Lewisit

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z 2-chlorvinyldichloroarzen)
Lewisit
Obecné
Systematický název2-chlorethenyldichlorarsan
Anglický název2-Chloroethenyldichloroarsine
Německý název2-Chlorvinyldichlorarsin
Sumární vzorecC2H2AsCl3
Vzhledbezbarvá kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS541-25-3
SMILESCl[As](Cl)\C=C\Cl
InChI1S/C2H2AsCl3/c4-2-1-3(5)6/h1-2H/b2-1+
Vlastnosti
Molární hmotnost207,32 g/mol
Teplota tání−18 °C
Teplota varu190 °C
Hustota1,89 g.cm−3
Rozpustnost ve voděhydrolyzuje
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
ethery, uhlovodíky, THF
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.
Druhoválečný identifikační plakát Lewisitu.

Lewisit (systematický název 2-chlorethenyldichlorarsan) je organická sloučenina arsenu odvozená od arsanu. Vyráběla se v USA a Japonsku jako chemická zbraň (zpuchýřující a dráždivá látka). Čistý lewisit je kapalina bez barvy a zápachu, nečistý má však žlutou až hnědou barvu a specifický pach, který byl popisován jako vůně pelargonií.[1]

Chemické reakce[editovat | editovat zdroj]

Lewisit se připravuje adicí chloridu arsenitého na acetylen:

AsCl3 + C2H2 → ClCHCHAsCl2

S vodou lewisit (podobně jako jiné chloridy arsenu) hydrolyzuje za vzniku kyseliny chlorovodíkové:

ClCHCHAsCl2 + 2 H2O → ClCHCHAs(OH)2 + 2 HCl

Tato reakce probíhá rychleji v zásaditých roztocích, kdy vzniká jako vedlejší produkt jedovatý (ale netěkavý) arsenitan sodný.

Účinky[editovat | editovat zdroj]

Lewisit snadno proniká oděvem i gumou. Při kontaktu s kůží způsobuje okamžitou bolest a svěděnívyrážkou a otokem. Během asi 12 hodin se vytvoří velké, kapalinou naplněné puchýře (podobně jako při expozici yperitu).[1] Vzniká těžké poleptání. Při vstřebání dostatečného množství může dojít k systémové otravě s nekrózou jater a k smrti.

Při vdechování způsobuje pálivou bolest, kýchání, kašel, zvracení, případně plicní edém.[1] Při požití vyvolává silnou bolest, nauzeu, zvracení a poškození tkáně.[1] Vniknutí do oka má za následek bodavou bolest, silné podráždění až zpuchýřování a zjizvení rohovky.[2] Mezi celkové příznaky patří neklid, slabost, snížená teplota a nízký krevní tlak.

Chemické složení[editovat | editovat zdroj]

Lewisit se obvykle vyskytuje ve směsi s lewisitem 2 (bis(2-chlorethenyl)chlorarsan) a lewisitem 3 (tris(2-chlorethenyl)arsan).

Japonské zásoby lewisitu v Číně[editovat | editovat zdroj]

V polovině roku 2006 se Japonsko dohodlo s Čínou na likvidaci zásob lewisitu v severovýchodní Číně, které tam zanechala japonská armáda během druhé světové války. Za posledních dvacet let došlo k úmrtím v souvislosti s náhodnou expozicí lewisitu z těchto zásob.[3]

Protijed (detoxikace)[editovat | editovat zdroj]

Jako protijed byl za druhé světové války britskými biochemiky vyvinut dimerkaprol neboli BAL (British anti-Lewisite). Tato látka je i v současnosti používána k detoxikaci při otravách arsenem, rtutí, zlatem, olovem a jejich jedovatými sloučeninami a dalšími jedovatými kovy a jejich jedovatými sloučeninami.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lewisite na anglické Wikipedii.

  1. a b c d Committee on Review and Evaluation of the Army Non-Stockpile Chemical Materiel Disposal Program, U.S. National Research Council. Disposal of Chemical Agent Identification Sets. [s.l.]: National Academies Press, 1999. Dostupné online. ISBN 0309068797. S. 16. (anglicky) 
  2. Lewisite. Emergency Response Database. National Institute for Occupational Safety and Health. Retrieved January 7, 2009.
  3. Abandoned Chemical Weapons (ACW) in China. www.nti.org [online]. [cit. 2011-07-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-29. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]