Želenice (okres Most)
| Želenice | |
|---|---|
 Pohled na Želenice od severu | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Most |
| Obec s rozšířenou působností | Most (správní obvod) |
| Okres | Most |
| Kraj | Ústecký |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°31′40″ s. š., 13°43′34″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 496 (2023)[1] |
| Rozloha | 9,75 km²[2] |
| Nadmořská výška | 211 m n. m. |
| PSČ | 434 01 |
| Počet domů | 166 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 2 |
| Počet k. ú. | 2 |
| Počet ZSJ | 2 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Na Návsi 27 Želenice 434 01 Most 1 info@zelenice.cz |
| Starosta | Filip Keller |
| Oficiální web: zelenice | |
 | |
  Želenice | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 567426 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Želenice (německy Selnitz, k odlišení se též někdy používá neoficiální název Želenice nad Bílinou) jsou obec v okrese Most v Ústeckém kraji. Žije zde 496[1] obyvatel. Katastrální území má rozlohu 976 ha.
Název[editovat | editovat zdroj]
Název vesnice je odvozen z osobního jména Želen ve významu ves lidí Želenových. V historických pramenech se jméno objevuje ve tvarech: Zelenicz (1307), Selnicz (1312), Zelniz (1315), Zelenycz (1352), Zelenicz (1369 až okolo roku 1405), Zelenicz (1406), Zelnicz (1442), Zelenicz (1495), w Zeleniczich (1499), „vzieleniczych“ (1551), Zielenicz (1596), na Želenicích (1603, 1615), „Wzielniczych“ (1650), Selnice (1654), Selnitz a Želenicze (1787), Selnitz a Zelenice (1833), Želenice a Sellnitz (1848), Želenice a Selnic (1854) a Želenice nebo Sellnitz (1886–1913).[4]
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zpráva o Želenicích pochází z roku 1307, kdy v ní sídlil jistý Macinta de Zelenicz, ovšem archeologické průzkumy dokládají, že oblast byla osídlena již v období paleolitu a zajímavé nálezy se v okolí našly rovněž z keltské doby. Během 14. století byla ve vsi vybudována dnes již zaniklá tvrz s poplužním dvorem. V roce 1317 je jako majitel vsi uváděn vladyka Konrád ze Želenic. Ve 14. století zde byl vybudován kostel sv. Václava. První zmínka o něm pochází z register papežských desátků z roku 1352, které stanovily roční platbu šesti grošů. Jeho světskými patrony byli majitelé vsi Kerunkové z Lomu, kolem roku 1385 Pešík z Týnce a od roku 1416 Stupicové ze Želenic, kteří byli manové mosteckého hradu.
Nedaleko obce proběhla dne 23. září 1438 bitva mezi zbytky husitských vojsk žateckého a lounského městského svazu a bývalým husitským hejtmanem Jakoubkem z Vřesovic.
Želenice i po husitských válkách patřily rodu Stupiců až do roku 1495, kdy ves i s příslušenstvím přešla (částečně darem, částečně koupí) do majetku Těmy z Koldic. Od roku 1499 patřily Želenice Novohradským z Kolovrat, v roce 1575 je Petr Novohradský z Kolovrat prodal Václavovi Kaplířovi ze Sulevic. Jeho potomci je v roce 1599 připojili k panství Mirošovice. V roce 1616 Jan Burjan Kaplíř ze Sulevic prodal své statky Želenice, Mirošovice a Hrobčice Štěpánu Jiřímu ze Šternberka. Přes Veroniku Polyxenu ze Šternberka provdanou hraběnku z Martinic se Želenice staly majetkem hraběte Bernarda Ignáce z Martinic, který prodal statek v roce 1668 Sofii Agnes kněžně Ditrichštejnové. Jejím prostřednictvím se Želenice dostaly v roce 1711 do vlastnictví rodu Lobkoviců a až do roku 1848 patřily k bílinskému panství. V roce 1777 byl severně nad obcí zřízen nový hřbitov namísto dosavadního kolem kostela uprostřed obce, v roce 1910 byl rozšířen. V roce 1848 byla dokončena stavba nového kostela a dne 16. července 1848 se zde sloužila první mše.
V roce 1872 byla přes Želenice a Liběšice zprovozněna železnice, ovšem zastávka zde byla zřízena až v roce 1888 a v Liběšicích dokonce až v roce 1934. V roce 1893 byla otevřena nová budova německé dvoutřídní školy (dnes čp. 92). Česká dvoutřídní škola byla založena v roce 1927 a nová školní budova byla postavena v roce 1935 (čp. 127). Obyvatelé se živili převážně zemědělstvím, ale v obci byly také dvě cihelny. V roce 1925 v rámci pozemkové reformy byl zdejší lobkovický velkostatek znárodněn. Na svahu Želenického vrchu otevřela počátkem 20. století firma Stein & Co. kamenolom na znělec a dodnes zde těží firma Keramost.
Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]
Vesnice stojí šest kilometrů severovýchodně od Mostu v údolí řeky Bíliny v nadmořské výšce 211 metrů, na severním okraji Českého středohoří. Bílina zde protéká regulovaným korytem a je napřímena. Původní tok tvořily meandry v široké nivě řeky. Staré koryto lze dodnes místy v nivě řeky nalézt stejně tak i v historických nebo katastrálních mapách.
Velkou část obce tvoří zahrádky a zahrádkářské kolonie kolem řeky (jihozápad obce). V obci je zaveden vodovod a, kanalizace. Pole a louky v okolí jsou hospodářsky využívány, především k pěstování plodin.
Údolí obklopují znělcové kopce: Želenický vrch na jihu, Zlatník na západě, Ovčí vrch (býv. Kaňkov) na severu a nedaleký Bořeň na jihovýchodě.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 451 obyvatel (z toho 215 mužů), z nichž bylo 93 Čechoslováků, 350 Němců a osm cizinců. S výjimkou jednoho evangelíka a 33 lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[5] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 529 obyvatel: 155 Čechoslováků, 371 Němců, jednoho příslušníka jiné národnosti a dva cizince. Převažovala výrazná římskokatolická většina, ale žili zde také tři evangelíci, sedm členů církve československé, šest židů, jeden příslušník jiných nezjišťovaných církví a 33 lidí bez vyznání.[6]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 380 | 463 | 419 | 456 | 472 | 451 | 529 | 384 | 395 | 266 | 260 | 220 | 271 | 313 | 325 |
| Domy | 62 | 73 | 75 | 74 | 83 | 84 | 116 | 120 | 148 | 82 | 77 | 87 | 100 | 106 | 109 |
| Data z roku 1961 zahrnují i domy místní části Liběšice. | |||||||||||||||
Obecní správa[editovat | editovat zdroj]
Po zrušení patrimoniální správy se Želenice staly samostatnou obcí s osadami Liběšice a Kaňkov v okrese Teplice. V letech 1896–1935 patřily do okresu Duchcov a v letech 1935–1960 do bílinského okresu. Od roku 1960 se nacházejí v okrese Most a osada Kaňkov byla připojena k obci Braňany. Obec se skládá ze samotných Želenic a z osady Liběšice, které stojí asi 1,5 km na jihovýchod.
Obecní symboly[editovat | editovat zdroj]
Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny č. 37 ze dne 8. června 2004.[10]
- Znak
- V zeleno-zlatě děleném štítě stříbrno-černě dělené třikrát nahoru lomené břevno, provázené nahoře stříbrným beranem ve skoku se zlatou zbrojí.
- Vlajka
- Zelený list se dvěma žlutými žerďovými klíny a dvěma třikrát lomenými pruhy, černým a bílým, vycházejícími z první a druhé osminy horního a dolního okraje listu, s jedním vrcholem na žerďovém okraji a dvěma vrcholy v polovině délky listu. Poměr šířky k délce listu je 2:3.
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Podél řeky Bíliny vede silnice č. I/13 spojující Želenice s Mostem a s Bílinou. Silnice II/265 vede ze Želenic do Braňan. Je zde provozována autobusová linka Most–Braňany. V současnosti prochází silnice II. třídy středem obce.
Významnou dopravní tepnou je rovněž železniční trať Ústí nad Labem – Chomutov se zastávkou Želenice nad Bílinou. Zastavují zde osobní vlaky, zpravidla v hodinovém intervalu.
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- Kostel svatého Václava a fara z poloviny 19. století jsou památkově chráněné objekty. V roce 1993 byly renovovány. Fara (čp. 27) dnes slouží jako sídlo obecního úřadu.
- Socha svatého Rocha z roku 1760. V roce 1913 byla renovována. Dříve stála u kostela, v současnosti době se nachází v kostele.
- Památník padlým v první světové válce z roku 1928
Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]
-
Pohled na Želenice od jihu, v pozadí Ovčí vrch -
Kostel v Želenicích -
Bývalá fara, dnes sídlo obecního úřadu -
Želenice a Želenický vrch -
Želenice z Ovčího vrchu
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
- ↑ PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek IV. S–Ž. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. Heslo Želenice, Selnitz, s. 825.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 206.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 58.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 408, 409.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 312.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online.
- ↑ Udělené symboly – Želenice [online]. 2004-06-08 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BUREŠ, Slavomír; KRAUS, Karel; POKORNÁ, Libuše. Želenice 1307–1997. Most: Reklamní agentura Most, 1997. 39 s.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Želenice na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Želenice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Oficiální stránky
- Želenice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
