Škola racionálního očekávání
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Škola racionálního očekávání je ekonomická teorie, vznikla v USA na počátcích 70. let 20. století, základní hypotézu racionálních očekávání sepsal již v roce 1961 americký ekonom John Muth.
Rozbory jeho prací provedli a na jeho práci se o deset let později, v roce 1971, odkázali američtí ekonomové Robert Lucas a Thomas Sargent. Tyto práce se dají pokládat za počátek školy racionálního očekávání. Rozdílně od monetarismu se tato škola profilovala více makroekonomicky, z tohoto důvodu je označována za „novou klasickou makroekonomii“. Na rozdíl od koncepce adaptivních očekávání vychází z teorie celkové ekonomické rovnováhy, také sází na pružnost mezd, z toho vyplývá i chápání tržní ekonomiky jako naprosto stabilní systém, který se může zhroutit pouze vnějším zásahem. Zásahy státu jsou tak, naopak od Friedmanova monetarismu, neregulérní.
Závěrem je to, že stát, který svojí hospodářskou politikou provádí pouze očekávané a ohlášené úkony, hospodářství nepoloží, pokud ovšem provede neočekávaný krok, tak může svojí ekonomiku položit „na lopatky“.
Škola racionálního očekávání patří k největším kritikám keynesiánského systému, monetaristé se snažili zase diskutovat, o tom jestli a proč je vše keynesiánské zlé. Kritiky školy racionálního očekávání byli například Sanford Grossman a Joseph Stiglitz.
[editovat] Hlavní zásady
- Utvářet očekávání, která budou potvrzena
- Může se dopustit chyby, ale je schopen se z ní poučit
- Očekávání je předpovědí ekonomické proměnné, která je aktuálně důležitá
- Subjekt se rozhoduje podle toho, čeho chce na trhu dosáhnout
