Hepatitida B

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Žloutenka typu B)
Hepatitida B
Virus hepatitidy B pod elektronovým mikroskopem
Virus hepatitidy B pod elektronovým mikroskopem
Klasifikace
MKN-10B16., B18.0, B18.1
MeSHD006509
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hepatitida B je onemocnění způsobené HBV virem hepatitidy B, který napadá játra hominoidů, včetně lidských, a způsobuje zánět zvaný hepatitida. Nemoc původně známá jako „sérová hepatitida“,[1] způsobila epidemie v částech Asie a Afriky a je endemická v Číně.[2] Virem hepatitidy B byla infikována asi třetina světové populace, tj. více než 2 miliardy lidí.[3] Z toho 350 milionů lidí je chronickými nositeli viru.[4] Hepatitida B může být doprovázena hepatitidou D, ta se naopak nemůže přenést sama bez přítomnosti typu B.

Akutní onemocnění způsobuje zánět jater, zvracení, žloutenku a vzácně smrt. Chronická hepatitida B může nakonec způsobit jaterní cirhózu a hepatocelulární karcinom – smrtelné onemocnění s velmi špatnou reakcí na dostupné druhy chemoterapie.[5] Infekci lze předcházet preventivním očkováním.[6]

Původce[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku virus hepatitidy B.

Virus hepatitidy B je hepadnavirus[7] a má kruhový genom tvořený částečně dvojitě propletenou DNA. Viry se replikují přes RNA střední formu reverzní transkripce a v tomto ohledu jsou podobné retrovirům.[8] Přestože replikace probíhá v játrech, virus se šíří do krve, kde se u infikovaných pacientů nacházejí virus-specifické proteiny a jejich odpovídající protilátky. K diagnostikování hepatitidy B se používají krevní testy na tyto proteiny a protilátky.[9]

Za odhalení viru hepatitidy B a později také vývoj patřičných diagnostických testů a vakcíny byla v roce 1976 udělena Nobelova cena za fyziologii a medicínu americkému lékaři Baruchu Samuelovi Blumbergovi.

Přenos[editovat | editovat zdroj]

  • přímý kontakt krev – krev
  • nechráněný sex
  • nesterilní injekční jehly
  • přenos z nakažené těhotné ženy na dítě během porodu

Žloutenka typu B se NEmůže přenášet náhodně. Nemůže se přenášet kýcháním, kašláním, objímáním nebo snědením potraviny, která byla připravovaná někým nakaženým se žloutenkou typu B

Rizikové skupiny[editovat | editovat zdroj]

  • Pracovníci ve zdravotnictví a záchranáři
    Rozšíření hepatitidy B ve světě
  • Děti narozené matkám, které byly infikovány v době porodu
  • Partneři nebo jednotlivci žijící v domácnosti s infikovanými osobami
  • Jednotlivci s více sexuálními partnery v minulosti nebo v přítomnosti
  • Jednotlivci kterým byla diagnostikována sexuálně přenosná nemoc
  • Ilegální uživatelé drog
  • Muži, kteří mají sex s muži
  • Jednotlivci kteří se nechávají tetovat a nebo si dávají tělesný piercing
  • Jednotlivci, kteří jezdí do zemí, kde je žloutenka typu B běžná
  • Jednotlivci, kteří emigrují ze zemí, kde je žloutenka typu běžná, nebo ti kteří se narodili rodičům, kteří emigrovali z těchto zemí.
  • Jednotlivci s počátečním příznakem selhání ledvin nebo probíhající dialýzou ledvin
  • Jednotlivci používající krevní produkty pro svou nemoc (např. hemofilie)
  • Chovanci a zaměstnanci nápravných ústavů a nápravných domovů

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hepatitis B na anglické Wikipedii.

  1. Barker LF, Shulman NR, Murray R, et al. Transmission of serum hepatitis. 1970. JAMA. 1996, roč. 276, čís. 10, s. 841–4. DOI 10.1001/jama.276.10.841. PMID 8769597. 
  2. Williams R. Global challenges in liver disease. Hepatology. 2006, roč. 44, čís. 3, s. 521–6. DOI 10.1002/hep.21347. PMID 16941687. 
  3. WHO | Hepatitis B
  4. FAQ about Hepatitis B Archivováno 9. 2. 2009 na Wayback Machine., Stanford University School of Medicine
  5. Chang MH. Hepatitis B virus infection. Semin Fetal Neonatal Med. 2007, roč. 12, čís. 3, s. 160–7. DOI 10.1016/j.siny.2007.01.013. PMID 17336170. 
  6. Pungpapong S, Kim WR, Poterucha JJ. Natural history of hepatitis B virus infection: an update for clinicians. Mayo Clin. Proc.. 2007, roč. 82, čís. 8, s. 967–75. Dostupné online. DOI 10.4065/82.8.967. PMID 17673066. 
  7. Zuckerman AJ. Hepatitis Viruses. In: Baron's Medical Microbiology (Baron S et al, eds.). 4th. vyd. [s.l.]: Univ of Texas Medical Branch, 1996. Dostupné online. ISBN 0-9631172-1-1. 
  8. Locarnini S. Molecular virology of hepatitis B virus. Semin. Liver Dis.. 2004, roč. 24 Suppl 1, s. 3–10. DOI 10.1055/s-2004-828672. PMID 15192795. 
  9. Bonino F, Chiaberge E, Maran E, Piantino P. Serological markers of HBV infectivity. Ann. Ist. Super. Sanita. 1987, roč. 24, čís. 2, s. 217–23. PMID 3331068. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.