Živá knihovna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Živá knihovna (může se psát i „živá knihovna“, „Živé knihy“ i „živé knihy“- pozn. autora) (s podtitulem Nesuď knihu podle obalu) je speciální typ knihovny, kde si namísto knih můžeme „půjčit“ lidi. Tito lidé, tzv. „živé knihy“ jsou „čteny" pomocí rozhovorů a tím je odkrýván jejich osud. Každá „živá kniha“ má nějaký svůj životní příběh.

Ačkoliv je v názvu slovo „knihovna“, nemusí se Živá knihovna odehrávat jenom v knihovnách, jak uvidíme níže.

Živá knihovna

Poslání Živé knihovny[editovat | editovat zdroj]

Živá knihovna má odbourat předsudky a stereotypy vůči nejrůznějším menšinám a snažit se vyrovnávat se s dopady násilí ve společnosti. Jeho podtitul „Nesuď knihu podle obalu" zdůrazňuje důležitost poznávání individuálních příběhů a odstraňování předsudků[1].

Historie Živé knihovny[editovat | editovat zdroj]

Myšlenka Živé knihovny přišla z Dánska. Nevládní hnutí mládeže Stop the Violence zorganizovalo první Živou knihovnu v roce 2000 na festivalu Roskilde Music Festival. Nápad vznikl s cílem představit příběh jejich kamaráda, který padl jako oběť násilného činu, a tím vzbudit povědomí o problematice násilí ve společnosti. Skupina, složená z pěti mladých lidí, přišla s inovativní myšlenkou vytvoření „živých knih" jako prostředku pro sdílení těchto životních příběhů. Živými knihami i čtenáři byli návštěvníci festivalu[2]. Stejná akce se uskutečnila v roce 2001 také na maďarském hudebním festivalu Sziget, kde ji zaštítilo ředitelství pro mládež při Radě Evropy v Budapešti[3].

Živá knihovna se stala významnou součástí programu Rady Evropy v roce 2003, kdy byla oficiálně začleněna do iniciativy zaměřené na podporu dialogu, vzájemného porozumění a odstraňování stereotypů ve společnosti. Od svého vzniku projekt Živá knihovna ve školách pokračuje a rozrůstá se. V současné době již navštívil více než 40 škol a oslovil více než 1000 studentů[4].

Tričko s nápisem "Živá knihovna"

V roce 2006 vznikla v knihovně v australském Lismore první stálá lidská knihovna.[5]

V České republice ji v červnu roku 2007 poprvé uvedla Jana Tikalová, ředitelka neziskové organizace OPIM, Organizace na podporu a integraci menšin[6], na festivalu United Island of Prague v Praze a v červenci téhož roku na letním festivalu Music in the park v pražské Stromovce[7]. Poté je začaly pořádat i další organizace, např. ARPOK[8], či školy, třeba SZŠ Pardubice[9], s cílem odbourat předsudky a stereotypy spojené s danými menšinami. OPIM nadále pořádá Živé knihovny, a to především ve školách. Mezinárodní lidskoprávní organizace Amnesty International je taktéž pořádá pro žáky základních a středních škol[10]

Živou knihovnu pak začaly pořádat také další neziskové organizace, například Nesehnutí[11] nebo LOS - Liberecká občanská společnost (Archivováno 14. 9. 2017 na Wayback Machine.), organizace APROK, či školy, např. SZŠ Pardubice. V současné době pořádá pravidelně Živé knihovny kromě výše uvedených i organizace Amnesty International. Projekt je určený žákům a základních a středních škol a nízkoprahovým klubům. Živé knihovny Amnesty International probíhají v několika českých a slovenských městech[12]. LOS pořádá Živé knihovny více než 10 let. Antonín Ferdan, předseda LOS, sestavil příručku, jakým způsobem Živou knihovnu pořádat. Celkem již zapojila více než 200 knih a oslovila tak přes 2.000 čtenářů, mezi nimiž byli především žáci základních a středních škol.[13][14][15]

Živé knihy[editovat | editovat zdroj]

Mezi lidmi a osobnostmi, kteří se podílí na projektu tzv. "živých knih", najdeme různorodou skupinu jednotlivců, včetně cizinců, uprchlíků, příslušníků muslimského, křesťanského a židovského vyznání, Romů, lidí se zdravotním postižením, nevidomých, členů LGBTQ+ komunity, příznivců veganství, aktivistů bojujících za práva zvířat, a také lidi bez domova a mnohé další[1][16].

„Živé knihy“ by však neměli být lidé, kteří vůči ostatním zaujímají nepřátelský až agresivní postoj, např. Nacisté, skinheadi, zástupci nejrůznějších esoterických náboženských skupin a jiní radikálové[17].

Knihy, čtenáři a knihovníci[editovat | editovat zdroj]

V knihovně je možné se setkat se třemi různými funkcemi.

„(ŽIVÉ) KNIHY" jsou jedinečné osobnosti, které odkrývají svůj životní osud a zkušenosti. Nejprve „kniha“ vypráví „čtenářům“ svůj příběh a následně probíhá diskuze.

„ČTENÁŘI" jsou ti, kteří naslouchají "knihám". Díky osobním rozhovorům se dozvědí informace o životě menšin. Mohou se „knih“ zeptat na cokoliv, ale vždy s úctou a slušností.

„KNIHOVNÍCI" se starají o „knihy“ a „čtenáře“, aby vše fungovalo co nejlépe. Pomáhají „knihám“ i „čtenářům“. Vedou záznamy o „čtenářích“ a mohou jim i poradit s výběrem „knih“. Tuto funkci zastávají pracovníci a dobrovolníci v organizacích, které Živou knihovnu pořádají.[18]

Jak probíhá Živá knihovna[editovat | editovat zdroj]

„Čtenář“ Živé knihovny se musí přihlásit a seznámit se s „výpůjčními pravidly“. Následně si vybere z „katalogu knih“ tu, která ho zajímá. V „katalogu“ jsou uvedené krátké „knižní anotace“ (tzn. základní údaje o „knize“ a o čem bude vyprávět - pozn. autora). Poté si „čtenář“ po stanovenou dobu může s „knihou“ povídat a vyslechnout si její příběh[18]. Čtení může probíhat jednotlivě i v malých skupinách (pozn. autora).

Pokud Živá knihovna probíhá ve škole, dostanou žáci „čtenářský průkaz“, do kterého si zapisují postřehy ze „čtení“. Po skončení akce si žáci mezi sebou a učiteli sdílejí poznatky k zamyšlení a zajímavosti z rozhovorů[19].

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b AMNESTY INTERNATIONAL. Živé knihovny [online]. [cit. 2024-01-15]. Dostupné online. 
  2. COUNCIL OF EUROPE. Don't judge a book by it's cover!: the Living library organizer's guide 2011 [online]. [cit. 2024-01-31]. (anglicky). Dostupné online. 
  3. AMNESTY INTERNATIONAL. Živé knihovny [online]. [cit. 2024-01-31]. Dostupné online. 
  4. Living Library - Youth - www.coe.int. Youth [online]. [cit. 2024-01-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. PEVETO, Kyle. Human Library connects the inquisitive with 'living books'. The Advocate [online]. 2017-04-26 [cit. 2024-01-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Živá knihovna. opim.cz [online]. [cit. 2024-01-31]. Dostupné online. 
  7. Živá knihovna: výzva ke spolupráci : Migrace Online. migraceonline.cz [online]. [cit. 2024-01-31]. Dostupné online. (cz) 
  8. Živá knihovna – ARPOK [online]. [cit. 2024-01-08]. Dostupné online. 
  9. Živá knihovna – nesuď knihu podle obalu | SZŠ Pardubice. www.szs-pardubice.cz [online]. [cit. 2024-01-08]. Dostupné online. 
  10. AMNESTY INTERNATIONAL. Živé knihovny. www.amnesty.cz [online]. [cit. 2024-01-08]. Dostupné online. 
  11. JELÍNEK, Josef. Týden lidských práv [online]. 2012-11-20 [cit. 2024-01-08]. Dostupné online. 
  12. AMNESTY INTERNATIONAL. Živé knihovny. www.amnesty.cz [online]. [cit. 2024-01-08]. Dostupné online. 
  13. FERDAN, Antonín. Živá knihovna - manuál pro pedagogy [online]. Liberec: LOS - Liberecká občanská společnost, z. s., 2014 [cit. 2017-09-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-08. 
  14. Knihovna jako kulturní instituce - Sdruk [online]. 2021-07-07 [cit. 2024-01-08]. Dostupné online. 
  15. FERDAN, Antonín. Story Café: nové perspektiv pro práci s příběhy ve vzdělávání [online]. [cit. 2024-01-08]. Dostupné online. 
  16. Živá knihovna – ARPOK [online]. [cit. 2024-01-15]. Dostupné online. 
  17. KOVÁČOVÁ, Božena. Projekt Živá knihovna [online]. Brno, 2008 [cit. 2024-01-15]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/eqa5x/. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Dana KNOTOVÁ.
  18. a b Tamtéž
  19. Živá knihovna – ARPOK [online]. [cit. 2024-01-09]. Dostupné online.