Škornice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Škornice

Škornice velkokvětá (Epimedium grandiflorum)
Škornice velkokvětá (Epimedium grandiflorum)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: pryskyřníkotvaré (Ranunculales)
Čeleď: dřišťálovité (Berberidaceae)
Rod: škornice (Epimedium)
L.

Škornice (Epimedium) je nejpočetnější rod rostlin z čeledě dřišťálovitých, obsahuje okolo 55 druhů vyrůstajících hlavně v mírném podnebném pásmu. Objevování nových druhů stále probíhá, vždyť v roce 1938 jich bylo známo pouze 21. V České republice roste ve volné přírodě jen jediný druh, který je navíc nepůvodní, škornice alpská. Škornice se pěstují jako okrasné rostliny.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vytrvalé byliny se stále zelenými nebo opadavými listy rostoucí buďto v trsech nebo z plazivých rozvětvených oddenků. Vyrůstají samostatné listy a současně i stonkykvětenstvím, stonky mohou být s listy i bezlisté. Vyjma některých mladých rostlin jsou zpeřené listy složené se 2 až 40 lístků, nejčastěji jsou trojčetné nebo dvakrát trojčetné. Listy mohou být někdy kožovité, s ostnitým okrajem a špičatým vrcholem, v mládí občas načervenalé nebo mramorované. Jsou převážně vyšší než stonky s květenstvím které je pak mezi listy skryto.

Květenství mohou být tvořena různým počtem květů sestavených nejčastěji do hroznů. Květy mají osm kališních lístků vyrůstajících ve dvou kruzích. Čtyři vnějším drobné podpírají vnitřní a většinou brzy opadávají, větší vnitřní jsou nápadněji zbarvené stejně jako čtyři korunní lístky které mají nektaria a většinou i nápadně protáhlé, někdy odlišně zbarvené ostruhy. Všechny tři kruhy okvětních lístků rostou neobvykle, v zákrytu za sebou, nestřídají se. V řadě s nimi vyrůstají také čtyři tyčinky s lysými nitkami nesoucí prašníky otvírající se dvěma chlopněmi, prašníky někdy vyčnívají z květu a jindy jsou stlačeny v úzké trubičce z korunních lístků. Uprostřed květu je svrchní semeník s 6 až 15 vajíčky který nese dlouhou čnělku s jen mírně rozšířenou bliznou. Plod je dvěma chlopněmi podélně se otvírající tobolka obsahující více semenmasíčkem, dozrávají asi za 45 dnů po opylení. Ploidie je 2n = 12.[1][2][3][4]

Použití[editovat | editovat zdroj]

Škornice se pěstují se jako okrasné rostliny. Početné populace rozličných druhů pocházejí hlavně z Japonska a Číny a pak z východních oblastí Balkánu, pobřeží Černého moře, Kavkazu, z Íránu i okolí Himaláje. Původní evropské druhy mají poměrně malé květy, jsou proto z Asie do Evropy i Ameriky dováženy a dále šlechtěny nové velkokvěté. Existuji také hybridy vzniklé samovolně nebo přičiněním pěstitelů.

Druhy rostoucí z plazivých oddenků, např. škornice alpská, se rozrůstají do velkých ploch. Pro svou nenáročnost na vláhu a světlo jsou vhodné pro pěstování v polostínu i stínu pod vzrostlými stromy a keři nebo jako náhrada trávníku na velkých plochách kde zabraňují růstu plevelů. Naopak druhy rostoucí v trsech, např. škornice velkokvětá, se příliš nerozrůstají a při výsadbě se nejčastěji kombinují s náročnějšími stínomilnými rostlinami vyžadující během vegetace vlhčí půdu.

V tradiční čínské medicíně se listů obsahujících mnoho flavonoidů používá k léčbě revmatismu i poruch potence. Moderní věda prokázala příznivý vliv při léčbě osteoporózy, oparů a chronicky nemocných ledvin.[1][2][3][4]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b SEKERKA, Pavel. Škornice — bylinné příbuzné dřišťálů. Živa [online]. Academia, Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., Praha, 2007, čís. 01 [cit. 10.04.2013], s. 15-17. Dostupné online. ISSN 0044-4812.  (česky) 
  2. a b YING, Junsheng; BOUFFORD, David E.; BRACH, Anthony R.. Flora of China: Epimedium [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA, [cit. 2013-04-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b AVENT, Tony. An overview of Epimedium. The Plantsman [online]. Royal Horticultural Society, London, UK, 03/2013 [cit. 10.04.2013], s. 10-17. Dostupné online.  (anglicky) 
  4. a b ANDERBERG, Arne A.. Den virtuella floran: Epimedium [online]. Naturhistoriska riksmuseet, Stockholm, SE, rev. 12.04.2000, [cit. 2013-04-10]. Dostupné online. (švédsky)