Železniční doprava v Albánii
Železniční doprava v Albánii patří k nejmladším železnicím v Evropě. Její páteř tvoří trať na jaderském pobřeží s jedinou delší odbočkou procházející náročným horským terénem z Drače (Durrës) do Pogradece. Albánská železniční síť (mimo dnes nefungující úzkokolejky) je dlouhá 447 km a je zcela bez elektrifikace. Maximální dosahovaná rychlost se na většině tratí pohybuje mezi 35 a 50 km v hodině.
Obsah |
Historie sítě [editovat]
Albánská železniční síť se začala budovat v roce 1917. Nicméně v meziválečném období se jednalo jen o železnici úzkorozchodnou určenou především pro přepravu vytěžených surovin do přístavu Vlorë.
Teprve v roce 1947 byl otevřen první úsek trati s normálním rozchodem kolejí a byla zahájena přeprava osob. Rozvoj železniční sítě v Albánii pokračoval až do 80. let. V roce 1984 byla dobudována spojka do Černé hory, a Albánie se tak napojila na evropskou železniční síť. Tato část trati je ale od počátku určena pouze pro nákladní dopravu.
Toto železniční spojení nejvíce utrpělo vandalizmem za nepokojů v roce 1991 a 1997. Mezi lety 1991 a 1996 byla proto trať do Černé hory uzavřena. Znovu byla uzavřena od roku 1997. Provoz (opět jen nákladní) byl obnoven v březnu 2003.
Vozový park [editovat]
Od počátku se albánská železnice potýkala s nedostatkem vozidel. První parní lokomotivy získala darem ze SSSR, další vozidla pak z větší části barterovým obchodem. Tak se dnes v Albánii můžeme v provozu setkat z osobními vagony z Číny, Československo výměnou za chrom zase v 60. letech dodalo první dieselové lokomotivy. V dnešní době obměna vozového parku probíhá především nákupem vyřazených vozidel od francouzských, italských, německých či rakouských železnic.
