Šang-tu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Na tento článek je přesměrováno heslo Xanadu. Další významy jsou uvedeny v článku Xanadu (rozcestník).
Šang-tu
Světové dědictví UNESCO
Smluvní stát Čína Čína
Souřadnice:
Typ kulturní dědictví
Kritérium ii, iii, iv, vi
Odkaz 1389 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení 2012 (36. zasedání)

Šang-tu (čínsky:znaky 上都, pchin-jin Shàngdū, anglicky a v mnoha dalších jazycích Xanadu; doslova „Horní hlavní město“), též Kchaj-pching (čínsky:znaky 開平, pchin-jin Kāipíng), bylo letní hlavní město říše Jüan. Leží severně od velké čínské zdi v dnešním vnitřním Mongolsku, 275 km severně od Pekingu, 28 km severozápadně od současného města Tuo-lun.

Vnější město tvořilo čtverec o straně 2200 m. Uvnitř na jihovýchodní straně leželo ve čtverci o straně 1400 m vnitřní město, císařský palác v něm zaujímal plochu 550 × 600 m. Město vyprojektoval pro chána Kublaje čínský architekt Liou Ping-čung, bylo postaveno v letech 1252–1256 a pojmenováno Kchaj-pching.[1] Roku 1264 bylo přejmenováno na Šang-tu.[2] Ve dnech jeho slávy zde žilo na 100 000 lidí. Jüanští císaři přejížděli z Ta-tu („Velké hlavní město“, dnešní Peking) do Šang-tu na jaře a vraceli se na podzim, ve snaze o únik před pekingským letním žárem. Nicméně město nebylo ideální – problémem byla relativní vzdálenost od hlavních cest, zásobování vodou a závislost na zásobování z Číny.

Během povstání rudých turbanů byl v prosinci 1358 císařský palác vypálen sungskými vojsky. Rebelové byli záhy z města vytlačeni. Císař říše Jüan (Togon Temür) sem přijel naposledy v srpnu 1368 poté, co před mingskou armádou uprchl z Ta-tu. Už v červnu 1369 mingská armáda město dobyla a císař ustoupil dále na sever. Pod čínskou vládou město ztratilo postavení metropole a bylo mu vráceno jméno Kchaj-pching. Císař Chung-wu se snažil město rozvíjet, usadil zde 5000 lidí. Jeho syn Ču Ti jej využíval jako východisko pro útoky na sever. V 15. století město ztratilo význam a nakonec bylo opuštěno.

Dnes zůstaly pouze ruiny. Roku 2002 začaly pokusy o rekonstrukci. V březnu 2008 Čína zbytky města navrhla do seznamu světového dědictví UNESCO[3], kam bylo zapsáno v červnu 2012.[4]

Šang-tu roku 1275 navštívil italský kupec Marco Polo, díky jeho popisu krás a bohatství města se, pod názvem Xanadu, stalo symbolem života v bohatství a rozkoši. K rozšíření představy přispěl zejména anglický romantik Samuel Taylor Coleridge básní Kublaj Chán.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Xanadu na anglické Wikipedii a Шанду na ruské Wikipedii.

  1. Shangdu city uncovered [online]. chinadaily.com.cn, 2003-10-14, [cit. 2011-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. SCHINZ, Alfred. The magic square: cities in ancient China. Stuttgart, London : Edition Axel Menges, 1996. ISBN 3930698021, 9783930698028. S. 286. (anglicky) 
  3. http://whc.unesco.org/en/tentativelists/ [online]. UNESCO, [cit. 2011-01-06]. Kapitola Sites of the Yuan Dynasty Upper Capital (Xanadu )and Middle Capital. [Tentative Lists Dostupné online.] (anglicky) 
  4. Xanadu (China), Bassari Country (Senegal) and Grand Bassam (Côte d’Ivoire) added to UNESCO’s World Heritage List [online]. UNESCO, 2012-06-29, [cit. 2014-07-13]. Dostupné online. (anglicky)