Římské cesty

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Římská cesta v Pompejích

Římské cesty byly cesty budované v období starověkého Říma a byly určeny pro rychlou dopravu dobytka, vozů, přesuny vojsk, obchod a přenos zpráv.[1] Byly základem pro rozvoj římské říše.[2] Římská silniční infrastruktura byla tvořena cestami o celkové délce více jak 400 000 kilometrů, z toho tvořily více jak 80 500 km zpevněné cesty.[3] [4] V období vrcholu starověkého Říma vedlo z města alespoň 29 velkých vojenských cest.[5] Byly upravovány kopce, zasypávána údolí a řeky překlenovány mosty. V jednom období byla římská říše rozdělena do 113 provincií vzájemně propojených 372 velkými cestními spojeními.[5] Jen v Galii bylo upraveno minimálně 21 000 km a v Británii minimálně 4 000 km.[5]

Římané se stali mistry ve výstavbě cest (latinsky nazývaných viae). Jejich účelem byla doprava materiálu, zboží a přesuny armád. Dovoleno bylo rovněž hnát dobytek či vézt vozy. Tyto cesty se lišily od ostatních menších cest pro koně a chodníků. Podle zákona dvanácti desek byla minimální šířka cesty stanovena na 2,4 m v přímé a 4,9 m v oblouku.[5]

Římská cestní infrastruktura byla důležitá pro udržení stability říše i pro její další rozvoj. Cesty byly podporou pro římské legie, nicméně v pozdním starověku poskytly naopak výhodu pro invazi Barbarů.

Obsah

Typy římských cest [editovat]

Římské cesty byly různorodé, od jednoduché cesty až po zpevněné cesty používající pevného podkladu ze zpevněného štěrku, který zabezpečoval odvedení dešťové vody a cesta tak zůstala suchá a zabránila vzniku bláta. Podle Domitia Ulpiana existovaly tři druhy cest:[6]

  1. Viae publicae, consulares, praetoriae případně militares – byly hlavní cesty, stavěné a udržované z veřejných zdrojů. Vedly k moři, městu nebo řece, případně k další rovnocenné cestě. Byly pojmenované po státnících, kteří jejich výstavbu či rekonstrukci nařídili.
  2. Viae privatae, rusticae, glareae případně agrariae – byly cesty druhé kategorie, většinou soukromé. Vedly k soukromým rezidencím. Tyto cesty profitovaly z práva přechodu v prospěch soukromého nebo veřejného vlastníka komunikace.
  3. Viae vicinales – venkovské cesty.

Mapa důležitých římských cest [editovat]

Zobrazení starověkého Říma v době vlády Hadriana (117-138), které ilustruje římskou cestní infrastrukturu – hlavní cesty.

Odkazy [editovat]

Reference [editovat]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rímské cesty na slovenské Wikipedii.

  1. KASZYNSKI, William. The American Highway: The History and Culture of Roads in the United States. McFarland : Jefferson, N.C., 2000. s. 9.  
  2. FORSTHE, Gary. A Critical History of Early Rome: From Prehistory to the First Punic War. [s.l.] : Berkeley: University of California Press, 2006. s. 309.  
  3. GABRIEL RICHARD. [s.l.] : [s.n.].  
  4. GRANT, Michael. History of Rome. New York : Charles Scribner, 1978. s. 264.  
  5. a b c d BAILEY, LH; MILLER, Wilhelm. Cyclopedia of American Horticulture. New York : The Macmillan Co, 1900. s. 320.  
  6. Smith, William, William Wayte a G. E. Marindin (1890). A Dictionary of Greek and Roman Antiquities. Londýn: J. Murray.
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu