Železniční tratě v Česku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání
Železniční síť České republiky
Délka sítě 9619 km
z toho
o rozchodu 1435 mm jednokolejných: 7645 km
o rozchodu 1435 mm dvojkolejných: 1830 km
o rozchodu 1435 mm vícekolejných: 38 km
o rozchodu 1435 mm elektrizovaných: 2997 km
o rozchodu 1435 mm elektrizovaných 3 kV: 1706 km
o rozchodu 1435 mm elektrizovaných 25 kV 50 Hz: 1267 km
o rozchodu 1435 mm elektrizovaných 1,5 kV: 24 km
o rozchodu 1435 mm elektrizovaných 15 kV 16,7 Hz: 1 km
o rozchodu 1435 mm s ozubnicí: 4 km
o rozchodu 760 mm jednokolejných: 99 km
Počet stanic 2808 (seznam)
Provozovatel dráhy SŽDC, Viamont, Jindřichohradecké místní dráhy, OKD, Doprava, KŽC Doprava
Regulátor Drážní úřad
Mapa sítě Mapa sítě ČR
Seznam dopravců Seznam českých železničních dopravců
Poznámky Zdroj: Prohlášení o dráze celostátní a regionální, SŽDC[1]

Železniční tratě v Česku vznikaly od 20. let 19. století, primárně pro nákladní dopravu, přičemž se střídala období, kdy byly budovány a provozovány komerčními subjekty, s obdobími zestátňování, státních investic či státní podpory. V Česku bylo v roce 2006 celkem 9513 km železničních tratí ve vlastnictví státu, přes 100 kilometrů regionálních tratí vlastněných jinými subjekty (79 kilometrů JHMD, 22 km Svazek obcí údolí Desné, 5 km KŽC s. r. o.), a velký počet vleček.

Obsah

[editovat] Historie

První železniční tratí v Česku byla koněspřežná železnice Linec - České Budějovice, jejíž první část (včetně celého českého úseku) byla zkušebně uvedena do provozu v září 1827 (česká část měřila 63 km). Lánská koněspřežka (celková délka 51 km) byla v provozu od jara 1830 (zkušební úsek již v roce 1828). Tyto dvě železnice, obě o rozchodu 1106 mm (u lánské se někdy uvádí 1120 mm), jsou uváděny jako dvě nejstarší veřejné železnice v kontinentální Evropě (první veřejnou železnicí na světě byla roku 1821 koněspřežka Stockton – Darlington v Anglii, od roku 1825 s parním provozem). Z meziměstské železniční dopravy pak koněspřežná doprava ustoupila, v 60. letech 19. století byly i obě stávající koněspřežky nahrazeny parostrojními drahami, ale prakticky do sklonku 19. století si udržovala své místo v tramvajové dopravě, na vlečkách a průmyslových a lesních železnicích.

Na přelomu 30. a 40. let 19. století zahájila výstavbu parostrojních železnic soukromá společnost Severní dráha císaře Ferdinanda (KFNB), za níž stál zejména vídeňský bankéř Salomon Meyer Rothschild a další vídeňští bankéři. Úsek Vídeň – Břeclav a odbočka Břeclav – Brno byly zprovozněny 7. července 1839, roku 1841 úsek Břeclav – Přerov a odbočka Přerov – Olomouc. Na moravském území bylo postaveno 188 km železnic. V srpnu 1842 byl otevřen úsek z Přerova do Lipníka nad Bečvou, v květnu 1847 do Bohumína a v září 1848 byla trať na severu v Annabergu (dnes Chałupki) napojena na pruskou železniční síť.

V roce 1842 převzal výstavbu železnic rakousko-uherský stát a jeho nově zřízené generální ředitelství státních drah ve Vídni. Takto postavené úseky jsou známy pod názvem Severní státní dráha. V srpnu 1845 byla zprovozněna trať Olomouc – Praha o délce 250 kilometrů. Roku 1849 byla zprovozněna spojovací trať Brno – Česká Třebová o délce 90 kilometrů, s 11 tunely. V letech 1850–1851 byla postupně zprovozněna státní dráha z Prahy až do Podmokel (dnes Děčín). Navazující úsek z Děčína stavěla společnost Sasko-česká státní dráha. V roce 1854 však stát, jehož deficit se zvyšoval, výstavbu vlastních železnic ukončil a postavené železnice prodal soukromé společnosti Společnost státní dráhy (StEG), ovládané francouzským kapitálem.[2]

V letech 1855–1865 byly hlavním hybatelem rozvoje železnic uhelné těžařské společnosti. Postaveny byly:

Na Chebsku vzniklo několik tratí německých společností, z nichž na českém území leželo 36 km:

Od poloviny 60. let do konce 70. let 19. století (1866–1878) se dotvářela a integrovala železniční síť, vznikly hlavní tratě, roku 1872 propojením tratí ukončených v Praze vznikl pražský železniční uzel. Většina tratí byla budována soukromými společnostmi s výjimkou státní tratě Protivín – Zdice – Rakovník o délce 147 km. Celkem v tomto období vzniklo kolem 3500 km tratí, vrcholem byl rok 1871, kdy bylo za jediný rok uvedeno do provozu 791 km nových tratí. Po krachu na vídeňské burze v květnu 1873 byly již převážně jen dokončeny započaté projekty. Mezi důležité společnosti a tratě vybudované v tomto období patří:

Po dobudování sítě hlavních tratí převažovala poptávka po výstavbě místních (lokálních) drah, o něž usilovala zejména města, přes která nevedly trasy hlavních tratí. V letech 1873–1875 byly schváleny protikrizové zákony, které stavitelům místních drah přinesly řadu technických i hospodářských úlev. Po vydání prováděcího nařízení byly do roku 1879 vybudovány první 3 lokální tratě na území dnešní České republiky (Nové Sedlo u Lokte – Loket, Chodov – Nejdek, Čáslav – Závratec) a 9 dalších v jiných částech Předlitavska. Roku 1880 byl vydán jednak zákon usnadňující zestátnění postavených i rozestavěných drah, a za druhé zákon o výstavbě místních drah, který dočasně na dobu dvou let pro lokální dráhy poskytoval řadu úlev v technické, právní i správní oblasti a zvýhodňoval soukromé koncesionáře nových vedlejších drah. Ještě v roce 1880 byly vydány koncese na 100 km vedlejších tratí, roku 1881 již něco přes 500 km. V následujících letech získala převažující vliv na většině lokálních tratí společnost StEG a ÖNVB spolu s Jihoseveroněmeckou spojovací dráhou. V roce 1882 byl vydán další, tentokrát již trvalý zákon „o vedlejších drahách“ (resp. o podružných drahách). Také tento zákon umožnil vznik mnoha místních drah. Dne 17. prosince 1892 byl pro českou zemi vydán zákon o podpoře místních drah pomocí zemské garance, zemský zákon č. 8/1893 zem. zák. „O zvelebení železnictví nižšího řádu“, o dva roky později byl přijat podobný zákon i pro Moravu a Slezsko. Výstavba konkrétních místních drah byla v jednotlivých letech podporována i speciálními zákony, mezi které patří například Zákon o místních drahách, které roku 1894 mají býti zabezpečeny č. 129 ř. z. z 22. 6. 1894. Lokální tratě budovaly jak někteří z majitelů hlavních tratí (například Rakouská společnost státní dráhy nebo Severní dráha císaře Ferdinanda), tak i nové společnosti zaměřené na budování lokálek (například Rakouská společnost místních drah nebo České obchodní dráhy), mnohde za finanční účastí samotných měst a místních průmyslníků. Velké společnosti také mnohdy tratě prodávaly, kupovaly, směňovaly nebo jen provozovaly. V červnu 1903 byla zprovozněna trať Tábor - Bechyně jako první netramvajová elektrická dráha v Česku, elektrizace se zpočátku týkala spíše lokálních drah a byla prováděna stejnosměrnými soustavami o napětí od 800 do 1650 V. V letech 1902–1914 byla vybudována síť úzkorozchodných (760 mm) tratí na Ostravsku, které byly na pomezí tramvajového a železničního provozu.

Finanční a technické úlevy pro lokální dráhy byly natolik atraktivní, že v dlouhém období prakticky nebyly budovány jiné dráhy než lokální. Výjimkami byly pouze

Odlišně probíhal vývoj na Hlučínsku, které bylo součástí Pruska.

Po první světové válce, zániku Rakousko-Uherska a vzniku Československa převzal iniciativu opět stát, tentokrát československý. 30. října 1918 byl jmenován generální ředitel československých železnic a počátkem roku 1919 vzniklo ministerstvo železnic. 27. června 1919 byl pod č. 373/1919 Sb. z. a n. přijat zákon k výstavbě místních drah, rozsah podle něj vzniklých tratí byl však minimální. V prosince 1920 byl přijat zákon č. 690/1920 Sb. n. a z., na jehož základě se mohlo ministerstvo železnic ujmout na účet koncesionáře správy na jakékoliv železnici, která slouží veřejné dopravě. Zákonem č. 156 Sb. z. a n. z 25. června 1925 bylo zestátněno 48 drah garantovaných státem a zemí Českou. Poté ještě zbyly v nestátním vlastnictví dvě hlavní dráhy (košicko-bohumínská a ostravsko-frýdlantská) a 57 soukromých místních drah ve státním provozu.[3] Nové tratě byly budovány zejména na Slovensku a k výkonnějšímu propojení českých zemí se Slovenskem. Začalo se i se zdvojkolejňováním tratí, například v úseku Praha – Zdice nebo Brno – Veselí nad Moravou. Od roku 1928 začala elektrizace pražského železničního uzlu, a to soustavou 1500 V. V letech 1927 a 1928 začalo masivní nasazování motorových vozů na lokální tratě, od roku 1933 i na dálkové spěšné vlaky a v roce 1936 bylo Československo nejmotorizovanější železnicí v Evropě.

Za socialistického Československa byly budovány tratě vedoucí do sousedních zemí socialistického tábora, jinak byly investice zaměřeny hlavně do zkvalitňování, zejména zdvojkolejňování a elektrizace stávajících tratí (roku 1980 byl ukončen pravidelný provoz parní trakce). Roku 1953 byla zahájena systematická elektrizace hlavních tratí (první úsek, Praha – Česká Třebová, byl zprovozněn 1959), a to zpočátku ve stejnosměrné soustavě 3 kV, od roku 1963 pak ve střídavé soustavě 25 kV 50 Hz. Ke dni 16. května 1962 byl systém 1,5 kV nahrazen systémem 3 kV v pražském železničním uzlu (hranice systémů byla do té doby v Běchovicích). Z nových tratí byla nejvýznamnější trať Havlíčkův Brod – Brno (1946–1953). Byly budovány přeložky v souvislosti s důlní činností (severní Čechy, Ostravsko) a stavbou přehrad. Vytvoření ucelé sítě autobusové dopravy změnilo charakter osobní dopravy.

Po roce 1989 docházelo k postupnému útlumu nákladní železniční dopravy a k tlaku na rušení dotovaného osobního provozu i celých tratí v málo využívaných úsecích. Některé plány počítaly s rušením většího počtu nerentabilních místních tratí, popřípadě s nabídkou tratí jiným zájemcům, pokud je stát nechtěl provozovat. V roce 1994 byl přijat nový Zákon o dráhách, 266/1994 Sb., který zavedl novou kategorizací drah a fakticky začal připravovat půdu pro konkurenci dopravců i privatizaci regionálních drah. S účinností od 1. července 1996 vláda vyčlenila 128 regionálních drah z jednotné celostátní dráhy.[4] Regionální dráhy je možné prodat nestátnímu vlastníkovi. Rozsah privatizovaných a rušených tratí a omezování provozu byl nakonec menší, než se plánovalo. Objevují se i plány na revitalizaci osobní dopravy, zejména v okolí velkých měst vzniká linkový systém příměstské a regionální dopravy v rámci integrovaných dopravních systémů, jsou zřizovány nové zastávky.

Hlavní tratě čtyř takzvaných tranzitních železničních koridorů, vytyčených na tratích o délce 1442 km v návaznosti na panevropské dopravní koridory stanovené v první polovině 90. let, jsou státními náklady modernizovány na traťovou rychlost 120 až 160 km, což navenek představuje hlavně budování protihlukových stěn, napřimující přeložky některých úseků a přestavbu stanic, nástupišť, výstavbu mimoúrovňových křížení místo přejezdů atd. Finančně náročnější přeložky nebo zcela nové tratě (například tunelová vysokorychlostní trať Praha - Beroun nebo takzvaný pátý koridor Praha – Liberec) jsou ve fázi předběžných studií či úvah. Existují také různé plány na výstavbu nových regionálních tratí, ale zatím se žádný z těchto plánů neblíží realizaci.

[editovat] Dnešní železniční síť

V Česku bylo v roce 2006 celkem 9513 km železničních tratí ve vlastnictví státu a 106 kilometrů regionálních drah jiných vlastníků. Výkon funkce vlastníka dráhy zajišťuje Správa železniční dopravní cesty (SŽDC), která nyní vykonává též funkci provozovatele dráhy. V těchto součtech nejsou zahrnuty vlečky (celkový počet a rozsah neznámé), zkušební tratě Výzkumného ústavu železničního u Velimi (celkem necelých 20 km) a pražské metro, která má status speciální železniční dráhy. Za železniční dráhy ve smyslu českého zákona o dráhách se nepovažují tramvajové dráhy, lanové dráhy ani dráhy nepodléhající zákonu o drahách, např. důlní a průmyslové dráhy (včetně těch, které mají normální rozchod).

Struktura tratí podle počtu kolejí:

  • jednokolejné – 7645 km SŽDC (80,3 % délky tratí SŽDC) a všech 106 km dalších vlastníků
  • dvoukolejné – 1830 km (19,2 % délky tratí SŽDC)
  • vícekolejné – 38 km (0,4 % délky tratí SŽDC)

Elektrizováno je celkem 2997 km tratí SŽDC (31,5 % délky tratí SŽDC), a to v různých napájecích soustavách, a sice

Všechny regionální tratě jiných vlastníků (79 kilometrů JHMD, 22 km Svazek obcí údolí Desné, 5 km KŽC s. r. o.) jsou jednokolejné a neelektrifikované. Železniční zkušební okruhy u Velimi umožňují přepnutí do různých napájecích soustav.

Pouze dráha Tanvald – Harachov byla vybudována jako ozubnicová, dnes zde již ozubnicový systém není používán. Všechny české železniční tratě mají dnes normální rozchod 1435 mm s výjimkou tratí Jindřichohradeckých místních drah (79 km) a osoblažské dráhy SŽDC (trať 298, 20 km).

[editovat] Majitelé a provozovatelé tratí

Tratě v majetku státu jsou od počátku roku 2003 spravovány Správou železniční dopravní cesty (předtím je spravovala České dráhy s. o., která k témuž datu zanikla), mají však několik provozovatelů:

Všechny celostátní a většinu regionálních tratí provozuje od 1. července 2008 přímo SŽDC[1] (do té doby byly provozovány Českými drahami a. s., do roku 2002 Českými drahami s. o.)[6]

Tratě, které nejsou v majetku státu:

[editovat] Související články

logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
Železniční tratě v Česku

[editovat] Externí odkazy

[editovat] Reference

  1. ↑ a b c d Prohlášení o dráze celostátní a regionální (JŘ 2008/2009). Praha : SŽDC, 2008. Dostupné online.
  2. ↑ Miroslav Petr: Vlastnické značky rakouských železnic, týdeník Železničář, č. 29/2006
  3. ↑ Zpráva výborů technicko-dopravního a rozpočtového o usnesení senátu (tisk 952) k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 356 a 380) o úpravě některých právních a finančních poměrů soukromých místních drah ve státním provozu (tisk 995), stenozáznamy NS RČS, 6. března 1931
  4. ↑ Usnesení Vlády České republiky ze dne 20. prosince 1995 č. 766, o vyčlenění regionálních drah z dráhy celostátní, účinnost od 1. 7. 1996
  5. ↑ Tisková zpráva k zahájení elektrizace trati Šatov - Znojmo
  6. ↑ Novela zákona přesouvá některé drážní činnosti z ČD na SŽDC [online]. Praha : SŽDC, 2008-06-30, [cit. 2009-03-25]. Dostupné online. (česky)
  7. ↑ Prohlášení o dráze regionální. Praha : KŽC, 2008.
  8. ↑ http://www.sart.cz/zeleznice_desna.htm
Citováno z „http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDelezni%C4%8Dn%C3%AD_trat%C4%9B_v_%C4%8Cesku“
V jiných jazycích