Štětinec laločnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Štětinec laločnatý

Kvetoucí štětinec laločnatý (Echinocystis lobata)
Kvetoucí štětinec laločnatý (Echinocystis lobata)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: tykvotvaré (Cucurbitales)
Čeleď: tykvovité (Cucurbitaceae)
Rod: štětinec (Echinocystis)
Torr. et A. Gray
Binomické jméno
Echinocystis lobata
(Michx.) Torr. et A. Gray

Štětinec laločnatý (Echinocystis lobata) je jednoletá popínavá rostlina s ježatými, vejčitými plody, jediný druh monotypického rodu štětinec, jednoho z téměř sta rodů čeledě tykvovitých.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Rostlina pochází se Severní Ameriky, kde vyrůstá v Kanadě a ve Spojených státech. Zhruba okolo roku 1900 byla rozšířena i do Evropy, prvá zmínka je z roku 1906 z Rumunska, na našem území byl její výskyt poprvé doložen o pět let později.

Americe jsou jeho přirozeným biotopem listnaté lesy v říčních aluviích, dlouhodobě vlhké břehy okolo jezer, křoviny i stepí. U nás to jsou lužní lesy, keře okolo vodních toků a nádrží, zanedbaná vlhká pole i rumiště, nejčastěji roste na říčních náplavách. Dává přednost prosluněným vlhkým místům, ve stínu nebo suchu roste minimálně. Pro svůj rychlý růst, atraktivní listy a hlavně plody bývá účelově vysazován na pokrytí plotů, pergol, zdí nebo nevzhledných míst, za příznivých podmínek vytváří v krátké době mohutné porosty. Tehdy často zplaňuje a hbitě se pak šíří, hlavně podél řek a potoků, do volné přírody.

České republice je evidován výskyt štětince laločnatého v jihozápadních Čechách, Polabí, okolí Berounky a na jihovýchodní Moravě. Všechna místa výskytu však nejsou přesně známa, příčinou je rychlé šíření a dosud malá odborná pozornost tomuto druhu věnována.

Nejčastěji se vyskytuje ve společenstvech svazů Arction lappae a Senecion fluviatilis, o něco řidčeji vyrůstá v porostech křovinatých vrb a ve společenstvech svazů Salicion albae, Salicion cinereae a Salicion triandrae.[1][2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o jednoletou, jednodomou popínavou rostlinu s dutou, na průřezu pětihrannou, větvenou lodyhou dorůstající do délky 5 až 12 m. Lodyha vyrůstá z poměrně mělce kořenícího, tenkého, růžicovitě se rozrůstajícího kořene s jednotlivými paprsky dlouhými až 15 cm a tlustými jen 1 mm. Ve středoevropských podmínkách klíčí v květnu, kvete od července do září a říjnu již usychá.

Listy[editovat | editovat zdroj]

Listy vyrůstající střídavě v průměrné vzdálenosti 12 cm, bývají 3 až 21 cm velké a mívají řapíky 2 až 15 cm dlouhé. Dlanitě žilnaté čepele světle zelené barvy jsou v obrysu okrouhlé, dlanité, s pěti trojúhelníkovými až kopinatými laloky, celokrajné nebo mělce zubaté, podél okrajů krátce chlupaté, s měkkým trnem na koncích laloků.

Úponky[editovat | editovat zdroj]

Naproti listových řapíků vyrůstají světlezelené kroutivé úponky rozvětvené do tří ramen s odklonem 90°. Zajišťují přichycení lodyhy při plazení po zemi nebo u šplhání po podpěře do výšky. Bývají dlouhé do 15 cm, pro přichycení vytvářejí okolo opory závity. Jsou citlivé na dotek, kontrakci buněk na straně podpory a expanzi na opačné straně se stáčejí a konec úponku se okolo opěry obtáčí několika závity.

Květy[editovat | editovat zdroj]

Jednopohlavné voňavé květy, samčí i samičí, jsou šestičetné, a mají nitkovité světlezelené kališní lístky dlouhé od 1,5 do 3 mm.

Samčí květy hvězdicového tvaru, mající v průměru 1,2 až 1,8 cm, vyrůstají z paždí listů v mnohokvětých latách nebo hroznech dlouhých 5 až 20 cm. Korunu mají kolovitou s krátkou trubkou s čárkovitými, na koncích špičatými lístky které jsou žláznatě chlupaté a mají bílou barvu. Mají tři tyčinky se srostlými krátkými nitkami nesoucími bledě zelené prašníky 1 mm dlouhé a 0,8 mm široké ve tvaru písmene S.

Samičí květy, 15 až 24 mm široké, rostou po jednom nebo až po třech v paždí listů u stonku samčího květenství a rozvíjejí se asi za týden po samčích květech. Mají nící zvonkovitou korunu s lístky 7 až 12 mm dlouhými a 1 až 2 mm širokými které jsou barvy bílé až nažloutlé. Obsahují dále zelený dvoudílný semeník s krátkou a tlustou zelenou čnělkou zakončenou plochou oválnou bliznou. Květy rozkvétají od července do září, opylovány jsou hmyzem.

Plody[editovat | editovat zdroj]

Plody vypadají jako drobné podlouhlé melouny zelené barvy porostlé ostny (které nepíchají, jsou to měkké štětiny). Visí z lodyh na stopkách, dozrávají za 4 až 6 týdnů po opylení. Mají tvar eliptické duté bobule, jsou průměrně velké 4 až 6 × 2,5 až 4 cm a jsou po obvodu dlouze štětinatě chlupaté. Uvnitř jsou rozděleny do 4 komůrek obsahující po jednom oválném, tmavě hnědém semeni dlouhém 12 až 20 mm a širokém 7 až 10 mm.

Plody po dozrání vysychají a hnědnou, ve spodní části se otevírají a semena jsou do okolí vypuzována hydrostatickým tlakem rychlostí 11,5 m/s (cca 40 km/h). Rozptýlená semena požírají ptáci a hlodavci kteří také zajišťují jejich roznesení do vzdálenějšího okolí. Pravděpodobně tím podstatným elementem sloužícím k dálkovému rozšiřování semen je vodní hladina, po které dokáže semeno plout dokud nenabobtná a neklesne ke dnu.[1][2][3][4]

Invazivní druh[editovat | editovat zdroj]

Štětinec laločnatý je v ČR i Evropě považován za invazivní rostlinu která využívá téměř neexistence přirozených nepřátel. Vyskytuje se na přirozených stanovištích i v místech pozměněných lidskou činností. Tento neofyt byl v naší republice prvně zaregistrován v roce 1911. V současnosti ještě není nepřítelem č. 1, ale je považován za potencionálně nebezpečný druh. Je již ale zařazen mezi 100 nejnebezpečnějších invazních druhů v Evropě.[5][6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b HOLEČKOVÁ, Veronika. DP: Rozšíření štětince laločnatého, Echinocystis lobata ... [online]. Jihočeská univerzita, Zemědělská fakulta, Katedra biologických disciplín, České Budějovice, rev. 20.04.2011, [cit. 2012-11-16]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Štětinec laločnatý [online]. BOTANY.cz, rev. 05.07.2007, [cit. 2012-11-16]. Dostupné online. (česky) 
  3. The Web Envirinment: Echinocystis lobata [online]. University of Michigan, East Lansing, MI, USA, [cit. 2012-11-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Wild Plants of Winnipeg: Wild Cucumber [online]. Nature Manitoba, Winnipeg, MB, CA, [cit. 2012-11-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. PYŠEK, Petr; SÁDLO, Jiří; MANDÁK, Bohumil. Preslia, 74/2 – 2002, Catalogue of alien plants of the Czech Republic [online]. Botanický ústav AV ČR, Praha – Průhonice, rev. 2002, [cit. 2012-11-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. DAISIE - 100 of The Worst: Echinocystis lobata [online]. GISIN - Global Invasive Species Information Network, Reston, VA, USA, rev. 2008, [cit. 2012-11-16]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]