Željeznice Bosne i Hercegovine

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Osobní vlak ŽFBH v úseku Brčko - Tuzla

Železniční sít Bosny a Hercegoviny tvoří 1031 km železničních tratí. Většina tratí je jednokolejných, pouze úsek Doboj – Jelina dvoukolejný. Síť není hustá a de facto je složena ze dvou hlavních linií. Linie Západ – Východ je tvořena tratí mezi městy Dobriljn(hr. přechod s Chorvatskem) či Bihać a městem Zvornik (hr. přechod se Srbskem). Linie Sever –Jih pak vede od Bosanského Šamace (hr. přechod s Chorvatskem) do města Čapljina (hr. přechod s Chorvatskem). Linie se kříží ve městě Doboj. Železniční doprava je zajišťována dvěma společnostmi, které reprezentují etnické rozdělení Bosny a Hercegoviny. Železnice Federace Bosny a Hercegoviny (ŽFBH) spravují hlavně linii Sever – Jih (Rjačka-Čapljna) a dále krátký úsek linie Západ Východ (Petrovo Novo – Capećice). Pod správu Železnic Republiky Srbské (ŽRS) linie Západ – Východ a její severní odbočky k chorvatským hranicím. Željeznice Republike Srpske sídlí v Doboji a Željeznice FBH v Sarajevu. Hlavními zákazníky ŽBH jsou průmyslové podniky, jako například chemický závod v Tuzle, železárny v Zenici a Tuzle a další. Mezi významné železniční tratě patří například trať z Bosanského Šamacu do Sarajeva nebo úsek ze Zvorniku na východě země do Bihaće.

Vozový park[editovat | editovat zdroj]

Složení vozového parku se výrazně neliší od jiných nástupnických států bývalé Jugoslávie. V roce 2007 bylo objednáno 9+5 moderních souprav typu Talgo 21. V roce 2010 byly dodány první dvě soupravy, zbylé by měly být dodány do konce roku 2011. Od jízdního řádu 2010/2011 měly být nasazeny na spoj Sarajevo - Bělehrad, kvůli problémům se schvalováním k tomu ovšem nedošlo.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První železniční trať byla zprovozněna 24. 12. 1872 mezi městy Banja Luka a Dobrljina. Délka úseku byla 101 km a byl součásti plánů Osmanské říše na propojení Istanbulu s Vídní. Krátce po okupaci Rakouskem-Uherskem v roce 1878 byla zintenzivněna výstavba železnice. V roce 1879 se začalo s budováním tratě spojující Bosanski Brod se Sarajevem. Byla otevřena o tři roky později v roce 1882. Dále se budovalo spojení s městy Metković a Mostar a dále do vnitrozemí. Trať byla otevřena v roce 1886 a zajistila spojení ze Sarajeva s Jadranem. Po 2. světové válce se budují úseky Brčko – Banovici, Šamac – Sarajevo, prodlužuje se trať z Metkoviće, až na pobřeží Jaderského moře, do města Ploče. Mezi lety 1966 až 1978 jsou úzkorozchodné tratě rušeny. První elektrifikovanou tratí se stává spojení mezi Sarajevem a městem Ploče. V roce 1969 po ní projíždí první elektrická lokomotiva a elektrifikace pokračuje i na tratích ze Sarajeva do Bihaće a dále do Kninu. V první polovině 90. let byla železniční infrastruktura poničena válečným konfliktem. Následky nebyly dodnes odstraněny a bez podpory mezinárodních organizací není v silách tamní vlády provozovat a udržovat vlaková spojení na území Bosny a Hercegoviny.

Mezinárodní spojení[editovat | editovat zdroj]

V současnosti (2014) funguje pouze spojení z chorvatského Záhřebu (B 396/397), do roku 2012 existovalo spojení s maďarskou Budapeští, srbským Bělehradem a nynější vlak ze Záhřebu pokračoval ze Sarajeva do chorvatského Ploče. Železnice Republiky Srbské považují za mezinárodní spojení také vlak spojující Doboj se Sarajevem, ačkoliv obě města leží na území BiH. Ještě v 80. letech existovalo přímé spojení ze Sarajeva do Německa.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Željeznice Bosne i Hercegovine na bosenské Wikipedii.