Šari Arison

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Šari Arison
Šari Arison v srpnu 2009
Šari Arison v srpnu 2009
Narození 9. září 1957 (57 let)
New York, USA
Bydliště Izrael
Občanství Spojené státy americké
Majetek 5,1 miliardy dolarů (2011)
Rodiče Ted Arison a Mina Arisonová-Sapirová
Příbuzní Micky Arison (bratr)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šari Arison (hebrejsky שרי אריסון, narozena 9. září 1957) je izraelsko-americká podnikatelka a majitelka řady společností, mezi něž se řadí například banka ha-Po'alim.

Podle časopisu Forbes je k roku 2007 nejbohatší ženou Blízkého východu a jedinou ženou mezi dvaceti nejbohatšími lidmi této oblasti.[1][2] K roku 2011 odhadl Forbes její majetek na 5,1 miliardy dolarů, čímž se stala 200. nejbohatším člověkem na světě a třetím nejbohatším v Izraeli.[1] Téhož roku ji označil za 57. nejmocnější ženu světa.[3]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v New Yorku do rodiny podnikatele Teda Arisona a Miny Arisonové-Sapirové a má staršího bratra Mickyho. V roce 1966 se po rozvodu rodičů přestěhovala s matkou do Izraele. Ve dvanácti letech se vrátila zpět do Spojených států, kde žila s otcem, a po pěti letech se následně vrátila do Izraele, aby nastoupila k povinné vojenské službě v izraelské armádě.

Byla celkem třikrát vdaná, naposled za podnikatele Ofera Glazera, a z manželství má čtyři děti. V roce 1999 zemřel její otec a odkázal jí 35 procent svého majetku. V roce 2003 způsobilo její rozhodnutí propustit 900 zaměstnanců banky ha-Po'alim vlnu protestů.

V roce 2005 byla v internetové soutěži 200 největších Izraelců zvolena 56. největším Izraelcem všech dob.[4]

V březnu 2009 sponzorovala třetí ročník izraelského „Dne dobrých skutků,“ při němž se její nezisková organizace Ruach Tova snažila inspirovat tisíce Izraelců k dobrovolnictví.[5] V rámci této události, která se odehrála v Tel Avivu, vystoupil Palestinský mládežnický orchestr při hodinovém koncertu před přeživšími holocaustu.[6] Během koncertu hráli arabské melodie a písně míru, avšak po návratu sboru do Dženínu byla sbormistryně palestinskými úřady odsouzena za „využívání dětí k politickým účelům“.[7] Celý incident si získal pozornost médií.[8][9][10] Samotná sbormistryně byla následně vyhnána ze svého domu v Dženínu.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Shari Arison na anglické Wikipedii.

  1. a b Shari Arison [online]. Forbes, [cit. 2011-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. 7 Israelis on Forbes' list of richest Mideast billionaires [online]. Ynetnews, 2007-09-30, [cit. 2011-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Shari Arison 57th on Forbes' women list [online]. Ynetnews, 2011-08-25, [cit. 2011-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. הישראלי מספר 1: יצחק רבין [online]. Ynet, 2005-05-11, [cit. 2011-02-27]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  5. Be part of a day that is all good [online]. Ynetnews, 2009-03-17, [cit. 2011-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. SARANGA, David. Essay: If dialogue is a crime, we are all guilty [online]. The Jerusalem Post, 2009-04-16, [cit. 2011-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b KERSHNER, Isabel; ABU AKER, Khaled. Concert for Holocaust Survivors Is Condemned [online]. The New York Times, 2009-03-29, [cit. 2011-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. COOPER, Abraham; BRACKMAN, Harold. Real roadblocks to peace [online]. Ynetnews, 2009-04-08, [cit. 2011-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. YOUNG, Cathy. Israel Faces Soul-Searching Double Standard [online]. JewishJournal.com, 2009-04-09, [cit. 2011-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Center Field: Don't Cry For Us, New York Jewry [online]. The Journal of Turkish Weekly, 2009-04-14, [cit. 2011-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]