Šotek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lincolnský imp (na spodku horního V)

Šotek (čertík, rarášek, zlý skřítek, anglicky imp) je mytologická bytost vystupující v evropském folklóru a pověrách. Šotci jsou obvykle popisováni jako škodolibí spíše než přímo ohrožující, a také jsou považováni za nižší bytosti spíše než za důležité nadpřirozené tvory. Jsou nejméně zlí ze všech démonů, tmavé, stínu podobné bytosti, jež umí měnit podobu, přednost však dávají šedému tvoru podobnému lasičce nebo pavouku. Různě se plazí nebo přeskakují ze stínu do stínu. Jsou jim připisovány poztrácené nebo přemístěné věci (ponožky, klíče, mobily) nebo nakopnuté palce. Také se uvádí, že jsou zoufale osamělí, a tak se pohybují ve dvojicích nebo skupinách. Říká se, že šotci se dají obrátit na dobro, protože jsou tak osamělí, že by udělali cokoliv - dokonce i dobré skutky - aby získali oddaného přítele. Přesto se uvádí, že je téměř nemožné zbavit je jejich způsobů úplně. Mají rádi hudbu a prý se dají hudbou okouzlit aby slíbili, že udělají dobrý skutek - přesto tento slib obvykle obsahuje trik, aby mohl skřítek provést něco zlého.

Řecká, germánská a slovanská mytologie[editovat | editovat zdroj]

Antický polobůh Pan má některé rysy společné s šotkem. Je ale nepravděpodobné, že by zde bylo nějaké přímé spojení, protože koncept šotka odpovídá spíše germánským tradicím než helénským.

Domácí strašidlo[editovat | editovat zdroj]

V germánské a slovanské kultuře jde o domácí strašidla. Šotci měli sloužit čarodějnicím ve středověku. Byli obvykle zakletí do cenných předmětů (například do drahokamů nebo lahviček) a vyvolávali se pomocí magie. Jednoho šotka prý měl ve službách alchymista Paracelsus zakletého v krystalu na jílci svého meče.

Známí šotci[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • W.B. Yeats, Fiabe irlandesi, Newton Compton, Roma, 1994 (italsky)
  • Martin Stejskal, Labyrintem míst klatých, Eminent, Praha, 2011