Ču Fu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Ču Fu (čínsky pchin-jinem Zhū Fù, znaky 朱榑, 13641428) byl čínský princ a vojevůdce, sedmý syn Chung-wua, prvního císaře a zakladatele říše Ming. Roku 1370 obdržel titul kníže z Čchi, od roku 1382 sídlil v Čching-čou v provincii Šan-tung. letech 13991403 a znovu od roku 1406 byl zbaven titulů a hodností.

Život[editovat | editovat zdroj]

Ču Fu se narodil roku 1364 jako sedmý syn Ču Jüan-čanga, jeho matkou byla jedna z Čuových vedlejších manželek příjmením Ta, titulem ting-fej. Ču Jüan-čang tehdy sídlil v Nankingu a jako jeden z generálů říše Sung bojoval v povstání rudých turbanů. Roku 1368 se Ču Jüan-čang stal císařem říše Ming a během několika let sjednotil Čínu pod svou vládou. V květnu 1370 udělil sedmi svým synům tituly knížat (, wang), Ču Fu se stal knížetem z Čchi (親王).

V dětství se Ču Fu sblížil s o čtyři roky starším nevlastním bratrem Ču Tim.[1] Koncem 70. let se s dalšími princi ve Feng-jangu cvičil ve vojenském umění.[2] Po dosažení dospělosti roku 1382 přesídlil do Čching-čou v provincii Šan-tung, kde dozíral na místní vojska. V 90. letech se podílel na velení mingským armádám v pohraničních srážkách s Mongoly.[3] Za aroganci a zneužití moci ho otec (spolu s dalšími princi) káral.[4]

Po nástupu císaře Ťien-wena roku 1398 nová vláda zahájila politiku omezování knížat. Ču Fu se stal jednou z jejích obětí, v červnu 1399 byl zbaven titulu a pravomocí[5] a uvržen do domácího vězení v Nankingu. Po porážce Ťien-wena v občanské válce (kampani ťing-nan) a nástupu Ču Tiho na trůn jako císaře Jung-le se roku 1403 Ču Fu vrátil do Čching-čou ve starém postavení.

Po několika letech byl opět obviněn z násilnického chování[6] a roku 1406 zbaven knížecí hodnosti.[7]

Zemřel roku 1428. Měl pět synů.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. TSAI, Shih-Shan Henry. Perpetual Happiness: The Ming Emperor Yongle. Seattle, Wash.; Chesham : University of Washington Press; Combined Academic, 2002. 286 s. [Dále jen Tsai]. ISBN 0295981245. S. 23. (anglicky) 
  2. Tsai, s. 28–29.
  3. CHAN, Hok-lam. Ming Taizu’s Problem with His Sons: Prince Qin’s Criminality and Early-Ming Politics. Asia Major. 2007, roč. 20, čís. 1, s. 54. [Dále jen Chan (Ming Taizu's…)]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Chan (Ming Taizu's…), s. 61.
  5. CHAN, Hok-lam. Legitimating Usurpation: Historical revisions under the Ming Yongle Emperor (r. 1402–1424). In LEUNG, Philip Yuen-sang. The Legitimation of New Orders: Case Studies in World History. Hongkong : The Chinese University of Hong Kong, 2007. ISBN 962-996-239-X. S. 75–158, na str. 86. (anglicky)
  6. GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. New York : Columbia University Press, 1976. xxi + 1022 s. ISBN 0231038011. Heslo Chu Yüan-chang, s. 390. (anglicky) 
  7. WANG, Richard G. The Ming Prince and Daoism: Institutional Patronage of an Elite. Oxford : Oxford University Press, 2012. 288 s. ISBN 0199767688, 9780199767687. S. 93. (anglicky)