Želva čtyřprstá
|
|
||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Želva čtyřprstá
|
||||||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||
| Testudo horfieldii Gray, 1844 |
||||||||||||||||||
| {{{druhotné dělení}}} | ||||||||||||||||||
|
Želva čtyřprstá (Testudo horsfieldii), též Želva stepní patří k často chovaným druhům, avšak nežije v Evropě. Jeji domov leží na západním okraji Asie.
Obsah |
Popis [editovat]
Želvu čtyřprstou lze identifikovat jednak podle takřka okrouhlého a na vrcholu plochého karapaxu, jednak podle počtu prstů na nohou, má totiž jen čtyři prsty, která jsou až k drápům srostlé. Dalším typickým znakem je písková barva karapaxu s výraznými černými znaky.[1] Samička dorůstá asi 20 cm, sameček 16 cm. [2] Její hmotnosti může být až 2 kg.[3] Samička je oproti samci větší a má kratší ocas. Oproti balkánským želvám jako je Testudo hermanni je širší, více hrabe a více vydrží. Je aktivní ve dne, je velmi čilá a ráda hrabe a šplhá. Samci jsou agresivní vůči samcům jiných druhů želv, i v případě, že jsou třikrát větší.[2]
Kope podzemní chodby dlouhé až 12 m, proto musí být její venkovní výběh zajištěn i proti úniku podzemí.
Potrava [editovat]
Patří mezi býložravce, hlavní potravou této želvy jsou tedy rostliny (takřka výhradně listy, plody a květy), například listy smetánky lékařské, sušené byliny, salát, jablka, jahody, jetel, jitrocel, růže, zelí, avokádo, kiwi, meloun, meruňky, banány, nejrůznější druhy pícnin, ale také hmyz a dokonce i drobné kůstky. Čím je strava pestřejší, tím lépe, kvůli potřebným vitamínům a minerálům.[3]
Reprodukce [editovat]
Samečkovy námluvy se projevují kýváním hlavou a kroužením okolo samičky. Když samečkovi samička přestane utíkat, nastane páření.[2] Pohlavní dospělosti dosahuje mezi osmým a desátým rokem. Samice snáší vejce na přelomu května a června často po jednom s přestávkami dlouhými i několik dnů. Vejce jsou velká 4 - 5 x 2,5 - 3,5 cm. [3] Snáší 2 až 8 vajec do předem vyhloubené jamky.[1] Mláďata se líhnou po 80 - 110 dnech, zůstanou tedy spát v zemi a vylézají až následující jaro.[3]
Výskyt [editovat]
Je nejodolnějším druhem suchozemské želvy, její nejsevernější přirozený výskyt je v Novokujbyševsku, v Rusku na Volze.[3] Pochází z kontinentu Asie. Obývá oblast na východ od Kaspického moře, státy Írán, Afghánistán, Kazachstán, Turkménii a Pákistán v pohořích a pouštích.[1] Přirozeným prostředím jsou pro ni volné stepi místy s kamením, se suchou jílovitou a písčitou půdou a řídkými porosty trávy a keřů. Místa, kde je mnoho slunce a jen občasný stín. Je to vysloveně pouštní želva, která nesnáší vlhko a chladno.
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ a b c Foxymonk.com - Atlas zvížat - Želva stepní
- ↑ a b c plazi.webgarden.cz - Plazi - Želva stepní
- ↑ a b c d e zelvy.cz - Testudo horsfieldi
