Šmu'el Šmelke Horovic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Šmu'el Šmelke Horovic
Náhrobek rabiho Šmu'ela Šmelkeho Horovice na židovském hřbitově v Mikulově
Náhrobek rabiho Šmu'ela Šmelkeho Horovice na židovském hřbitově v Mikulově
Rodné jméno Šmu'el Šmelke ben Hirš ha-Levi Horovic
Narození 1726
Čortkiv, Halič
Úmrtí 1778
Mikulov
Denominace chasid
Etnický původ aškenazim
Vzdělání
Dov Ber z Podleského Meziříčí
Žáci a následovníci Jakov Jicchak či Jasnovidec z Lublinu, Menachem Mendel z Rimanova, Israel z Koznic, Moše Leib ze Sasova a Mordechaj Benet
Pohřben židovský hřbitov v Mikulově
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rabi Šmu'el Šmelke ben Hirš ha-Levi Horovic (hebrejsky שמואל שמעלקא בן הירש הלוי הורוביץ‎‎), v rakouských úředních dokumentech zvaný Samuel Herschel Lewi, 1726 Čortkiv, Halič (dnešní Ukrajina) – 1778 Mikulov) byl slavný chasidský rabín a kabalista. Byl to první (a současně poslední) chasid, který byl v našich zemích zvolen do úřadu rabína.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Šmelke pocházel ze slavné rodiny Horowitzů či Horoviců, jež své jméno odvozovala od středočeských Hořovic. Jeho prapředek Aron Mešulam Horovic nechal v Praze postavit Pinkasovu synagogu.[1] Byl starším bratrem Pinchase Horowitze, který se stal rabínem ve Frankfurtu nad Mohanem.[2] V mládí patřili oba bratři k žákům slavného chasidského rabína Dova Bera z Podleského Meziříčí, jehož horlivými následníky se stali.

Rabi Šmelke působil zpočátku jako rabín v polských a haličských obcích. Roku 1754 byl povolán do Ryžvalu a v roce 1766 do Sieniavy. Od roku 1773 až do své smrti působil v Mikulově, napřed jako předseda židovského soudního dvora a pak jako moravský zemský rabín.

Jeho jmenování zemským rabínem způsobilo značný odpor příslušníků židovské obce pro jeho příslušnost k chasidům, a mnozí mu proto házeli klacky pod nohy. Argumentovali přitom tím, že nezná řádně úřední jazyk, jímž byla němčina, ani moravské poměry. Celý spor vyřešila až císařovna Marie Terezie, která Šmelkeho potvrdila v úřadu vzhledem k jeho zbožnému životu a znalosti ortodoxního židovství, a dokonce mu ještě udělila řadu privilegií.[1]

Rabi Šmelke Horovic je považován za průkopníka chasidismu. Ačkoli se v chasidských legendách vypráví o mnoha zázracích, jež údajně učinil, nepřejal učení zakladatele chasidismu Ba'al Šem Tova nekriticky. Obklopil se sice mladými žáky a učil je zásadám chasidismu, žil však jako asketik v ústraní a zachovával si od lidí odstup.

V Mikulově založil velkou ješivu – školu vyššího židovského vzdělání, kde mezi jinými studovali rabi Ja'akov Jicchak Horovic zvaný Jasnovidec z Lublinu, rabi Menachem Mendel z Rimanova, rabi Israel z Koznic, rabi Moše Leib ze Sasova a legendární rabi Mordechaj Benet. Z jeho učení a spisů vyplývá protest proti povrchnímu a lehkovážnému způsobu života většiny tehdy žijících chasidů.

Během sporu o chasidismus, který v té době probíhal, prosil rabi Šmelke rabína z Brodů, aby vystoupil proti klatbě, kterou proti chasidismu vyřkl Gaon z Vilna, a popíral, že by stoupenci chasidismu znevažovali židovskou tradici.

Rabi Šmu'el Šmelke ben Hirš ha-Levi Horovic zemřel po pěti letech svého působení v Mikulově v noci z 27. na 28. dubna 1778. Je pohřben na rabínském vršku na mikulovském židovském hřbitově a na jeho náhrobním kameni je vyryt symbol jeho rodu – levitská souprava.[1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Šmelkeho literární dílo není rozsáhlé, tvoří je prakticky tři spisy:

  • Divrej Šmu'el (Slova Samuelova) s komentáři ke kabale,
  • Nazir ha-šem (Zasvěcený Bohu) s komentářem halachického kompendia Šulchan aruch (Prostřený stůl),
  • komentáře k Mišně traktátu Bava batra.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Nezhodová, Soňa. Židovský Mikulov. 1. vyd. Brno: Matice moravská, 2006. 423 s. ISBN 80-86488-28-4
  2. Langer, Jiří. Devět bran Chasidů tajemství. 2. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1965. 288 s.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NEZHODOVÁ, Soňa. Židovský Mikulov. Brno : Matice moravská, 2006. 423 s. ISBN 80-86488-28-4.  
  • LANGER, Jiří. Devět bran Chasidů tajemství. 2. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1965. 288 s.  
  • BUBER, Martin. Chasidská vyprávění. 1. vyd. Praha : Kalich, 1990. 575 s.