Čujský trakt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Čujský trakt před Iňou (směrem od mongolských hranic)

Čujský trakt (rusky Чуйский тракт, plným názvem Магистральная федеральная автомобильная дорога М52 «Чуйский тракт») je silnice federálního významu v sibiřské části Ruské federace. Název „Čujský trakt“ je odvozen od řeky Čuji, podél jejíhož toku částečně vede, a od slova „trakt“ (тракт), které v ruštině tradičně označuje dálkovou silnici nebo poštovní cestu.

Trasa[editovat | editovat zdroj]

Čujský trakt v systému ruských federálních silnic (označen červeně)
Čujský trakt v Čujské stepi, Koš-Agačský okres Republiky Altaj

Čujský trakt vede z města Novosibirsk jihovýchodním směrem přes Novoaltajsk, Bijsk a Tašantu na hranici Ruské federace se Státem Mongolsko. Protíná tři subjekty Ruské federaceNovosibirskou oblast, Altajský kraj a Republiku Altaj. Podél trasy Čujského traktu se nacházejí tato významnější sídla:

0 km — Novosibirsk
37 km — Berdsk
52 km — Iskitim
99 km — Čerepanovo
Altajský kraj
151 km — Talmenka
217 km — Novoaltajsk (odbočka do Barnaulu — 12 km)
290 km — Troickoje
364 km — Bijsk
Republika Altaj
453 km — Majma (odbočka do Gorno-Altajsku — 5 km)
511 km — Usť-Sjoma
530 km — Čerga
564 km — Šebalino
Seminský průsmyk
629 km — Tuekta
652 km — Ongudaj
722 km — Iňa
803 km — Čibit
911 km — Koš-Agač
961 km — Tašanta

Do 420. kilometru je povrch Čujského traktu asfaltobetonový s šířkou průjezdné části 7 metrů . Následuje štěrkový podklad zpevněný cementem a s šířkou průjezdné části je 6 metrů. Čujský trakt prochází nížinou, podhůřím a horami. Od Novosibirsku do Bijsku jde podél pravého břehu Obu a protíná Bijsko-čumyšskou vrchovinu. Po vstupu na území Republiky Altaj jde jeho trasa přes horské hřbety Čeginský, Seminský a další.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Čujský trakt před 1. světovou válkou

Po trase Čujského traktu vedla tzv. Mungalská cesta, dokumentovaná ve starých čínských kronikách. Po této cestě putovaly karavany obchodníků i vojenské oddíly. Koncem 18. století začali do oblasti Čujské stepi pronikat ruští kupci, kteří zde roku 1801 založili sídlo Koš-Agač a začali zde obchodovat s Mongoly.

V letech 18601890 bylo zvažováno několik variant silnice, která by nahradila starou obchodní cestu. Stavba této silnice (Čujského traktu) pak započala roku 1901. Za Sovětského svazu na stavbě pracovali za velmi těžkých podmínek především vězni ze sovětských trestních táborů. Kvalita silnice se postupně zlepšovala a Čujský trakt byl uveden do provozu 1. ledna 1935.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Cleinow, Georg: Neu-Sibirien, Reimar Hobbing (1928), Berlin

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]