Želva uhlířská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Želva uhlířská

želva uhlířská - sedmiletý samec
želva uhlířská - sedmiletý samec
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: plazi (Reptilia)
Řád: želvy (Testitudines)
Čeleď: testudovití (Testudinidae)
Rod: želva (Geochelone)
Druh: želva uhlířská
Binomické jméno
Geochelone carbonaria

Želva uhlířská (Chelonoidis carbonaria dříve Geochelone carbonaria) je suchozemská želva obývající vlhké savany Jižní Ameriky. Nejsou známy žádné její oficiální poddruhy [1], vyvinuly se však některé drobné rozlišovací znaky (např. zbarvení plastronu) v závislosti na místech výskytu. V zimním období nehibernuje, jen snižuje aktivitu[2].

Popis[editovat | editovat zdroj]

Má černý karapax se žlutými, naoranžovělými nebo načervenalými skvrnami na každém štítku dlouhý asi 50 cm [3]. Plastron je žlutohnědý. Hlava a končetiny jsou zbarveny do béžova s jasnými žlutými nebo oranžovými skvrnami [1]. Díky svému příjemnému zbarvení je častým druhem chovaným uměle v zoologických zahradách. Objevuje se u nich nepatrný pohlavní dimorfismus. Samci mívají delší krunýř a bývají těžší [4], mají vyklenutý plastron. U starších samců se častěji objevuje také malé zaškrcení krunýře do tvaru přesýpacích hodin a mají delší a širší ocas než samice [4].

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Nejsou známé žádné poddruhy [1]. Obývá především vlhké savany [5], méně okolí močálů tropických deštných lesů. Přirozeně se vyskytuje nejčastěji v Panamě, Paraguayi, Kolumbii, Peru, Brazílii, Bolívii, Venezuele a Argentině [1]. Byla uměle vysazena na mnohých ostrovech v Karibském moři, např. na Barbadosu, Trinidad nebo na Svaté Lucii [6]. Pohybuje se většinou ve stínu, kde je dostatečně teplo a vlhko [2].

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Mláďata želvy uhlířské se živí především masožravě, hledají v půdě červy a hmyz [1]. Dospělí jedinci jsou z většiny býložraví [1], živí se trávou a různými plody a listy, nepohrdnou však ani drobnou živočišnou potravou nebo zbytky živočichů [3]. Často se zdržují v okolí stromů, na nichž roste jejich oblíbené ovoce.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Páří se, když dorostou velikosti asi 25 cm. Samice snáší 2-15 vajec [1] v letním období. Většinou je zahrabává do hlíny, ale byly vypozorovány i příklady, kdy je nakladla do hnízd ve směsici listí. Mláďata se líhnou za 4-6 měsíců a jsou velká 4-4,5 cm [1]. V zajetí bývají samice schopné snášet vejce kdykoli v průběhu roku.

V tomto období jsou důležité zápasy mezi samci, které začínají charakteristickým postranním trháním hlavou. Tyto pohyby hlavy jsou u různých druhů želv různé, a prosto jsou považovány za jeden ze způsobů rozeznávání jednotlivých druhů. Pak pokračuje souboj, kdy se samci snaží otočit toho druhého na krunýř – obvykle bývá nejúspěšnější ten největší [4].

Želva uhlířská s charakteristickými skvrnami na hlavě a končetinách.

Chov[editovat | editovat zdroj]

Želva uhlířská potřebuje prostorné terárium s dostatečně vysokou teplotou (minimálně 22 °C) a vlhkostí, které lze dosáhnout umístěním rostlin do terária [5]. Jako substrát je nejlepší použít jemný písek nebo třísky některých listnatých stromů, které udržují vlhkost při stále suchém povrchu, což zabraňuje tvorbě plísní. Želva musí mít stále k dispozici velkou misku s vodou a stinná místa k odpočinku [7]. V teráriu by měl být také zdroj světla, tepla a UV záření, kterého by se jí v přírodě dostávalo. Uhlířky by měly být krmeny rostlinami bohatými na vápník (pampelišky, vinné lístky), ovocem (nejlépe jahody, broskev, ananas, mango nebo kiwi), zeleninou, květinami a malým množstvím živočišných bílkovin [6].

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Největší hrozbou pro tuto želvu je nadměrný lov [7] pro konzumaci v místech přírodního výskytu, ke kterému přispívá fakt, že vydrží dlouhou dobu bez příjmu potravy. Želvy uhlířské jsou sbírány ve velkém množství a posílány do měst Jižní Ameriky, kde jsou považovány za velkou lahůdku. Tato želva je ohrožena také úbytkem životního prostředí, které je často upravováno pro zemědělské účely, a neposkytuje tak vhodné podmínky pro její výskyt [4]. Další hrozbou, ač ne tak podstatnou jako lov a úbytek přirozeného prostředí, je odchyt želv pro domácí chov. Je chráněna přílohou II Washingtonské úmluvy [7].

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h ZYCH, Jiří. Želvy v přírodě a v péči člověka. Praha : Nakladatelství Brázda, 2009. 204 s. ISBN 80-209-0342-9. S. 61. (čeština) 
  2. a b Geochelone Carbonaria [online]. 2005-2009, [cit. 2011-03-18]. Dostupné online. (čeština) 
  3. a b ANDĚROVÁ, Romana. Suchozemská želva. Havlíčkův Brod : Fragment, 2004. 32 s. ISBN 80-7200-064-0. S. 12. (čeština) 
  4. a b c d Petra Spiess, The Red-Footed Tortoise (Geochelone carbonaria), a South American Treasure, http://www.kingsnake.com/rockymountain/RMHPages/RMHredfoot.htm
  5. a b ANIMALS HOLDING. Želva Uhlířská [online]. Animals holding, 2007, [cit. 2011-03-18]. Dostupné online. (čeština) 
  6. a b Mike Pingleton, Natural History Notes on the Redfoot Tortoise (Geochelone carbonaria), http://www.pingleton.com/redfoot/natural.htm
  7. a b c JINDROVÁ, Renata. Želva uhlířská (Geochelone carbonaria) [online]. 2006-2011, [cit. 2011-03-18]. Dostupné online. (čeština) 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Red-footed tortoise na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu