Amadeus (film)

Amadeus
Původní název	Amadeus
Země původu	Spojené státy americké; Československo
Jazyk	angličtina
Délka	160 min
Žánr	Drama
Předloha	Amadeus
Námět	Peter Shaffer; Alexandr Puškin
Scénář	Peter Shaffer
Režie	Miloš Forman
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role	F. Murray Abraham; Tom Hulce; Elizabeth Berridge
Produkce	Saul Zaentz
Hudba	Wolfgang Amadeus Mozart; Antonio Salieri
Kamera	Miroslav Ondříček
Kostýmy	Theodor Pištěk
Střih	Nena Davedic; Michael Chandler
Výroba a distribuce
Premiéra	19. září 1984
Produkční společnost	Orion Pictures
Rozpočet	$ 18 000 000
Tržby	$ 64 100 000
Ocenění	Oscar za nejlepší návrh kostýmů (1983); Oscar za nejlepší režii (1983); Oscar za nejlepší scénář (1983); Oscar za nejlepší výpravu (1983); Oscar za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli (1983); … více na Wikidatech
	Amadeus na FP, ČSFD, Kinoboxu, IMDb; Některá data mohou pocházet z datové položky.

Amadeus je americký film režiséra Miloše Formana, který obdržel osm Oscarů, 11 nominací na Oscara a dalších 32 ocenění včetně čtyř Zlatých globů. Jeho natáčení částečně probíhalo i v tehdejším komunistickém Československu. Film je adaptací stejnojmenné divadelní hry anglického dramatika Petera Shaffera, který byl rovněž autorem filmového scénáře.

Děj[editovat | editovat zdroj]

Antonio Salieri se na sklonku života sám obviňuje ze smrti Wolfganga Amadea Mozarta, pokusí se o sebevraždu a je umístěn v léčebně pro choromyslné (pražská Invalidovna). Po čase za ním přichází mladý kněz, který vyslechne jeho životní příběh.

Antonio Saileri se srovnává s Mozartem a např. konstatuje, že zatímco on si jako malý chlapec jen hrál se svými vrstevníky na slepou bábu, Mozart účinkoval ve Vídni nebo před papežem v Římě. Mladý Salieri se vroucně modlí k Bohu, aby ho obdaroval talentem a učinil z něj velkého skladatele, proti čemuž je zásadně jeho otec. „Šťastnou“ náhodou otec však umírá a Salieri se dostává do Vídně, „města hudebníků“. Zde se postupně vypracuje až na místo dvorního skladatele na dvoře rakouského císaře Josefa II. (syna Marie Terezie) a stává se spolu s kapelníkem Bonnem, ředitelem divadla Orsini-Rosenbergem a hrabětem van Swietenem důležitým činitelem hudebního dění na císařském dvoře. Josef II. jej zároveň obsadil na místo svého učitele hudby. Císař není příliš dobrý klavírista, nemá ani hudební sluch, přesto je pro hudbu nadšen.

K prvnímu osobnímu setkání mezi Salierim a Mozartem dochází ve vídeňském sídle salcburského arcibiskupa. Na sladkosti si potrpivší Salieri je svědkem laškování mezi Mozartem a jeho snoubenkou Constanze Weber v salónku s pohoštěním pro arcibiskupovy hosty. Scéna je přerušena v okamžiku, kdy Mozart uslyší tóny své skladby, jeho zvoláním: „Má hudba. Začali beze mne.“ Zkoprnělý Salieri v tom okamžiku poznává, že „to po zemi se válející dítě“ je „velký“ Amadeus. Odchází do sálu, kde se mezitím Mozart ujímá řízení orchestru, a je unesen krásou a jednoduchostí skladby (Gran Partita pro dechové nástroje).

Josef II. plánuje novou operu pro dvorní divadlo a navrhuje zadat tento úkol Mozartovi. Za tímto účelem je Mozart pozván k dvoru. Salieri pro tuto příležitost zkomponuje drobný pochod, který Mozartovi osobně přehraje Josef II. Mozart je poněkud zděšen „úrovní“ císařovy hry, je však velmi potěšen nabídkou na zkomponování opery a navrhuje operu na německé libreto Únos ze serailu. Někteří z císařových poradců včetně Salieriho jsou pohoršeni jak tématem, tak volbou jazyka, který nepovažují za vhodný pro zpěv. Císař však souhlasí. Na závěr audience chce císař obdarovat Mozarta partem Salieriho skladby, ten však odmítá se slovy, že má vše již v hlavě. Císař ani přítomní pánové nevěří a přimějí Mozarta k ukázce. Ten bez problémů skladbu přehrává a dané téma před ustrnulým publikem rozvíjí.

V očekávání nové opery na „turecké“ téma se ve Vídni stává populární např. styl oblékání v tureckém stylu. Po tureckém způsobu se obléká i Salieriho žačka, primadona dvorního divadla, pěvkyně Katarina Cavalieri. Na hodině vyzvídá podrobnosti o Mozartovi a nové opeře. Salieri soudí, že to není kus pro ni, protože se odehrává v harému.

Při premiéře opery však Salieri vidí, že Cavalieri byla do hlavní ženské role obsazena. Premiéra opery má velký úspěch, i císař je nadšen, avšak neodpustí si poznámku, že v díle je „příliš mnoho not“. Nastalou rozepři ohledně kvality díla přeruší Mozartova snoubenka Constance a především její matka. Obě jsou představeny císaři, což především rozezlí Katarinu Cavalieri, která pravděpodobně měla s Mozartem poměr a kterou tato nová skutečnost uráží. Pravděpodobnou skutečnost o poměru mezi Cavalieri a Mozartem vytuší i Salieri, který je do Cavalieri zamilován. Toto se stává dalším katalyzátorem Salieriho nenávisti vůči Mozartovi.

Salcburský arcibiskup je rozlícen tím, že se Mozart nevrací z Vídně na jeho dvůr a chce ho propustit ze svých služeb. Mozartův otec Leopold by však svému synovi přál zajištěnou budoucnost v Salcburku, oroduje za něj u arcibiskupa a chystá se odjet do Vídně, především však nesouhlasí s jeho sňatkem. Mozart však nedbá otcových rad a žení se s Constance.

Císař zamýšlí učinit Mozarta učitelem hudby pro svou neteř, avšak Salieri proti tomuto záměru intrikuje. Má, spolu s ostatními „Italy“ posoudit Mozartovu vhodnost na toto místo, čímž je Mozart pobouřen, místo však nutně potřebuje. Mladá Constance navštíví Salieriho s rukopisy několika Mozartových skladeb, který je nimi opět nadšen, ale nedokáže se přenést přes svou nenávist a snaží se Mozarta „nemravným“ návrhem jeho ženě ponížit. Protože Mozartovi nelze po umělecké stránce nic vytknout, pomluví ho u císaře, alespoň co se týče jeho vztahu k ženám. Nakonec Mozart sám Salieriho navštíví a žádá ho o pomoc se zajištěním žáků. Salieri nakonec Mozartovi doporučí dceru měšťana.

Císař Josef II. je Mozartovou hudbou fascinován a má nesmírnou radost ve chvíli, kdy Wolfgang složí pro Vídeň několik skladeb.

Salieri do Mozartovy domácnosti coby neznámý ctitel jeho hudby „nasadí“ služebnou, která má Salierimu hlásit, na jakých dílech pracuje. Takto se pokusí zabránit uvedení opery Figarova svatba. Ač tento plán neuspěje, Salieri triumfuje svou operou Axur, re d'Ormus, kterou císař označí za nejlepší dosud napsanou operu, a Salieriho za zářivou hvězdu na hudebním nebi. Pokračováním jeho pletich proti Mozartovi je objednávka zádušní mše Rekviem. Při této příležitosti se osobně dostaví před práh jeho bytu a zaplatí mu zálohu, oděn do černé karnevalové masky, čímž ho vyděsí. Rekviem, které si objednal, je (aniž by to Mozart tušil) psáno pro něj samotného. Zdá se, že se tento Salieriho zlověstný čin neminul účinkem, neboť čím více se Mozart blíží k jeho dokončení, tím se jeho vlastní zdravotní stav zhoršuje. Ironií osudu, poslední noty skladby diktuje jeho netušenému sokovi v předvečer noci, ve kterou vydechne naposled.

Výklady filmu existují různé: jedním možným z nich může to, že kromě samotného epického děje je „mezi řádky“ latentně skryto napětí, živené Salieriho záští, kterou se ovšem snaží nedat najevo, a důvodem této antipatie, až nenávisti, je vědomé nebo podvědomé nevyrovnání se se skutečností, že Salieriho poněkud mladší a svéráznější konkurent třímá talent, díky kterému se on a jeho hudba stane nesmrtelnou, na rozdíl od ostatních skladatelů, jejichž dílo bude zastíněno a s postupem času zapomenuto. Děj filmu neodpovídá historické realitě, ve skutečnosti Salieri a Mozart byli přátelé.

Fikce a skutečnost[editovat | editovat zdroj]

V mnoha případech jde i v tomto filmu o vědomé falšování historie. Pomineme-li omyly v časových souvislostech, které lze vysvětlit uměleckým záměrem, jde i o věcné chyby. Mozart se nestal učitelem princezny, protože Salieri byl prostě lepší pedagog, což dokládá i výčet jeho žáků. Salieri neměl zapotřebí vydávat Mozartovo dílo za své, ani hrdost by mu to nedovolila. Mozart a Salieri složili roku 1785 společné dílo s názvem Per la ricuperata salute di Ophelia.^[2] Konečně i vztah k otci měl u Mozarta do osudové posedlosti daleko.

Hudební vědci myšlenku podílu Salieriho na smrti Mozartově již dávno opustili. Všechny dobové dokumenty, dopisy i události svědčí naopak o vzájemném respektu a naprosto korektním vztahu obou vídeňských umělců.

Obsazení[editovat | editovat zdroj]

Hlavní role[editovat | editovat zdroj]

F. Murray Abraham	Antonio Salieri
Tom Hulce	Wolfgang Amadeus Mozart
Elizabeth Berridge	Constanze „Stanzi“ Mozartová, Wolfgangova žena
Roy Dotrice	Leopold Mozart, Wolfgangův otec

Další postavy[editovat | editovat zdroj]

Některé z vedlejších postav ztvárnili také čeští herci a herečky.

Simon Callow	Emanuel Schikaneder / Papageno
Christine Ebersole	Katerina Cavalieri / Costanza
Jeffrey Jones	Císař Josef II.
Charles Kay	Hrabě Orsini-Rosenberg
Cynthia Nixonová	Lorl, služka u Mozartových
Roderick Cook	hrabě von Strack
Jonathan Moore	Baron van Swieten
Patrick Hines	Kappelmeister Bonno
Lisabeth Bartlett	Papagena
Martin Cavina	Mladý Antonio Salieri
Milan Demjanenko	Carl Thomas Mozart
Peter DiGesu	Francesco Salieri
Michele Esposito	Salieriho studentka zpěvu
Nicholas Kepros	Arcibiskup Colloredo
Herman Meckler	kněz
Miroslav Sekera	Wolfgang Amadeus Mozart v šesti letech (u císaře Josefa II.)
Miro Grisa	Figaro
Zuzana Kadlecová	Susanna
Eva Senková	Marcellina
Karel Fiala	Don Giovanni
Zdeněk Srstka	zřízenec v léčebně pro duševně choré
Jitka Molavcová	herečka v Schikanederově divadle
Karel Effa	herec v Schikanederově divadle

Přijetí[editovat | editovat zdroj]

Film získal mezi diváky na největších filmových databázích spíše velmi pozitivní hodnocení (aktuální k 24. únoru 2012):

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Ceny Akademie (Oscar)

Nejlepší herec v hlavní roli – F. Murray Abraham
Nejlepší výprava – Patrizia von Brandenstein, Karel Černý
Nejlepší kostýmy – Theodor Pištěk
Nejlepší režisér – Miloš Forman
Nejlepší masky – Paul LeBlanc, Dick Smith^{[nepřesný odkaz]}
Nejlepší film – Saul Zaentz
Nejlepší zvuky – Mark Berger, Thomas Scott, Todd Boekelheide, Christopher Newman
Nejlepší adaptovaný scénář – Peter Shaffer

Nominace na Ceny Akademie (Oscar)

Nejlepší herec v hlavní roli – Tom Hulce
Nejlepší kamera – Miroslav Ondříček
Nejlepší střih – Nena Danevic, Michael Chandler

Film byl v roce 2019 zařazen do Národního filmového registru Knihovny Kongresu (National Film Registry, Library of Congress).^[3]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Exteriérové scény a interiérové nestudiové scény byly natáčeny převážně v Praze a v Kroměříži – například v pražském Stavovském divadle, v karlínské Invalidovně, v arcibiskupském paláci, na Hradčanském náměstí, v Nerudově ulici, na Střeleckém ostrově, na Vyšehradě, ve Valdštejnské zahradě, na Maltézském náměstí, v oboře ve Veltrusích, v Arcibiskupském zámku Kroměříž, na hřbitově v Horních Beřkovicích, část filmu byla natočena ve Francii.
Ve filmu si ve vedlejších a epizodních rolích zahráli také někteří^[kteří?] čeští herci.
V epizodě Toulky historií s Marge seriálu Simpsonovi je uvedena zmínka o tomto filmu.

Hudba[editovat | editovat zdroj]

Film obsahuje následující hudební kusy:

Číslo	Skladatel, Titul, Interpret	Stopáž
1	Mozart: Symfonie č. 25 in g moll, KV 183: 1. věta Allegro con brio, Sir Neville Marriner	7:52
2	Mozart: Malá noční hudba – Serenade in G dur, KV 525: 1. věta, Akademie sv. Martina v polích	5:41
3	Pergolesi: Stabat Mater: Quando Corpus Morietur a Amen, Akademie sv. Martina v polích	4:18
4	Mozart: Salieriho Pochod na téma árie Non più andrai (z opery Figarova svatba, KV 492), Simon Preston	1:48
5	Mozart: Serenáda č. 10 B dur, KV 361 "Gran Partita": 3. věta Adagio, Sir Neville Marriner	6:13
6	Mozart: Únos ze serailu, KV 384: Sbor Turků, Akademie sv. Martina v polích	4:25
7	Mozart: Únos ze serailu, KV 384: Turecké finále, Suzanne Murphy	1:28
8	Mozart: Velká mše c moll, KV 427: Kyrie, Felicity Lott	6:29
9	Mozart: Koncert pro flétnu, harfu a orchestr C dur, KV 299: 2. věta Andantino, Osian Ellis harfa	8:34
10	Mozart: Symfonie č. 29 in A dur, KV 201: 1. věta Allegro moderato, Sir Neville Marriner	5:43
11	Mozart: Adagio a Rondo in C pro skleněnou harmoniku, KV 617A, Brussels Virtuosi, Marc Grauwels a Thomas Bloch	6:02
12	Mozart: Koncert in Es dur KV 365: 3. věta Rondeaux (Allegro), Imogen Cooper klavír	7:13
13	Mozart: Sinfonia concertante pro housle a violu Es dur, KV 364: 1. věta Allegro maestoso, Akademie sv. Martina v polích, Csaba Erdélyi, Levon Chilingirian, Sir Neville Marriner	13:37
14	Mozart: Zaide, KV 344: árie "Ruhe sanft", Felicity Lott	6:27
15	Giordani: Caro mio ben, Michele Esposito	2:37
16	Mozart: Klavírní koncert č. 22 in Es dur, KV 482: 3. věta Allegro – Andante, Ivan Moravec klavír	11:01
17	Mozart: Figarova svatba: Ecco la marcia (3. dějství), Akademie sv. Martina v polích	2:32
18	Mozart: Figarova svatba: Ah tutti contenti (4. dějství), Sir Neville Marriner	2:37
19	Traditional: Bubak und Hungaricus, Akademie sv. Martina v polích	1:18
20	Salieri: Axur, re d'Ormus: Finale, Akademie sv. Martina v polích	1:11
21	Mozart: Koncert pro klarinet A dur, KV 622: 2. věta D dur, Sir Neville Marriner	12:19
22	Mozart: Don Giovanni, KV 527: Scéna z Komturem (2. dějství), Akademie sv. Martina v polích	6:59
23	Mozart: Klavírní koncert č. 20 in d moll, KV 466: 2. věta, Romance, Sir Neville Marriner, Ivan Moravec klavír	12:19
24	Mozart: Kouzelá flétna, KV 620: Předehra, Akademie sv. Martina v polích	6:51
25	Mozart: Kouzelná flétna: árie Královny noci, Louisa Kennedyová soprán - oprava: ve snímku zpívá June Andersonová - viz závěrečné titulky	2:58
26	Mozart: Requiem, KV 626: Introitus, Akademie sv. Martina v polích	1:02
27	Mozart: Requiem, KV 626: Dies irae, Akademie sv. Martina v polích	1:52
28	Mozart: Requiem, KV 626: Rex tremendae majestatis, Akademie sv. Martina v polích	2:06
29	Mozart: Requiem, KV 626: Confutatis, Akademie sv. Martina v polích	2:21
30	Mozart: Requiem, KV 626: Lacrimosa, Akademie sv. Martina v polích	3:47
31	Mozart: Klavírní koncert č. 20 in d moll, KV 466: 2. věta Romance, Imogen Cooper klavír	9:57
	celkem:	157:18

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ KLEPAL, Boris. Amadeus šíří Mozartovu slávu. Spor je ale jen legenda, skutečný Salieri byl génius. Aktuálně.cz [online]. Economia, a.s., 2019-08-25 [cit. 2023-06-07]. Dostupné online.
↑ ČTK domácí 16. 02. 2016 14:40
↑ Complete National Film Registry Listing. Library of Congress [online]. Library of Congress [cit. 2019-12-13]. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Zlatý glóbus za nejlepší film (drama)
Předchůdce: Cena za něžnost	1984 Amadeus (film)	Nástupce: Vzpomínky na Afriku

[1] KLEPAL, Boris. Amadeus šíří Mozartovu slávu. Spor je ale jen legenda, skutečný Salieri byl génius. Aktuálně.cz [online]. Economia, a.s., 2019-08-25 [cit. 2023-06-07]. Dostupné online.

[2] ČTK domácí 16. 02. 2016 14:40

[3] Complete National Film Registry Listing. Library of Congress [online]. Library of Congress [cit. 2019-12-13]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

Filmy režírované Milošem Formanem

60. léta	Kdyby ty muziky nebyly (1963) • Konkurs (1963) • Černý Petr (1964) • Lásky jedné plavovlásky (1965) • Hoří, má panenko (1967)

70. léta	Taking Off (1971) • Přelet nad kukaččím hnízdem (1975) • Vlasy (1979)

80. léta	Ragtime (1981) • Amadeus (1984) • Valmont (1989)

90. léta	Lid versus Larry Flynt (1996) • Muž na Měsíci (1999)

od roku 2000	Goyovy přízraky (2006) • Dobře placená procházka (2009)

Cena Akademie za nejlepší film

1927–1950	Wings (1927/1928) • The Broadway Melody (1928/1929) • Na západní frontě klid (1929/1930) • Cimarron (1930/1931) • Lidé v hotelu (1931/1932) • Cavalcade (1932/1933) • Stalo se jedné noci (1934) • Vzpoura na lodi Bounty (1935) • The Great Ziegfeld (1936) • The Life of Emile Zola (1937) • Vždyť jsme jen jednou na světě (1938) • Jih proti Severu (1939) • Mrtvá a živá (1940) • Bylo jednou zelené údolí (1941) • Mrs. Miniver (1942) • Casablanca (1943) • Going My Way (1944) • Ztracený víkend (1945) • Nejlepší léta našeho života (1946) • Džentlemanská dohoda (1947) • Hamlet (1948) • Všichni královi muži (1949) • Vše o Evě (1950)

1951–1975	Američan v Paříži (1951) • The Greatest Show on Earth (1952) • Odtud až na věčnost (1953) • V přístavu (1954) • Marty (1955) • Cesta kolem světa za 80 dní (1956) • Most přes řeku Kwai (1957) • Gigi (1958) • Ben Hur (1959) • Byt (1960) • West Side Story (1961) • Lawrence z Arábie (1962) • Tom Jones (1963) • My Fair Lady (1964) • Za zvuků hudby (1965) • Člověk pro každé počasí (1966) • V žáru noci (1967) • Oliver! (1968) • Půlnoční kovboj (1969) • Generál Patton (1970) • Francouzská spojka (1971) • Kmotr (1972) • Podraz (1973) • Kmotr II (1974) • Přelet nad kukaččím hnízdem (1975)

1976–2000	Rocky (1976) • Annie Hallová (1977) • Lovec jelenů (1978) • Kramerová versus Kramer (1979) • Obyčejní lidé (1980) • Ohnivé vozy (1981) • Gándhí (1982) • Cena za něžnost (1983) • Amadeus (1984) • Vzpomínky na Afriku (1985) • Četa (1986) • Poslední císař (1987) • Rain Man (1988) • Řidič slečny Daisy (1989) • Tanec s vlky (1990) • Mlčení jehňátek (1991) • Nesmiřitelní (1992) • Schindlerův seznam (1993) • Forrest Gump (1994) • Statečné srdce (1995) • Anglický pacient (1996) • Titanic (1997) • Zamilovaný Shakespeare (1998) • Americká krása (1999) • Gladiátor (2000)

2001–dosud	Čistá duše (2001) • Chicago (2002) • Pán prstenů: Návrat krále (2003) • Million Dollar Baby (2004) • Crash (2005) • Skrytá identita (2006) • Tahle země není pro starý (2007) • Milionář z chatrče (2008) • Smrt čeká všude (2009) • Králova řeč (2010) • Umělec (2011) • Argo (2012) • 12 let v řetězech (2013) • Birdman (2014) • Spotlight (2015) • Moonlight (2016) • Tvář vody (2017) • Zelená kniha (2018) • Parazit (2019) • Země nomádů (2020) • V rytmu srdce (2021) • Všechno, všude, najednou (2022) • Oppenheimer (2023)