Špýchar
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Špýchar (z něm. Speicher, česky též špejchar, špejchárek) je budova sloužící k uskladnění vymláceného obilí.
Obsah |
[editovat] Stavby
Špýchary byly budovány jako přízemní, zvýšené, jedno- či vícepatrové věže, které byly často opatřeny pavlačí, přístupnou po schodech zevnitř nebo z vnější strany. Do vyšších podlaží se ukládalo lehčí zrno, nížeji těžší obilí. Sloužily však i k úschově jiných produktů (např. uskladňování ovoce), nářadí, odložených předmětů, v létě i k přespávání.
Stávaly mimo obydlí tak, aby byly dobře viditelné z domu a zejména, aby byly bezpečné před ohněm. Později byly připojovány k zadní části obytného traktu či tvořily součást průčelí usedlosti. Stavební zvláštností je usazení špýcharu nad vjezdovou branou (Opavsko, Českomoravská vysočina). Budova, kde špýchar byl připojen přímo k síni, je označována jako špýcharový dům.
Zpočátku byly roubené, celá konstrukce byla opatřena 5–8 cm vrstvou mazaniny s izolační schopností. Takové špýchary se slaměnými či šindelovými střechami stávaly v jihozápadních Čechách, Slezsku, severním a východním Slovensku, západním Maďarsku. Obloukovité klenutí stropu bylo později nahrazeno rovnými stropy a pevně usazenou střechou. Dřevo nahradily hliněné nepálené či pálené cihly a kámen. V severozápadních Čechách se objevovaly špýchary hrázděné. Nejstarší objekty pocházejí ze 16. století (Soběnice u Litoměřic), zděné ze 16. století se dochovaly v Písečném nad Dyjí.
[editovat] Rozšíření
K obecnému rozšíření špýcharů došlo hlavně v 18. a 19. století v souvislosti s rozvojem obilnářského hospodaření (opatření Josefa II. z r. 1782 přikazující budovat obecní sýpky (tzv. kontribučenská sýpka). Příkladem může být josefinský špýchar v Týnu nad Vltavou a v Těchobuzi (počátek 19. st.), který měl fungovat jako první obilní záložna v Česku .
[editovat] Turistické expozice
- Muzeum lidové architektury Zubrnice
- Prostřední Lhota – pobočka Hornického muzea Příbram, čtyřpodlažní barokní špýchar z roku 1770, umístněna expozice Ze života venkovského obyvatelstva středního Povltaví
- Muzeum lidových staveb Kouřim (roubený š., poloroubený š., chalupa s roubeným š.)
- Polabské národopisné muzeum Přerov nad Labem (roubený dvouprostorový š. z konce 18. st., patrový chmelařský š., roubený š.)
