Štěpán Uroš III. Dečanský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Štěpán Uroš III.
Král srbský
Štěpán Uroš III.
Doba vlády 1321 - 1331
Úplné jméno Štěpán Uroš III. Dečanský
Narození asi 1275
Úmrtí 1331
pevnost Zvečan
Předchůdce Štěpán Uroš II. Milutin
Nástupce Štěpán Uroš IV. Dušan
Manželky Theodora Bulharská
Marie Palaiologovna
Potomci Dušan (Štěpán Uroš IV. Dušan), Dušica, Theodora
Rod Nemanjići
Otec Štěpán Uroš II. Milutin
Matka Anna Bulharská

Štěpán Uroš III. (srbsky Стефан Урош III, Stefan Uroš III., později zvaný Дечански, Dečanski či Dečanský (* mezi roky 1275128011. listopadu 1331), syn srbského krále Stefana Uroše II. Milutina (vládl v letech 12821321) a bulharské princezny Anny, byl v letech 13211331 srbským králem z dynastie Nemanjićů.

Před nástupem[editovat | editovat zdroj]

Stefan se sice narodil jako prvorozený syn srbského krále Milutina, ale podle dohody mezi Milutinem a jeho starším bratrem Dragutinem se měl Milutinovým nástupcem stát Dragutinův syn Vladislav. Již v raném dětství (asi roku 1285) posloužil Stefan svému otci a vlasti jako rukojmí u tatarského vládce Nogaje, který napadl Bulharsko a začal ohrožovat i Srbsko. Krátce po roce 1293 se mu však podařilo uprchnout. Po návratu se Stefan oženil s Theodorou, dcerou bulharského cara Smilece. Někdy před rokem 1299 král Milutin zapudil princovu matku Annu-Helenu a roku 1299 se oženil s dcerou byzantského císaře Andronika II. Palailoga Simonidou (řecky Simonis), které bylo v době sňatku 5 let. Tento sňatek měl vliv na pozdější Milutinovu probyzantskou politiku, díky které se dostal později se Stefanem do sporu. Asi někdy po roce 1300 obdržel Stefan do správy Zetu a Travuňsko, čímž se měl připravovat na budoucí vládu v Srbsku, kterou mu Milutin chtěl předat i přes dřívější dohodu s Dragutinem. Roku 1314 však nedočkavý Stefan povstal proti otci Milutinovi. Nebyl však úspěšný (na rozdíl od jiných příslušníků dynastie Nemanjićů – strýce Stefana Dragutina a syna Stefana Dušana). Otec syna porazil syna v bitvě u Skadaru a Stefan nevyvázl bez trestu – prý byl otcem oslepen a podlán s celou rodinou do Konstantinopole. Správy Travuňska a Zety se ujal osobně král Milutin. Stefan si v konstantinopolském žaláři pobyl sedm let. Roku 1321 byl princ stařičkým otcem povolán do vlasti, aby po očekávané smrti starého krále převzal královský titul a vládní otěže. Tak se také po Milutinově smrti v říjnu téhož roku stalo a Stefan, kterému se částečně uzdravil zrak, se ujal jako Stefan Uroš III. vlády.

Král Stefan

Počátky vlády[editovat | editovat zdroj]

Téhož roku (1321) vypukla v byzantské říši občanská válka mezi císařem Andronikem II. Palailogem a jeho stejnojmenným vnukem. Krátce po vypuknutí sporu se čerstvý vdovec Stefan oženil s vnučkou Andronika II., ale nemohl v jeho prospěch moc zasahovat, protože se proti němu v Srbsku postavil bratr Konstantin a bratranec Vladoslav (v království Srem vládl jako Stefan Vladislav II.). Spor nakonec dopadl vítězně pro Stefana Uroše, který ovšem pozbyl Dyrrhachion (srbsky Драч, Drač) ve prospěch Filipa z Tarentu, titulárního císaře konstantinopolského. Vladislav nakonec prchnul do Uher, kde později zemřel. Roku 1324 přibyl k Andronikovi Mladšímu i další nepřítel Srbska – bulharský car Michail Šišman, který zapudil Stefatovu sestru Annu-Nedu a oženil se se sestrou Andronika Mladšího (mimo jiné sestrou Stefanovy choti) Theodorou Palailogos. Stefan tehdy jen na zásah arcibiskupa Danila II. nezaútočil na Bulharsko. Situace se ovšem změnila roku 1328, kdy vítězstvím Andronika Mladšiho skončila občanská válka v Byzanci. Andronikos II. byl sesazen a uchýlil se do kláštera a Andronikos Mladší se jako Andronikos III. ujal vlády. Nový císař ovšem uzavřel proti Stefanovi spojenectví s Michailem Šišmanem.

Mince Stefana Uroše III.

Bitva u Velbuždu a její následky[editovat | editovat zdroj]

Spojenci na jaře 1330 začali s ofenzívou. Naštěstí pro Stefana se Andronikos nepřipojil k Šišmanovi a vyčkával v Makedonii. Stefan mezitím nabídl Šišmanovi mír, ten ale odmítl. Dne 28. července 1331 se v ústí řeky Moravy setkala po delších přípravách vojska Stefana Uroše III. a Michaila Šišmana. Oba panovníci nejspíše před bitvou uzavřeli předběžný mír, který však Stefan porušil. Pod vedením Stefanova syna, mladšího krále Dušana zaútočili Srbové do týlu bulharského vojska. Bitva skončila drtivým vítězstvím srbských vojsk a na památku vítězství nechal král vystavět klášter Dečani, podle něhož bývá nazýván Dečanski. Car Michail byl v bitvě těžce raněn a na útěku zemřel. Stefanu Urošovi se vzdávalo město za městem, až se za králem dostavil nevlastní bratr zesnulého cara Michaila Belaur, který nabídl Stefanovi kapitulaci výměnou za návrat zapuzené Anny-Nedy, uznání dědičných práv jejího syna Ivana Stefana a prohlášení dědice za cara. Stefan na podmínky přistoupil a na bulharský trůn usedl Ivan Stefan (1330–1331), který však nevládl dlouho, protože byl roku 1331 bojary sesazen. Dny vlády Stefana Uroše III. byly také sečteny. Proti králi povstal mladší král Dušan, který s pomocí šlechty otce sesadil, uvěznil v pevnosti Zvečan a ujal se jako Stefan Uroš IV. Dušan vlády. Sesazený Stefan ve vězení zanedlouho zemřel. Je otázkou, zda jeho smrt byla přirozená, nebo byl zardoušen.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DORAZIL, Otakar. Vládcové v dějinách Evropy (800–1648) 3. Klatovy : Almyn, 1992. 200 s. ISBN 80-901316-2-X.  
  • PELIKÁN, Jan, a kol. Dějiny Srbska. 2., dopl. a rozš. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2013. 677 s. ISBN 978-80-7422-217-7.  
  • ŠESTÁK, Miroslav, a kol. Dějiny jihoslovanských zemí. 2. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 758 s. ISBN 978-80-7106-375-9.  * RYCHLÍK, Jan. Dějiny Bulharska. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2000. ISBN 80-7106-404-1. S. 516.  
  • ZÁSTĚROVÁ, Bohumila, a kol. Dějiny Byzance. Praha : Academia, 1992. 529 s. ISBN 80-200-0454-8.  
  • DRŠKA, Václav; PICKOVÁ, Dana. Dějiny středověké Evropy. Praha : Nakladatelství Aleš Skřivan ml., 2004. ISBN 80-86493-11-3.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Král srbský
Předchůdce:
Štěpán Uroš II. Milutin
13211331
Štěpán Uroš III. Dečanský
Nástupce:
Štěpán Uroš IV. Dušan