Chlorid cínatý
| Chlorid cínatý | |
|---|---|
 Prášková forma | |
 Krystalická forma | |
| Obecné | |
| Systematický název | Chlorid cínatý |
| Anglický název | Tin(II) chloride |
| Německý název | Zinn(II)-chlorid |
| Sumární vzorec | SnCl2 SnCl2 · 2 H2O (dihydrát) |
| Vzhled | Bílá krystalická látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 7772-99-8 10025-69-1 (dihydrát) |
| Číslo RTECS | XP8700000 XP8850000 (dihydrát) |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 189,6 g/mol 225,63 g/mol (dihydrát) |
| Teplota tání | 246 °C 37,7 °C (dihydrát) |
| Teplota varu | 623 °C |
| Hustota | 3,95 g/cm3 2,775 g/cm3 (660 °C, kapalina) 2,71 g/cm3 (15,5 °C, dihydrát) |
| Rozpustnost ve vodě | 83,9 g/100 g (0 °C) 118,7 g/100 g (0 °C, dihydrát) 659 g/100 g (15 °C, dihydrát) |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | aceton 55,6 g/100 ml (18 °C) |
| Měrná magnetická susceptibilita | −420×10−6 cm3g−1 −420×10−6 cm3g−1 (dihydrát) |
| Povrchové napětí | 99 mN/m (300 °C) 81 mN/m (480 °C) |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | Kosočtverečná Jednoklonná (dihydrát) |
| Hrana krystalové mřížky | a=779,3 pm, b=920,7 pm, c=443 pm |
| Koordinační geometrie | trigonální pyramida |
| Tvar molekuly | Lomená (plyn) |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −325,3 kJ/mol −945,8 kJ/mol (dihydrát) |
| Entalpie tání ΔHt | 66,5 J/g |
| Entalpie varu ΔHv | 375 J/g |
| Entalpie rozpouštění ΔHrozp | −72,3 J/g |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −285,6 kJ/mol |
| Izobarické měrné teplo cp | 0,647 JK−1g−1 |
| Bezpečnost | |
 GHS05  GHS07  GHS08  GHS09 Nebezpečí[1] | |
| R-věty | R22, R34, R37 |
| S-věty | S26, S36/37/39, S45 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chlorid cínatý (E 512) je anorganická sloučenina, antioxidant a redukční činidlo.
Výroba[editovat | editovat zdroj]
Tato látka se vyrábí reakcí kovového cínu s kyselinou chlorovodíkovou, při této reakci vzniká i malé množství chloridu cíničitého:
|
|
Vzniká taktéž reakcí cínatých sloučenin, jako je oxid, hydroxid nebo uhličitan:
|
|
Reakce[editovat | editovat zdroj]
Tato látka se částečně hydrolyzuje s vodou, čímž vzniká chlorid hydroxid cínatý a kyselina chlorovodíková.
|
|
Chlorid hydroxid cínatý je ve vodě nerozpustný, a tak dochází k zakalení roztoku. Aby se chlorid cínatý opět rozpustil, je potřeba roztok okyselit kyselinou chlorovodíkovou.
Tato po čase reaguje s kyslíkem a vodou, zejména v roztoku:
6SnCl2 (aq) + O2 (g) + 2H2O (l) → 2SnCl4 (aq) + 4Sn(OH)Cl (s) |
|
Chlorid cínatý se takhle po čase oxiduje a znehodnocuje.
Chlorid cínatý se chová jako redukční činidlo, je schopen redukovat nitrosloučeniny na aminosloučeniny.
Je taky schopno redukovat OH skupiny.
Účinky na pokusných zvířatech[editovat | editovat zdroj]
Látka u pokusných zvířat způsobovala řadu poruch a potíží, které zahrnovaly demineralizaci (odvápnění) kostí, poruchy krevního obrazu (snížení množství červených krvinek), akumulaci cínu ve slezině, záněty a poškození vnitřních orgánů, snížení aktivity enzymů a poškození vývoje plodu.
Použití[editovat | editovat zdroj]
SnCl2 se používá především v nápojích s oxidem uhličitým.
Kromě toho se chlorid cínatý dříve používal na výrobu fosgenoximu redukcí chlorpikrinu, kde fungoval jako redukční činidlo.[2]
Legislativa[editovat | editovat zdroj]
V Česku není povoleno požití této látky jako přídatné látky v potravinách, protože cín je vyhláškou č. 298 (příloha 3) definován jako kontaminant. V rámci Evropské unie je použití E 512 povoleno, takže brzy lze očekávat jeho povolení i v Česku. Stejně tak i v USA je chlorid cínatý jako přídatná látka v potravinách povolen (GRAS látka).
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu chlorid cínatý na Wikimedia Commons
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Stannous chloride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Prandtl, Wilhelm; Dollfus, Werner "Über das Trichlor-nitroso-methan, das Dichlor-formoxim (Phosgen-oxim) und einige ihrer Derivate, 2. Mitteil.: Über zwei neue Derivate der Kohlensäure" Berichte der Deutschen Chemischen Gesellschaft, 1932, volume 65B, 754-9. DOI:10.1002/cber.19320650515
