Šašek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o komické postavě. Další významy jsou uvedeny v článku Šašek (rozcestník).

Šašek je označení pro komickou postavu. Její výskyt lze prokázat již v řeckých a Římských komediích, později ve středověkých fraškách. Dále se šašek uplatňoval na panovnických dvorech. Tradice dvrních šašků má své kořeny již ve starém Egyptě. V palácích faraonů sloužili trpaslíci (mohli to být jak Egypťané trpasličího vzrůstu, tak i středoafričtí Pygmejové). Jejich úkolem bylo bavit faraona a jeho dvořany při hostinách směšnými pohyby, žolnglováním či žertováním. Také ve starověké Persii, Indii nebo Číně se objevovali dvorní šašci, kteří byli často trpaslíci, hrbáči, eunuši nebo jinak postižení lidé. Známí jsou i japonští šašci taikomoči, kteří svým pánům, císařům a šógunům, sloužili jako tanečníci a vypravěči vtipných příběhů. Někdy se o nich hovoří jako o mužské obdobě gejš. Méně se šašci uplatnili v období Antiky. V Evropě se rozšířili v období vrcholného středověku, patrně pod vlivem křížových výprav, v muslimském světě byli šašci obvyklou součástí panovnicých dvorů již od 7. století. Šašky byli nejčastěji muži, jsou však doloženy i dvorní šaškyně, jako byla např. šaškyně Jana, sloužící anglické králeovně Marii Krvavé nebo několik šaškyň ruské carevny Anny Ivanovny. Velký rozvoj šašků nastal v období renesance a baroka, ale s nástupem osvécenství začali šašci z panovnických dvorů pozvolna mizet. V Anglii tomu bylo už v 17. století, jinde v Evropě v průběhu 18. století. Naproti tomu v Číně nebo Osmanské říši přežila tradice dvorních šašků až do počátku 20. století. Své šašky měli i panovníci afrických kmenových států, např. Dahome či Imeriny, ale také panovníci Aztéků nebo havajští králové. Poslední šašek, Jesse Bogdonov. Sloužil na dvoře krále Tāufaʻāhau Tupou IV. z polynézského souostroví Tonga ještě roku 1998.

Někteří šašci se uplatnili zároveň jako diplomaté nebo rádci panovníků. Z českých dějin je známý např. Mossén Borro (vlastím jménem Antonio Talander), působící na dvoře císaře Zikmunda nebo Jan Paleček, šašek a dvořan Jiřího z Poděbrad. K dalším slavným šaškům patří např. Till Eulenspiegel, polský šašek Stanczyk, anglický William Sommers sloužící Jindřichu VIII. nebo indičtí šašci Ténali Rámakrišna z Vidžajanagaru či Bírbal, rádce a šašek císaře Akbara. Někteří z japonských šašků taikomoči se vyznamenali dokonce jako vojevůdci. O vtipech, ale i moudrosti a důvtipu všech těchto osobností se dochovala řada Pověstí či anekdot, které se často tradují dodnes.

Šašci evropského středověku a raného novověku bývali obvykle oděni v pestrém oblečení, na hlavě mívali čapku či kuklu s rolničkami nebo s umělýma oslíma ušima.

Šašek mívá různá další označení, např. Harlekýn, v Německu Hanswurst.

Poznámka[editovat | editovat zdroj]

Cirkusový a varietní umělec, který je někdy nepřesně nazýván souslovím cirkusový šašek je hovorové synonymum pro slovo klaun.

Někteří šašci[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]