Šebestián Hněvkovský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Mohyla Šebestiána Hněvkovského na pražských Olšanských hřbitovech

Šebestián Hněvkovský (19. březen 1770 Žebrák – 7. červen 1847 Praha) je český národní buditel a básník spjatý s prvopočátky novočeského básnictví za národního obrození.

Hněvkovský je vedle A. J. Puchmajera iniciátorem a významnou osobností první novočeské básnické školy.

Na rozdíl od svých druhů, kteří většinu námětů čerpali z cizích literatur nebo i překládali cizojazyčná literární díla, snažil se Hněvkovský o původnost a také se více obracel k lidovým vrstvám (proto psal výrazně jednodušším stylem).

Měl právnické vzdělání a deset let (od r. 1795) působil jako radní v Plánici u Klatov – v té době vznikla většina jeho děl. V letech 1805 až 1826 pracoval ve stejné funkci v rodném Žebráku a dalších deset let pak jako purkmistr v Poličce. Posledních jedenáct let života pak strávil jako penzista v Praze.

[editovat] Dílo

epos Děvín (Děwjn: báseň romantickohrdinská w osmnácti zpěwjch.) – jeho nejúspěšnější dílo, knižně vydáno 1805; námět vychází z příběhu o dívčí válce (po smrti kněžny Libuše se některé ženy odmítly podřídit vládě Přemysla a opevnily se pod vedením Vlasty na hradě Děvíně)
Vnislav a Běla – sentimentální balada
Básně drobné Ssebestyána Hněwkowského, v Praze 1820 (jeho básně vycházely předtím i jako součást Puchmajerových almanachů)
„Der böhmische Mägdekrieg“, komický epos ve dvanácti zpěvech (1805, jako první epos přepracován r. 1829)
Básně drobné' (1820)
Zlomky o českém básnictví, zvláště pak o prozodii (1820)
„Drobné básně“ (1820)
„Jaromír“, Smutnohra v pateru jednání (1835)
Námluvy v Koloději, Komedie (1839)
„Nové drobné básně“ (1841)
„Doktor Faust“, Báseň (1844)
„Przemysl Ottokar II.“, Posmrtně zveřejněná tragédie.