Sýpka
.jpg)
Sýpka nebo špýchar (z něm. Speicher, česky též špejchar, špejchárek) je stavba, která je určená k uskladňování zrní, tedy sklizeného a vymláceného obilí.
Stavby[editovat | editovat zdroj]
Špýchary byly budovány jako přízemní, zvýšené, jedno- či vícepatrové věže, které byly často opatřeny pavlačí, přístupnou po schodech zevnitř nebo z vnější strany. Do vyšších podlaží se ukládalo lehčí zrno, nížeji těžší obilí. Sloužily však i k úschově jiných produktů (např. uskladňování ovoce), nářadí, odložených předmětů, v létě i k přespávání. Stávaly mimo obydlí tak, aby byly dobře viditelné z domu a zejména, aby byly bezpečné před ohněm. Později byly připojovány k zadní části obytného traktu či tvořily součást průčelí usedlosti. Stavební zvláštností je usazení špýcharu nad vjezdovou branou (Opavsko, Českomoravská vysočina). Budova, kde špýchar byl připojen přímo k síni, je označována jako špýcharový dům.
Zpočátku byly roubené, celá konstrukce byla opatřena 5–8 cm vrstvou mazaniny s izolační schopností. Takové špýchary se slaměnými či šindelovými střechami stávaly v jihozápadních Čechách, Slezsku, severním a východním Slovensku, západním Maďarsku. Obloukovité klenutí stropu bylo později nahrazeno rovnými stropy a pevně usazenou střechou. Dřevo nahradily hliněné nepálené či pálené cihly a kámen. V severozápadních Čechách se objevovaly špýchary hrázděné. Nejstarší objekty pocházejí ze 16. století (Soběnice u Litoměřic, Čížov u Jihlavy), zděné ze 16. století se dochovaly v Písečném nad Dyjí.
V sýpce bylo zrní uskladněno v přibližně 1 m vysoké vrstvě na podlahách. Sýpka byla jednou z nejdůležitějších staveb rozsáhlejších hospodářství. V dobách, kdy množství zemědělské produkce vyjadřovalo bohatství, byly budovány sýpky jako honosné stavby, které tvoří dodnes dominantu mnoha obcí.
Dnes je obilí skladováno převážně v silech.
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
K obecnému rozšíření samostatně stojících sýpek došlo hlavně v 18. a 19. století v souvislosti s rozvojem obilnářského hospodaření (opatření Josefa II. z r. 1782 přikazující budovat obecní sýpky (tzv. kontribučenská sýpka).[1] Příkladem může být josefinský špýchar v Týnu nad Vltavou a v Těchobuzi (počátek 19. st.), který měl fungovat jako první obilní záložna v Česku.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
-
Špýchar v Plavnici -
Barokní sýpka Plaského kláštera s věží a gotickou kaplí -
Panská sýpka v Jaroměřicích z roku 1648 -
Poloroubený špýchar z Ostrého v zubrnickém skanzenu -
Špýchar v Lánech, nyní Muzeum T. G. M. -
.jpg)
Turistické expozice[editovat | editovat zdroj]
- Muzeum v přírodě Zubrnice – špýchar z Ostrého v muzeu lidové kultury a architektury v obci Zubrnice, okres Ústí nad Labem
- Prostřední Lhota – pobočka Hornického muzea Příbram, čtyřpodlažní barokní špýchar z roku 1770, umístěna expozice Ze života venkovského obyvatelstva středního Povltaví
- Muzeum lidových staveb v Kouřimi – několik historických sýpek (roubený špýchar, poloroubený špýchar, chalupa s roubeným špýcharem)
- Polabské národopisné muzeum Přerov nad Labem (roubený dvouprostorový špýchar z konce 18. století, patrový chmelařský špýchar, roubený špýchar)
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ FROLEC, Václav; VAŘEKA, Josef. Lidová architektura. Praha: SNTL - Nakladatelství technické literatury, 1983. 360 s. S. 223–224.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu sýpka na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo špýchar ve Wikislovníku- Kontribučenská sýpka v Krušných horách na Krusnohorsky.cz
