Antofagasta

Antofagasta
	; znak
Poloha
Souřadnice	23°38′47″ j. š., 70°23′53″ z. d.
Nadmořská výška	40 m n. m.
Stát	Chile
region	Antofagasta
	Antofagasta
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	56,1 km²
Počet obyvatel	348 517 (2017)
Hustota zalidnění	6 210,2 obyv./km²
Správa
Vznik	mezi lety 1866 a 1874
Oficiální web	www.municipalidadantofagasta.cl
Telefonní předvolba	55
PSČ	1240000
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antofagasta je přístavní město v severním Chile, asi 1130 km severně od hlavního města Santiaga. Je centrem stejnojmenného regionu Antofagasta. Ve městě žije přibližně 349 tisíc^[1] obyvatel. Jméno města je odvozeno buď z kečuánštiny nebo ajmarštiny a znamená „město velkého ledkového ložiska“.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Antofagasta je město dlouhého a úzkého tvaru umístěné jižně od Mejilloneského poloostrova a severně od Cerro Coloso. Na východě je ohraničeno strmými horami, které jsou částí Kordiller; na západě pak Tichým oceánem. Antofagasta leží v poušti Atacama, která patří k nejsušším oblastem na Zemi. Průměrné roční srážky jsou menší než 4 mm.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Domorodí obyvatelé se nazývali Changos a oblast byla ve středověku součástí Říše Inků. Vzhledem k převládající poušti se zde španělští kolonisté objevili poměrně pozdě. Francisco de Cisternas y de la Fuente Villalobos, jeden z nejbohatších vlastníků půdy na severu Chilského království, získal území smlouvou ze 4. července 1674. Jeho pastviny, využívané k chovu dobytka, tvořily dlouhý severojižní pás podél pobřeží se sídlem nazvaným Hacienda de Paposo.

Název osady od roku 1679 zněl Nuestra Señora del Paposo (Naše Paní z Paposa), podle chrámu Panny Marie prvních španělských misionářů. Další místní název Peñas Blancas španělsky znamená „bílé skály“ a byl odvozen z vápencových útesů na pobřeží.

Královský řád z roku 1777 zmiňuje vylidněnou oblast pouště Atacama v chilské jurisdikci, mapa z roku 1793 zobrazuje území s hranicí mezi Chile a Peru na řece Loa, pod správou španělského guvernéra Chile a vicekrále Peru, Ambrosia O’Higginse.

V roce 1866 byla v kraji objevena velká ložiska dusičnanů: ledek byl v té době velmi důležitou surovinou pro výrobu hnojiv a výbušnin, dále byla odkryta ložiska stříbrné a měděné rudy, takže osada s pastvinami a pouštní oblast nabyly rychle velkého hospodářského a politického významu. Město bylo založeno mezi lety 1866 a 1874 jako přístav pro dopravu ledku a stříbra.

Město roku 1827 deklarovalo svou příslušnost k Bolívii a jeho departementu Litoral). Ale již roku 1879 je během Druhé tichomořské války dobyla zpět armáda Chile. Pro vyváženou surovinu se vžil termín chilský ledek.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Ekonomika města byla a je založena na těžbě a zpracování surovin. V současnosti převládá měď, dříve se vyvážel ledek a guáno. Město bylo známé jako hlavní měďný přístav Chile, v současnosti tuto pozici pomalu ztrácí ve prospěch nedalekého města Mejillones (hlavně kvůli mnoha investicím v tomto městě, zahrnujícím i nový přístav). Město je politickým, hospodářským, kulturním i náboženským centrem metropolitní oblasti, také sídelním městem římskokatolické arcidiecéze. Velký význam mají služby turistického ruchu.

Školství[editovat | editovat zdroj]

V roce 1918 vznikla z dosavadná průmyslové školy vysoká škola technická, orientovaná zvláště na hornictví a hutnictví místních surovin. Roku 1957 byla rozšířena o výuku pedagogiky a biologie ve svazku vysokých škol severní Chile Centro Universitario Zona Norte. Od roku 1981 je samostatnou univerzitou s několika fakultami. ^[2]

Památky a turistické cíle[editovat | editovat zdroj]

Katedrála a hodinová věž na náměstí *Plaza Colón*

Katedrála sv. Josefa (Catedral San José) - trojlodní novogotická bazilika; sídlo arcibiskupa římskokatolické arcidiecéze.
Bazilika Srdce Panny Marie (Basílica del Corazón María) - novogotická bazilika z roku 1928, roku 1999 papežem prohlášená za baziliku minor; ve správě Kongregace misionářů Mariina srdce
Hodinová věž
La Portada - skála v podobě kamenné brány o výšce 43 metrů a šířce 23 m; zformovala ji mořská eroze za dva miliony let, společně s lavicí pobřežních útesů je od roku 1990 chráněnou přírodní památkou.
Ruiny Huanchaca - ruiny staveb hutního komplexu těžební společnosti Huanchaca; postaveny v letech 1888-1892 z andezitových kvádrů; později vojenská pevnost, nyní národní kulturní památka, zčásti přístupná jako muzeum pouště Atacama; vojenská kaple Panny Marie.
Pomník španělských králů
Pomník prvnímu obyvateli města (kolonistovi s loďkou)
Mano del Desierto (Ruka pouště), monument o výšce 12 metrů s ocelovou konstrukci a cementovým pláštěm; v poušti Atacama ve výšce 1000 metrů nad mořem jej vytvořil Mario Irarrázabal roku 1992; slouží mj. pro orientaci turistům.
Muzeum mědi