Železniční doprava v Česku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Železniční doprava v České republice tvoří společně se silniční dopravou páteř vnitrostátního dopravního systému i tranzitní dopravy. Síť v roce 2012 tvořilo celkem 9468 km železničních tratí ve vlastnictví státu[1], přes 100 kilometrů regionálních tratí vlastněných jinými subjekty (79 kilometrů JHMD, 22 km Svazek obcí údolí Desné, 5 km KŽC s. r. o.), a velký počet vleček.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Historie železniční dopravy v Česku.

Dvě koněspřežné železnice na českém území zahájily provoz v letech 1827 a 1830, roku 1839 byla zprovozněna první parostrojní železnice normálního rozchodu, od roku 1841 začal budovat železnice i stát. Do 70. let 19. století byla vybudována síť hlavních tratí. Od roku 1880 stát podporoval výstavbu lokálních drah, z nichž většina se soustředila do rukou několika velkých soukromých společností, zároveň odstartovalo postupné zestátňování soukromých železničních společností, které vlastnily hlavní tratě. Roku 1903 byla postavena první neměstská elektrická dráha.

Po první světové válce vznikla nová státní společnost Československé dráhy, jako nástupce dřívějších rakouských Státních drah. Plné zestátnění železnic bylo dokončeno po druhé světové válce. Se začátkem roku 1993 byly ČSD i dopravní síť rozděleny na českou a slovenskou část, českým nástupcem se stala státní organizace České dráhy.

Roku 1994 byl schválen nový zákon o dráhách, který opustil princip unitární železnice, rozlišil funkci provozovatele dráhy od funkce provozovatele drážní dopravy, čímž vytvořil základní podmínky pro vznik konkurenčního prostředí, a navazující novely a související zákony pak postupně měnily pravidla pro zajišťování a dotování osobní dopravy. Roku 1996 byly z celostátní dráhy vyčleněny regionální dráhy, což bylo zdůvodňováno jako příprava ke změně vlastníka, avšak nakonec byla prodána jen malá část tratí. Do nákladní dopravy a pozvolna i do osobní dopravy pronikala i nestátní konkurence. Se začátkem roku 2003 byla státní organizace České dráhy rozdělena na státní organizaci Správa železniční dopravní cesty, která se stala správcem státních drah, a státní akciovou společnost České dráhy, která se stala dopravcem a současně provozovatelem státních drah. V roce 2008 SŽDC sama převzala i provozování státních drah. Akciová společnost České dráhy v roce 2007 vyčlenila nákladní dopravu do dceřiné společnosti ČD Cargo.

Železniční síť[editovat | editovat zdroj]

Síť veřejných železnic v Česku (stav 2009)

V Česku bylo v roce 2009 celkem 9513 km železničních tratí ve vlastnictví státu a 106 kilometrů regionálních drah jiných vlastníků. Výkon funkce vlastníka dráhy pro stát zajišťuje Správa železniční dopravní cesty (SŽDC), která nyní vykonává též funkci provozovatele dráhy. V těchto součtech nejsou zahrnuty vlečky, zkušební tratě Výzkumného ústavu železničního u Velimi (celkem necelých 20 km) a pražské metro, která má status speciální železniční dráhy. Za železniční dráhy ve smyslu českého zákona o dráhách se nepovažují tramvajové dráhy, lanové dráhy ani dráhy nepodléhající zákonu o drahách, např. důlní a průmyslové dráhy (včetně těch, které mají normální rozchod).

Pouze dráha Tanvald – Harrachov byla vybudována jako ozubnicová, dnes zde již ozubnicový systém není používán. Všechny české železniční tratě mají dnes normální rozchod 1435 mm s výjimkou tratí Jindřichohradeckých místních drah (79 km) a osoblažské dráhy SŽDC (trať 298, 20 km). Žádná trať není vysokorychlostní.

Struktura tratí podle počtu kolejí[editovat | editovat zdroj]

  • jednokolejné – 7645 km SŽDC (80,3 % délky tratí SŽDC) a všech 106 km dalších vlastníků
  • dvoukolejné – 1830 km (19,2 % délky tratí SŽDC)
  • vícekolejné – 38 km (0,4 % délky tratí SŽDC)

Elektrifikace tratí[editovat | editovat zdroj]

Elektrifikováno je celkem 2997 km tratí SŽDC (31,5 % délky tratí SŽDC), a to v různých napájecích soustavách, a sice

Všechny regionální tratě jiných vlastníků (79 kilometrů JHMD, 22 km Svazek obcí údolí Desné, 5 km KŽC s. r. o.) jsou jednokolejné a neelektrifikované. Železniční zkušební okruhy u Velimi umožňují přepnutí do různých napájecích soustav.

Majitelé, provozovatelé a dopravci[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Konkurence železničních dopravců v Česku.

Struktura vlastnictví tratí[editovat | editovat zdroj]

Momentka z nádraží firmy JHMD v Jindřichově Hradci, která provozuje osobní, nákladní, výletní i historické vlaky na svých úzkokolejných tratích v Jižních Čechách

Tratě v majetku státu spravovala do roku 2002 státní organizace České dráhy. Ta byla k počátku roku 2003 zákonem transformována na státní organizaci Správa železniční dopravní cesty a akciovou společnost České dráhy. Většina součástí drah, zejména vlastní dopravní cesta, byla převedena do správy SŽDC, části tratí, zejména nádražní budovy, však byly vloženy do vlastnictví akciové společnosti České dráhy, aniž by zákon speciálně řešil mezi vlastníkem nádraží a dopravci; pozdější záměr vyjmout tuto část drah z vlastnictví ČD a. s. a dát je do správy SŽDC je předmětem politických diskusí.

Tratě v majetku státu a správě SŽDC mají však několik provozovatelů.

Tratě, které nejsou v majetku státu:

V listopadu 2014 stát nabídl k prodeji 5 funkčních regionálních tratí:

  • Čelákovice – Mochov (Středočeský kraj, 4,014 km, nabídková cena 32 025 770 Kč)
  • Čížkovice – Obrnice (Ústecký kraj, 35,892 km, 132 265 270 Kč)
  • Dolní Bousov – Kopidlno (Středočeský a Královéhradecký kraj, 22,370 km, 98 151 120 Kč)
  • Čejč – Uhřice u Kyjova (Jihomoravský kraj, 15,470 km, 46 185 280 Kč)
  • Kralovice – Mladotice (Plzeňský kraj, 11,345 km, 27 115 060 Kč)

Nabídky je možné podávat od 5. ledna 2015, podmínkou je zajistit nejméně pětileté provozování drážních služeb a v prvním kole zaplatit nejméně nabídkovou cenu, ve druhém kole může uspět i nižší cena.[7]

Železniční dopravci[editovat | editovat zdroj]

Lokomotiva řady 753.7 soukromého dopravce Unipetrol Doprava.

Na kolejích SŽDC (resp. dříve Českých drah) mohou od 1. ledna 1995 provozovat železniční dopravu tzv. provozovatelé drážní dopravy (zkráceně „dopravci“), kteří mohou provozovat jak osobní, tak nákladní dopravu.[8] Tito dopravci pak odvádějí za kilometry projeté po kolejích veřejných železnic poplatky Správě železniční dopravní cesty.

Provozování pravidelné osobní dopravy je zpravidla dotováno objednavateli, kterými jsou pro základní obslužnost území kraje, a pro základní obslužnost státu pak ministerstvo dopravy. Tyto subjekty si mohou na zvolené trasy vybrat svého dopravce, který pro ně na těchto trasách dopravu zajišťuje. Musí mu však uhradit tzv. prokazatelnou ztrátu. Prokazatelnou ztrátou se rozumí rozdíl mezi ekonomicky oprávněnými náklady vynaloženými dopravcem na splnění závazku veřejné služby včetně přiměřeného zisku vztahujícího se k těmto nákladům a tržbami a výnosy dosaženými dopravcem z tohoto závazku.[9] Provozovatelem většiny osobních vlaků jsou však České dráhy, jakožto zatím státem vlastněná akciová společnost. Objednavatelé si jen v několika málo případech vybrali za provozovatele jiného dopravce.

Na železnici je možno provozovat osobní dopravu i na vlastní podnikatelské riziko. Kromě některých výletních a historických vlaků jsou na podnikatelské riziko provozovány vlaky ČD Pendolino a vlaky společnosti Regiojet, jezdících převážně na frekventované trase mezi Prahou a Ostravou.

Celkově bylo v roce 2008 po železnici přepraveno 177 mil. cestujících.[10]

V nákladní dopravě funguje řada soukromých dopravců. Jejich podíl v nákladní dopravě se však v současnosti (2008) pohybuje pouze okolo 5 %.[11] Celkově se železnice v nákladní dopravě v České republice podílí 20,8 % (2009),[12] což je nad průměrem starých zemí EU, který se pohybuje okolo 15 %.[13]

Zatímco ve vnitrostátní nákladní dopravě zcela dominuje silniční doprava, v mezinárodní dopravě pak v přepravených tunách převažuje doprava železniční, rozdíl ale není tak markantní jako v dopravě vnitrostátní. Ve výkonech v nákladní dopravě v tunových kilometrech však ve vnitrostátní i mezinárodní dopravě převažuje ta silniční. Celkově bylo v roce 2008 po železnici přepraveno 101 mil. tun nákladu.[10]

Lokomotivní a vozový park[editovat | editovat zdroj]

Lokomotiva řady 754 v čele rychlíku 850 Sněžka
Již přes 120 motorových vozů řady 810 bylo za použití shodně vypadajícího přípojného vozu modernizováno na novou řadu 814, jež je známá pod obchodním názvem Regionova.

Vozidla státního dopravce, holdingové firmy ČD vykazují v průměru vysoké stáří, které se pohybuje mezi 25 a 30 lety.[14] Je to způsobeno minimálními nákupy nových vozidel od 90. let. Nejrozšířenějšími hnacími vozidly jsou dieselelektrické lokomotivy řady 742, elektrické lokomotivy řad 163/162, 363/362 a 240, a motorové vozy 810.

Obnova parku hnacích vozidel v současnosti spočívá v modernizacích, přestavbách i nových nákupech. Zmíněné motorové vozy 810 jsou přestavovány na částečně nízkopodlažní motorové jednotky 814 určených především pro regionální tratě. Modernizují se starší lokomotivy řady 750 a 753 na novou řadu 753.7, výměnou nebo dosazením podvozků narůstá početnost řady 362. Byla zakoupena sedmice sedmivozových expresních elektrických jednotek s naklápěcí technikou řady 680 Pendolino.[15] Dále v současnosti probíhají dodávky 83 nových patrových elektrických jednotek řady 471 pro osobní vlaky v okolí Prahy a Ostravy.[16] Ve fázi zkušebního provozu s cestujícími jsou nové rychlíkové lokomotivy řady 380. Probíhá nákup nízkopodlažních elektrických[17] i motorových jednotek[18] a motorových vozů[19].

Mezi osobními vozy, kromě přípojných vozů k motorovým vozům, stále převažují ty, jež byly vyrobeny ve vagónce ve východoněmeckém Bautzenu. Ty mají pro dnešní dobu zastaralou konstrukci, která neumožňuje, aby byly efektivně modernizovány. Početné série vozů pro osobní vlaky a rychlíky, které dodávala Vagónka Studénka na přelomu 80. a 90. jsou již modernější a jejich podvozky umožňují dosahovat rychlosti 160 km/h. Jejich interiér však vyžaduje obnovu. Na konci 90. let a začátkem 21. století pak bylo pro ČD dodáno několik desítek nových vozů s podvozky pro 200 km/h od firmy Siemens, určených pro vlaky vyšší kvality, včetně ubytovacích a jídelních vozů.[20] Probíhá modernizace většího počtu rychlíkových vozů[21] a nákupy starších zahraničních rychlíkových vozů.[22]

Mezi nákladními vagóny převažují otevřené vozy pro přepravu uhlí a sypkých substrátů. Některé jejich typy se používají i k přepravě dřeva, kovového šrotu a dalších materiálů. V souvislosti s rostoucí komoditou kombinované dopravy jsou nakupovány článkové plošinové vozy pro přepravu kontejnerů.

Soukromí nákladní dopravci nejčastěji používají lokomotivy řady 740 odkoupené z vlečkových provozů a jejich modernizované verze. Provozují též stroje 753.7 a další starší dieselové i elektrické lokomotivy. V osobní dopravě používají vozidla pronajatá od ČD, nebo i některá vlastní, zpravidla původem z Německa.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Základní charakteristika železniční sítě SŽDC
  2. Dokončení elektrizace Šatov - Znojmo
  3. a b c Prohlášení o dráze celostátní a regionální (JŘ 2008/2009). Praha : SŽDC, 2008. Dostupné online.  
  4. Novela zákona přesouvá některé drážní činnosti z ČD na SŽDC [online]. Praha: SŽDC, 2008-06-30, [cit. 2009-03-25]. Dostupné online. (česky) 
  5. Prohlášení o dráze regionální. Praha : KŽC, 2008.  
  6. http://www.sart.cz/zeleznice_desna.htm
  7. Michal Pavec: Chcete si koupit železnici? Stát poprvé prodá funkční tratě, Lidovky.cz, 20. 11. 2014
  8. Historie našich železnic v kostce. SŽDC [online].  [cit. 2010-03-22]. Dostupné online.  
  9. Zákon o drahách, § 39a Prokazatelná ztráta. Právní předpisy.cz [online].  [cit. 2010-03-22]. Dostupné online.  
  10. a b ČSÚ - Statistická ročenka České republiky 2009
  11. ČD Cargo v reportérech ČT. K-report [online].  [cit. 2010-03-17]. Dostupné online.  
  12. ŠENEKL, Rodan. Stanovisko společnosti ČD Cargo k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady. ČD Cargo [online].  [cit. 2010-03-19]. Dostupné online.  
  13. LEPARA, Samir. Podíl železnice na přepravě zboží v ČR patří k nejvyšším v Evropě. ZelPage [online].  [cit. 2010-03-22]. Dostupné online.  
  14. Přehled plánu modernizace vozového parku osobní dopravy ČD
  15. http://www.zelpage.cz/zpravy/7483 Pendolino má 5 let, ČD 10leté smlouvy a soukromí dopravci zlost
  16. http://www.zelpage.cz/zpravy/8042 České dráhy objednaly posledních 8 jednotek CityElefant
  17. http://www.zelpage.cz/zpravy/8073 Nové elektrické jednotky Českým drahám dodá opět Škoda
  18. http://www.zelpage.cz/zpravy/5894 Bude to LINK – PESA podepsala kontrakt na 31 jednotek pro ČD
  19. http://www.zelpage.cz/zpravy/7586 Po více než 13 letech 33 nových motorových vozů pro ČD
  20. http://www.vagonweb.cz/popisy/CD_osobni_vozy.php Seznamy a popisy vozů na vagonweb.cz
  21. http://www.zelpage.cz/zpravy/7947 ČD ukončily 3 tendry – jídelní vozy opraví ŽOS Vrútky
  22. http://www.zelpage.cz/zpravy/8114 České dráhy nakoupí ojeté vozy z Rakouska

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]