Šinja Jamanaka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Šinja Jamanaka
山中 伸弥
Šinja Jamanaka v únoru 2013
Šinja Jamanaka v únoru 2013
Narození 4. září 1962 (51 let)
Higašiósaka, prefektura Ósaka
JaponskoJaponsko Japonsko
Národnost japonská
Občanství Japonsko
Vzdělání Kjótská univerzita
Gladstonův institut kardiovaskulárních onemocnění, San Francisco
Alma mater Městská universita Ósaka a Universita v Kobe
Zaměstnavatel Kjótská univerzita
UCSF
Titul prof., Ph.D., M.D.
Ocenění Nobelova cena (2012)
Wolfova cena za lékařství (2011)
Některá data se získávají z datové položky.

Šinja Jamanaka, japonsky 山中 伸弥, Yamanaka Shin'ya (* 4. září 1962 Higašiósaka, prefektura Ósaka) je japonský lékař a vědec, věnující se výzkumu kmenových buněk.[1][2][3] K roku 2012 působil na postech ředitele Výzkumného centra iPS buněk a aplikací a univerzitního profesora Institutu nových metod lékařských věd Kjótské univerzity. Kromě toho pracuje v sanfranciské pobočce Institutu J. Davida Gladstona a je profesorem anatomie na Kalifornské univerzitě v San Franciscu. Zastává také funkci prezidenta Mezinárodní společnosti pro výzkum kmenových buněk (International Society for Stem Cell Research; ISSCR).

V roce 2011 obdržel spolu s Rudolfem Jaenischem Wolfovu cenu za lékařství[4] a roku 2012 s Linusem Torvaldsem Millennium Technology Prize, aby se následně po boku britského biologa Johna B. Gurdona stal laureátem Nobelovy ceny za fyziologii nebo lékařství, když byl oceněn za objev schopnosti návratu specializovaných buněk zpět (reprogramování) do stádia pluripotentní kmenové buňky.[5]

Vzdělání a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Studium[editovat | editovat zdroj]

Po ukončení střední školy (Tennōji High School) nastoupil ke studiu lékařství na Ósacké univerzitě (japonsky 大阪教育大学, Ōsaka Kyōiku Daigaku).[6] Promoval v roce 1987 na Kóbské univerzitě a postgraduální stupeň vzdělání (1993, Ph.D.) získal na Ósacké městské univerzitě (japonsky 大阪市立大学, Ōsaka shiritsu daigaku).

Profesní kariéra[editovat | editovat zdroj]

V letech 1987–1989 stážoval na ortopedické klinice Národní ósacké nemocnice, ale obor ortopedie opustil. V období 1993–1996 uskutečnil postdoktorální pobyt na Gladstonově institutu kardiovaskulárních onemocnění v kalifornském San Franciscu. Další tři roky 1996–1999 strávil jako odborný asistent na Lékařské fakultě Ósacké univerzity, kde také dohlížel na laboratorní výzkum na myších, bez aktivnějšího vědeckého působení.[7]

Jeho manželka mu doporučila dráhu praktického lékaře, on se však rozhodl pro vědeckou kariéru na Narově institutu vědy a technologie. Mezi lety 1999–2003 v něm pracoval jako docent a zahájil výzkum v oblasti kmenových buněk, který mu později vynesl Nobelovu cenu. V období 2003–2005 působil v roli řádného profesora a mezi roky 2004–2010 působil ve stejné funkci na Institutu nových metod lékařských věd Kjótské univerzity.[8] K roku 2012 zastával post ředitele a profesora ve Výzkumném centru iPS buněk a aplikací Kjótské univerzity.

Buňky iPS[editovat | editovat zdroj]

Video stahujícího se kardiomyocytu.[9] Izolace buněk různých typů je důležitým krokem v procesu léčby kmenovými buňkami.

V roce 2006 se svým týmem vyprodukoval – vložením genů kódujících transkripční faktory do fibroblastů dospělé myši –, nový typ kmenových buněk, tzv. indukované pluripotentní kmenové buňky (iPS cells; induced pluripotent stem cell).[1] Buňky ve svém chování vykazují značnou míru shody s embryonálními kmenovými buňkami (ESC; embryonic stem cell), a představují tak in vitro masu, kterou obsahuje blastocysta 4 až 5 dnů po oplodnění. Skupina prokázala, že iPS buňky mají schopnost pluripotence, tj. mohou z nich v průběhu diferenciace vzniknout specializované linie buněčných tkání.[3]

Objev byl publikován v roce 2006 časopisem Cell. Následujícího roku 2007 se Jamanakově laboratoři, opět jako první na světě, podařilo vyprodukovat iPS buňky také z fibroblastů dospělého člověka.[2] Klíčovým rozdílem od pokusu na myších bylo použití mnoha transkripčních faktorů najednou namísto procesu transfekce jednoho transkripčního faktoru najeden experiment. Skupina začala testovat 24 transkripčních faktorů, které hrají důležitou roli v embryonálním vývoji. Nakonec zbyly pouhé čtyři transkripční faktory – Sox2, Oct4, Klf4 a c-Myc, kterými lze již diferencovanou buňku přeprogramovat do indukované pluripotentní kmenové buňky, a umožnit jí tak následnou přeměnu na jiný buněčný typ.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 2007 – Asahi Prize
  • 2007 – Meyenburgova cena za výzkum rakoviny[10][11]
  • 2008 – Jamazaki-Teijčiho cena v biologických vědách a technologii
  • 2008 – Cena Roberta Kocha
  • 2008 – Čestná medaile (s purpurovou stužkou), Japonsko
  • 2008 – Shawova cena ve vědě o životě a lékařství[12][13][14]
  • 2008 – Pamětní medaile Sankyo Takamineho[15]
  • 2009 – Cena Lewise S. Rosenstiela za významný přínos v základním lékařskému výzkumu[16]
  • 2009 – Cena Gairdnerovy mezinárodní nadace[17]
  • 2009 – Cena Alberta Laskera za základní lékařský výzkum
  • 2010 – Cena Nadace March of Dimes, vývojová biologie
  • 2010 – Kjótská cena v biotechnologii a lékařské technologii
  • 2010 – Balzanova cena v biologii
  • 2010 – Cena Člověk kultury
  • 2010 – Cena nových obzorů vědění nadace BBVA, kategorie biomedicína[18]
  • 2011 – Cena lékařského centra v Albany, biomedicína
  • 2011 – Wolfova cena za lékařství
  • 2011 – Mezinárodní cena krále Fajsala
  • 2011 – McEwenova cena za inovaci
  • 2012 – Millennium Technology Prize
  • 2012 – člen Národní akademie věd Spojených států[19]
  • 2012 – Nobelova cena za lékařství nebo fyziologii[5]
  • 2012 – Řád kultury

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Shinya Yamanaka na anglické Wikipedii.

  1. a b Takahashi, K.; Yamanaka, S. (2006). "Induction of Pluripotent Stem Cells from Mouse Embryonic and Adult Fibroblast Cultures by Defined Factors". Cell 126 (4): 663
  2. a b Takahashi, K.; Tanabe, K.; Ohnuki, M.; Narita, M.; Ichisaka, T.; Tomoda, K.; Yamanaka, S. (2007). "Induction of Pluripotent Stem Cells from Adult Human Fibroblasts by Defined Factors". Cell 131 (5): 861–872.
  3. a b Okita, K.; Ichisaka, T.; Yamanaka, S. (2007). "Generation of germline-competent induced pluripotent stem cells". Nature 448 (7151): 313–317
  4. Shinya Yamanaka Winner of Wolf Prize in Medicine – 2011 [online]. Wolf Foundation. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b The Nobel Prize in Physiology or Medicine – 2012 Press Release [online]. Nobel Media AB, 8 October 2012. Dostupné online. (anglicky) 
  6. http://english.kyodonews.jp/photos/2012/10/186903.html
  7. Asahi Shimbun After failure as a surgeon, Yamanaka rises to stem cell glory October 9, 2012
  8. Shinya Yamanaka MD., PhD [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  9. Uosaki, H.; Fukushima, H.; Takeuchi, A.; Matsuoka, S.; Nakatsuji, N.; Yamanaka, S.; Yamashita, J. K. (2011). Prosper, Felipe. ed. "Efficient and Scalable Purification of Cardiomyocytes from Human Embryonic and Induced Pluripotent Stem Cells by VCAM1 Surface Expression". PLoS ONE 6 (8): e23657
  10. Meyenburg Cancer Research Award 2007 given to Dr. Shinya Yamanaka for the artificial generation of stem cells [online]. November 23, 2007. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Meyenburg Cancer Research Award 2007 for artificial stem cell production [online]. November 23, 2007. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Tucker, Valerie. Gladstone's Shinya Yamanaka Wins Prestigious Shaw Prize for Stem Cell Discoveries [online]. June 11, 2008. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Gladstone's Shinya Yamanaka wins prestigious Shaw Prize [online]. June 11, 2008. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Professor Shinya Yamanaka Awarded the Shaw Prize [online]. June 17, 2008. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Professor Shinya Granted Sixth Sankyo Takamine Memorial Award [online]. July 15, 2008. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Lewis S. Rosenstiel Award for Distinguished Work in Basic Medical Science [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  17. Shinya Yamanaka, Recipient of the Canada Gairdner International Award, 2009. gairdner.org
  18. BBVA Foundation Frontiers of Knowledge Award. Fbbva.es. Retrieved on 2012-10-08.
  19. Nair, P. (2012). "rofile of Shinya Yamanaka". Proceedings of the National Academy of Sciences 109 (24): 9223–9225.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu