Šlichtování

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Šlichtování je nanášení lepivých a ochranných prostředků na osnovní niti určené ke zpracování na tkacích strojích. Tím se přilepí odstávající vlákna k jádru příze, zvýší se pevnost, hladkost a částečně i stejnoměrnost příze.

Šlichtování je nutné u všech jednoduchých přízí. Osnovy ze skaných přízí s dostatečnou pevností a stejnoměrností se šlichtovat nemusí.

Šlichtovací prostředky[editovat | editovat zdroj]

  • Škrobová šlichta
Škrob v tekutém stavu (pro domácí potřebu)

Škrob má chemické složení (C6H10O5)n. Vyrábí se v Evropě nejčastěji z brambor nebo obilí, ve světě je důležitou surovinou maniok.

Škrob se může nahrazovat deriváty celulózy, např. karboxymethylcelulozou.

Při přípravě škrobové šlichty se dávkuje 4-10 kg škrobu na 100 l šlichty a přidává se 3-6 % lepicích látek (polep). Šlichtuje se při 65 až 85°C.

Použití: osnovy z bavlny, vlny, viskózy a lýkových vláken.

  • Syntetické šlichty

Patří sem např. polyvinylalkohol nebo akrylátové kopolymery. Přípravky lze kombinovat se škrobem. Bavlněné osnovy se šlichtují při 80-90°C, polyester při 60°C a acetát nebo viskóza při 40-70°C.

  • Chromový klih se používá v hedvábnických tkalcovnách.
  • Šlichtovacími vosky se impregnují (hlavně vlněné) nitě ve snovárně při teplotě 95°C. Jsou to bezvodé šlichty, sušení osnovy zde proto odpadá.

Šlichtovací stroj[editovat | editovat zdroj]

Hlavní části šlichtovacího stroje

První patent na šlichtovací stroj pochází z roku 1803 od Angličana Johnsona. Asi od roku 1815 se používaly šlichtovací stroje i na evropské pevnině (viz Meechels).

Hlavní části stroje a postup šlichtování na stroji z 21. století jsou schematicky znázorněny na nákresu vpravo [1]:

(1) Stojan pro 4-16 předlohových osnovních válů

(2) Šlichtovací a ždímací ústrojí smočí osnovy v ohřáté šlichtě a odždímá přebytečnou tekutinu. Ústrojí je napojeno na přípravnu šlichty se zásobními nádržemi, ze kterých se přivádí hotová (studená) šlichta do stroje. Příprava a přívod šlichty je řízen regulačním zařízením.

(3) Sušící ústrojí sestává ze 3-15 bubnů vyhřívaných párou o tlaku až 50 N/cm2. U moderních strojů bývá na sušicí ústrojí napojeno zařízení na rekuperaci tepla, které vede sálající horký vzduch zpět k sušicím bubnům.

Šlichtovací stroj z 1. poloviny 20. století (rychlost 80m/min)

(4) Dělicí pole má za úkol oddělit od sebe nitě jednotlivých předlohových válů a tím zamezit tvoření slepenců.

(5) Navíjecí ústrojí spojuje nitě z jednotlivých předlohových válů do jedné osnovy, kterou navíjí na tkací vál.

Šlichtovací stroje pracují s rychlostí do 200 m/min.

Hodnocení ošlichtovaných osnov[editovat | editovat zdroj]

Pro zpracování osnovy na tkacím stroji je důležité zejména procento zpevnění příze ošlichtováním, spotřeba šlichtovacích prostředků a zbytková vlhkost v osnově.

Hotová tkanina se musí před dalším použitím zbavit šlichty. Způsoby praní a náklady na odšlichtování mohou být velmi rozdílné, jsou zcela závislé na druhu použité šlichty.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981
  • Mecheels, Vogler, Kurz: Kultur- und Industriegeschichte der Textilien, Hohensteininstitute Bönningheim 2009, ISBN 978-3-9812485-3-1, str. 309

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Příklad šlichtovacího stroje: http://www.benningergroup.com/ger/Webereivorbereitung/Schlichten-Stapelfaser