl polský básník, esejista a překladatel[2], nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1980, nositel ocenění Spravedlivý mezi národy.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v litevské vesnici, která tehdy patřila Rusku, ve vzdělané šlechtické rodině a dostal tradiční katolické vychování, s nímž se nikdy zcela nerozešel, s nímž se však později bolestně vyrovnával. Jeho otec, stavební inženýr, za války cestoval po stavbách v Rusku a rodina cestovala s ním. V letech 1929–1934 studoval práva na Vilenské univerzitě a roku 1931 navštívil Paříž, kde ho jeho strýc uvedl do četby švédského mystika E. Swedenborga. V tomtéž roce spoluzaložil „katastrofický“ avantgardní časopis Žagary. Po promoci a ročním stipedijním pobytu v Paříži působil v polském rozhlase ve Vilniusu, ve Varšavě a jako válečný zpravodaj v Rumunsku. Roku 1940 se vrátil do Vilniusu a přijal litevské občanství, ale po sovětské okupaci Litvy v červnu odjel do Varšavy, kde pracoval v knihovně. Po porážce Varšavského povstání roku 1944 se přestěhoval do Krakova. Vždycky se považoval za občana Polsko-litevské unie a byl hrdý na mnohonárodnostní charakter tohoto soustátí, což mu někteří polští nacionalisté vytýkali.

Po druhé světové válce Miłosz podporoval nový režim, protože soudil, že má povinnost se podílet na budování nového společenského a politického řádu. Působil v USA a v Paříži jako polský kulturní atašé, byl však vůči režimu stále skeptičtější. Koncem roku 1950 při návštěvě Varšavy mu policie odebrala pas, ale na nátlak významných osobností mohl v únoru 1951 odjet do Paříže, kde dostal politický azyl. Část polské emigrace ho přesto dlouho odmítala. Roku 1953 poprvé vyšla jeho Zotročená mysl, v níž na čtyřech anonymních postavách ukázal, čím stalinismus přitahuje spisovatele. Kniha měla velký úspěch a byla přeložena do mnoha jazyků.

Od roku 1960 přednášel polskou literaturu a slovanské jazyky na Kalifornské univerzitě v Berkeley a roku 1970 získal americké občanství. Roku 1978 získal Neustadtovu cenu za literaturu a v roce 1980 Nobelovu cenu. 1980 navštívil Polsko, kde mohly poprvé vyjít některé jeho knihy, ale brzy se vrátil do Berkeley a v následujícím roce byl v Polsku zase zakázán. Roku 1989 dostal čestný doktorát Harvardovy univerzity.

Od roku 1989 navštěvoval Krakov, kam se roku 1993 přestěhoval a kde v roce 2004 zemřel. Jeho tělesné pozůstatky jsou uloženy po boku dalších polských velikánů v kryptě Kostela sv. Archanděla Michaela a sv. Stanislava na Skałce v Krakově.[3]

Roku 1994 byl vyznamenán Řádem bílého orla a v památníku Jad Vašem v Jeruzalémě je za svou činnost za války zapsán jako Spravedlivý mezi národy. O čtyři roky později, 1998, získal prestižní polskou Literární cenu Nike za dílo „Piesek przydrożny“ (česky Pejsek u cesty). Rok 2011 byl, rozhodnutím polského Sejmu, rokem Czesława Miłosze.[4]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Velkou většinu svého díla napsal Milosz polsky, měl však velmi dobré překladatele do různých jazyků. Sám také hojně překládal z poezie anglické, americké, francouzské a španělské, vydal i překlady starozákonních biblických textů.

Poezie[editovat | editovat zdroj]

Nieobjęta ziemia, dílo Czesława Miłosze

Vycházel z avantgardy a neoklasicismu, od 70. let je jeho poezie více meditativní.

  • Poema o vychladlém čase (1933) - debut s výraznými znaky katastrofismu
  • Tři zimy (1936) - předtucha válečného konfliktu
  • Záchrana (1945) - ve sbírce zachytil autor tragický osud národa
  • Traktát morální (1948) - sbírkou prolíná skeptické uvědomování si rozporuplnosti světa
  • Traktát poetický (1957) - hledá společenský a filozofický charakter současného století.

Estetický a filozofický rozměr mají i další sbírky:

  • Král Popiel (1962)
  • Kde vychází slunce a kdy zapadá (1974)
  • Hymnus o perle (1982)
  • Neobsáhnutelná Země (1984) - sbírka básní, překladů, citátů z básníků a filozofů.

Do krajiny dětství a mládí se vrací ve sbírkách:

  • Kroniky (1987)
  • Vzdálenější okolí (1991)
  • Na břehu řeky (1994)

Próza[editovat | editovat zdroj]

Po své emigraci v padesátých letech se Milosz začal prosazovat jako esejista a prozaik. Studie východoevropských totalitních systémů se objevují v dílech:

  • Zotročený duch (1953) - esej
  • Dobytí moci (1953) - román
  • Údolí Issy (1954) - v tomto románu se autor vrací do časů dětství, strávených v Litvě
  • Rodná Evropa (1959) - kniha esejů
  • Dějiny polské literatury (1969), anglicky pro studenty v USA
  • Soukromé závazky (1972) - esej
  • Země Ulro (1977) - esej

Překlady do češtiny[editovat | editovat zdroj]

  • Hymnus o perle. Praha: MF 1992
  • Mapa času. Praha: Odeon 1990
  • Pejsek u cesty. Praha: MF 2000
  • Rodná Evropa. Olomouc: Votobia 1997
  • Saligia a jiné eseje. Brno: Barrister a Principal 2005
  • Svědectví poezie - šest přednášek o neduzích našeho věku. Praha: MF 1992
  • Svět: prosté básně. Zblov: Opus 2008
  • To. Praha: Paseka 2003
  • Traktáty a přednášky ve verších. Olomouc: Votobia 1996
  • Údolí Issy. Praha: MF 1993
  • Záhrada vied: eseje. Bratislava: Kaligram 2002
  • Zotročený duch. Praha: Torst 1992
  • Poslední básně. Praha: Triáda 2011

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

  • Rodný dům Czesława Miłosze v Šeteniai (Litva)
    Rodný dům Czesława Miłosze v Šeteniai (Litva)
  • Pamětní deska na jeho rodném domě
    Pamětní deska na jeho rodném domě
  • Sarkofág Czesława Miłosze na 'Skałce' v Krakově
    Sarkofág Czesława Miłosze na 'Skałce' v Krakově
  • Pamětní deska na zdi Vilniuské univerzity (Litva)
    Pamětní deska na zdi Vilniuské univerzity (Litva)
  • Czesław Miłosz na litevské známce (2011)
    Czesław Miłosz na litevské známce (2011)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Dostupné online. [cit. 2018-01-04]
  2. ↑ Czesław Miłosz, Polish-American author – Encyclopaedia Britannica.
  3. ↑ Czesław Miłosz. Culture.pl [online]. 2014-08-19. Dostupné online. 
  4. ↑ Uchwała Sejmu Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 8 października 2010 r. w sprawie ustanowienia roku 2011 Rokiem Czesława Miłosza. (M.P. 2010 nr 74 poz. 929.). Isap.sejm.gov.pl [online]. 2010. Rok Czesława Miłosze (2011). Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Balowski, M., Muryc, J., ed. Czesław Miłosz. Tradice – současnost – recepce. Materiály z mezinárodní vědecké konference uskutečněné v Ostravě ve dnech 16. – 17. října 2008 u příležitosti 50. výročí vydání Rodné Evropy Czesława Miłosze. Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 2009. 371 S. ISBN 978-80-7368-686-4.
  • Franaszek, Andrzej. Miłosz. Biografia. Kraków: Wydawnictwo SIW "Znak", 2011. 1104 S. ISBN 978-83-240-1614-3

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Nositelé Nobelovy ceny za literaturu

Saul Bellow (1976) • Vicente Aleixandre (1977) • Isaac Bashevis Singer (1978) • Odysseas Elytis (1979) • Czesław Miłosz (1980) • Elias Canetti (1981) • Gabriel García Márquez (1982) • William Golding (1983) • Jaroslav Seifert (1984) • Claude Simon (1985) • Wole Soyinka (1986) • Josif Brodskij (1987) • Nagíb Mahfúz (1988) • Camilo José Cela (1989) • Octavio Paz (1990) • Nadine Gordimerová (1991) • Derek Walcott (1992) • Toni Morrisonová (1993) • Kenzaburó Óe (1994) • Seamus Heaney (1995) • Wisława Szymborská (1996) • Dario Fo (1997) • José Saramago (1998) • Günter Grass (1999) • Kao Sing-ťien (2000)

1901–1925 • 1926–1950 • 1951–1975 • 1976–2000 • 2001–současnost
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Czesław_Miłosz&oldid=23291097“