Šotouš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Fanoušci parních lokomotiv s fotoaparáty, 1939
Šotouši očekávající příjezd mimořádného vlaku, Belgie
Milovník železnice v USA
Souprava ICE 3 zachycená technikou panning (čas 1/60s)
Parní vlak 230 PO 4201 v Paříži, 1985

Šotouš je člověk, který má silnou zálibu v železniční, případně i jiné veřejné dopravě. Název pravděpodobně pochází z anglického slova shoot (střílet, udělat snímek).[1] Tento druh zábavy je znám již dávno a po celém světě, masové rozšíření slova šotouš v rámci české zájmové skupiny, kterou označuje, je však nedávné. Je kladeno asi do roku 2004: nejprve bylo vnímáno jako nadávka,[2] brzy se však jeho význam rozšířil na každého, komu je dráha koníčkem a fotografuje ji,[3] a ač si zachovalo jistý punc hanlivosti, pro některé se změnilo až v hrdé sebeoznačení.[2] Přesné okolnosti rozšíření slova ani bližší určení jeho původce nejsou obecně známy. Podle autorů stránek Posázavský pacifik vyšlo slovo na světlo v rozhovoru týdeníku Reflex s členy KHKD.[3]

V anglosaských zemí je najdeme pod označením railfan nebo train-spotter, dlouhodobě se v různých jazycích pro citovou zálibu v železnici objevuje též označení siderodromofil (siderodromofilie).

Činnost[editovat | editovat zdroj]

Původně se označení „šotouš“ používalo pro fanoušky železniční dopravy a zejména jejich fotografickou činnost. Tito lidé si své oblíbené dopravní prostředky, tratě, nádraží a další zařízení fotí. Mnozí z nich své fotografie vystavují na různých specializovaných internetových stránkách, účastní se diskuzí, podílejí se na tvorbě zájmových publikací, atd. Někteří šotouši od fotografií očekávají vysokou kvalitu a za tímto účelem si pořizují drahou digitální zrcadlovku se stativem a kvalitním objektivem. Pro svoji zálibu se neváhají i složit na jízdu fotovlaku, tedy zvláštní jízdu vlaku se zajímavými vozidly určenou především k fotografování.[1]

Podobně zaměření a z většiny totožní jsou s nimi tzv. dráhaři (též projížděči), jejichž zálibou je projet co nejvíce tratí, včetně tratí bez pravidelné veřejné dopravy, projít i zrušené tratě atd. a vše dokumentovat. Po zastavení vlaku se typicky na rozdíl od ostatních cestujících vydávají do okolí vlaku, aby jej i se stanicí zdokumentovali (zpravidla samotný vlak už nikoliv, pokud nejde o nějakou zvláštní jízdu, jelikož většinou stihnou vlak zdokumentovat již před nástupem). Mnohdy číhají na atraktivních místech v krajině na průjezdy různých speciálních vlaků, oblíbeným motivem bývají mosty, skalní útvary, středověké hrady či úvratě. O víkendech a dovolených vyrážejí buď samostatně, nebo ve skupinách na takzvané šotoakce. Taktéž se často se svými fotoaparáty motají kolem významných (nejen) železničních projektů.

Správný šotouš zná zpaměti značnou část jízdních řádů včetně jejich historie, typová označení lokomotiv i vozů a většinu stanic a zastávek, a protože se kolem železnice neustále pohybuje, má utkvělou představu, že všemu rozumí. Je přímo posedlý dráhou a fotografuje na ní všechno možné i nemožné.[3]

Pokus o teoretické vysvětlení zájmu o železnici[editovat | editovat zdroj]

Sigmund Freud v roce 1905 vysvětloval oblibu železnice slastí způsobenou mechanickými vzruchy, jakou u dětí způsobuje kolébání, houpání nebo vyhazování do výšky: „Otřásání při jízdě vozem a později při cestování po železnici má tak fascinující účinek na starší děti, že alespoň všichni chlapci se jednou v životě chtějí stát průvodčím nebo kočím. Dění na železnici vzbuzuje u nich nevysvětlitelný zájem mimořádné síly a v období fantazijní činnosti (krátce před pubertou) se jim stává jádrem vyloženě sexuální symboliky. Nutkání k takovému spojení jízdy po železnici se sexualitou zřejmě vychází ze slastné povahy pohybových počitků.“ Vytěsněním těchto slastných počitků pak Freud vysvětluje úzkost z železnice, siderodromofobii.[4] Ve Freudově době byla jízda vlakem skutečně spojena se silným drncáním a houpáním.

Šotouši mezi celebritami[editovat | editovat zdroj]

Používání slova šotouš[editovat | editovat zdroj]

Zpočátku se slovo šotouš objevovalo především na diskusních a tematických neoficiálních webech věnovaných dopravě, v neformálních rozhovorech atd. Oficializace se dočkalo například v názvu soutěže Největší šotouš PID, kterou vyhlásil v září 2009 pražský ROPID.[6] Vítězem se stal Matouš Vanča, který získal 22 bodů ze 40 možných, a to v čase kratším o třetinu než držitel druhého místa.[7]

Dřívější významy slova[editovat | editovat zdroj]

Slovo šotouš se vzácně vyskytuje i ve starší literatuře (kartotéka Příručního slovníku jazyka českého uvádí dva záznamy) jako přetvoření běžnějšího slova šotek.

V českém překladu Tolkienovy knihy Hobit[8] překladatel František Vrba v roce 1978 výrazy goblin, hobgoblin a orc překládal jako skřet, rarach a šotouš (šotouš tedy byl ekvivalentem slova orc).[9]

Patrik Ouředník ve svém Šmírbuchu jazyka českého (Paříž 1988) uvádí výraz šotouš coby synonymum pro homosexuála.[10]

Další a ještě starší odkaz na výraz „šotouš“ lze najít u Voskovce a Wericha v jedné scénce o císaři Neronovi. Citace je: „Nerouš, Nerouš, to byl šotouš“. Tento výraz se používal již za první republiky, a z kontextu scénky lze dovodit, že tehdy mohl významem odpovídat současnému výrazu „šoumen“.[zdroj?]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Trainspotting ve Wikimedia Commons

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Milan Vojtek: Šotoušství - náročná záliba milovníků vlaků a železnic, novinky.cz, 28. září 2009
  2. a b Jan Pešula: ŠoDo 2005, 9. 7. 2005, web Nádherný svět železnic a památek
  3. a b c Fotojízda Kolínskem a Posázavím 31. 3. 2007, web Posázavský pacifik
  4. Sigmund Freud: Tři pojednání k teorii sexuality., 1905, česky in: Sebrané spisy Sigmunda Freuda, Spisy z let 1904–1905, Psychoanalytické nakladatelství J. Kocourek, Praha, 2000, str. 84
  5. a b c d e Václav Žmolík: Mezi šotouši a projížděči, web České televize, Převzato z týdeníku ČT+, k pořadu Svět na kolejích 10. 11. 2008
  6. Soutěž „Největší šotouš PID“ – Aneb kdo je nejchytřejším zájemcem o veřejnou dopravu v Praze a okolí?, tisková informace ROPID, 18. 9. 2009
  7. Vyhodnocení soutěže "Největší šotouš PID", tisková informace ROPID, 22. 9. 2009
  8. J. R. R. Tolkien: Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky, Praha, Odeon, 1978, reprint 1991, ISBN 80-207-0262-8
  9. Karel Glogar: K překladu názvů míst a vlastních jmen v díle J. R. R. Tolkiena Pán prstenů, 2003, str. 11–12, překlad názvů tvorů a ras, poznámka 38
  10. Ouředník, Patrik. Šmírbuch jazyka českého. 2. vyd. Praha: Ivo Železný, 1992. 452 s. ISBN 80-7116-007-5

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo šotouš ve Wikislovníku