Želva bahenní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Želva bahenní

želva bahenní
želva bahenní
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: plazi (Reptilia)
Řád: želvy (Chelonia)
Čeleď: emydovití (Emydidae)
Rod: želva (Emys)
Druh: želva bahenní
Binomické jméno
Emys orbicularis
Rozšíření želvy bahenní je na mapě modře.
Rozšíření želvy bahenní je na mapě modře.

Želva bahenní (Emys orbicularis) je jediná želva volně se vyskytující (přirozeně) ve střední Evropě a tedy i v ČR.

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Želva bahenní se řadí mezi želvy přechodného typu, to jsou bahenní želvy, které jsou podobné suchozemským želvám končetinami a vodním želvám tvarem karapaxu.[1] Samice želvy bahenní může dorůstat až 25 cm, naproti tomu drobný sameček měří jen okolo 15 cm. Samec má oči hnědé, samice nažloutlé. Mezi prsty má blány. Krunýř má tmavý se žlutými skvrnkami.[2]

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Je to želva dravá, živí se převážně malými rybami, obojživelníky, plži, mlži, hmyzem a jeho larvami. Při chovu v zajetí jí lze živočišnou potravu občas kombinovat s vodními rostlinami, salátem, trávou nebo květy a listy smetanky lékařské.[1] Ve stravě musí být dostatek vitaminů (především A, C a D) a minerálních látek.[3]

Želva bahenní přezimuje u dna zahrabána do bahna (to jí zajišťuje stálou teplotu). Hibernuje podle momentálních podmínek 5-7 měsíců (asi od října do dubna). Aktivní je především ráno a večer.[2] Žít může přes sto let, některé zdroje dokonce uvádějí 120 let.

Reprodukce[editovat | editovat zdroj]

Pohlavní dospělosti želva dosahuje asi okolo 10 let věku. Páří se v květnu a během června až začátkem července samice klade 3-16 vajec.[2] Samice je může zahrabat i poměrně daleko od vody na slunném a nejlépe písčitém břehu. Mláďata se líhnou asi po 100 dnech, při nepřízni počasí ale vylézají až dalšího jara. Mláďata mají žlutou rohovku. O pohlaví mláďat rozhoduje v určité fázi jejich vývinu okolní teplota. Při teplotě kolem 24 – 28 °C v dané fázi jejich vývinu se líhnou se samečkové, při vyšší teplotě samičky.[2]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Želva bahenní se vyskytuje v téměř celé Evropě (vyjma severských států) kromě Skandinávie, na Blízkém východě a v severní Africe. Nejčastěji ji najdeme ve stojatých slepých ramenech řek a rybnících. I když její aktivní teplota je poměrně nízká, dává přednost prohřátým mělčinám. Většinou se vyskytuje u stojatých vod.

V ČR je chráněna jako kriticky ohrožený druh a její výskyt je zaznamenáván pouze náhodně. Větší šance na její spatření je na Slovensku, i tam je však přísně chráněna. V ČR byla několikrát uměle vysazena, přesto nedošlo k zvýšení jejích stavů. V chovu ji má např. ZOO Ohrada.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b plazi.webgarden.cz - Želva Bahení
  2. a b c d www.priroda.cz - Želva bahenní – Emys orbicularis
  3. chovzelv.wz.cz - Bahenní želvy

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu