Ču Šuang

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Ču Šuang (čínsky: pchin-jin Zhū​ Shuǎng, znaky 朱樉; 3. prosince 13569. dubna 1395), posmrtné jméno Min (čínsky: pchin-jin Mǐn​, znaky 愍), byl čínský vojevůdce, kníže z Čchin a druhý syn čínského císaře Chung-wua, prvního císaře a zakladatele dynastie Ming.

Život[editovat | editovat zdroj]

Ču Šuang se narodil 3. prosince 1356, byl druhý syn Ču Jüan-čanga a jeho první manželky paní Ma.[1] Ču Jüan-čang tehdy sídlil v Nankingu a jako jeden z generálů říše Sung bojoval v povstání rudých turbanů. Roku 1368 se Ču Jüan-čang stal císařem říše Ming a během několika let sjednotil Čínu pod svou vládou. V květnu 1370 udělil sedmi svým synům tituly knížat (王, wang), Ču Šuang se stal knížetem z Čchin (秦王).[2]

V říjnu 1371 se Ču Šuang oženil se sestrou mongolského vojevůdce Kökö Temüra, ale manželství nepřineslo očekávaný cíl když Kökö zůstal věrný mongolskému chánovi (a jüanskému císaři) Ajuširidarovi.[3] Více než první ženu si Ču Šuang oblíbil druhou manželku,[4] dceru generála Teng Jüa, se kterou se oženil koncem roku 1375.[1] Měl šest synů a dvě dcery.

Po dosažení dospělosti v dubnu 1378 přesídlil do Si-anu, centra bývalého státu Čchin, nyní hlavního města provincie Šen-si a třebaže neměl pravomoci vůči místní správě, osobní garda, sestávající ze tří pluků, i početná domácnost vedená zkušenými poradci a úředníky (Čeng Ťiou-čcheng, Wang Kche-žang, Wen Jüan-ťi)[1] mu dávala nemalou moc.[5] Od konce 80. let patřil k několika císařovým synům, na nichž spočívalo velení pohraničním vojskům na severní a severozápadní hranici.[2]

Po smrti korunního prince Ču Piaa roku 1392 byl přirozeným kandidátem na nového následníka trůnu, ale císařovi poradci, především Liou San-wu (1312–1399), prosadili jmenování Ču Piaova mladého syna Ču Jün-wena.[6] Zemřelý Ču Piao byl připravován k roli panovníka vládnoucího v konfuciánském duchu pomocí mírnosti a především civilními prostředky, zatímco Ču Šuang byl především voják bojující s Mongoly a mající i mnoho mongolských žoldnéřů ve svých službách. Výběr Ču Jün-wena, obklopeného literáty a úředníky, sliboval pokračování v zamýšleném trendu zcivilnění a umírnění vlády.[6] Ču Šuangu povýšení bránila v očích dvora a císaře i jeho násilnická povaha a řada zneužití moci a drobných i větších přestupků.[7]

Začátkem roku 1395 vedl vojenskou výpravu proti Tibeťanům. Krátce po návratu zemřel 9. dubna 1395 v Si-anu. Jeho první manželka, paní Wang, v reakci na mužovu smrt spáchala sebevraždu. Paní Teng se již dříve oběsila po hádce s manželem.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c CHAN, Hok-lam. Ming Taizu’s Problem with His Sons: Prince Qin’s Criminality and Early-Ming Politics. Asia Major. 2007, roč. 20, čís. 1, s. 56. [dále jen Chan]. [www.ihp.sinica.edu.tw/~asiamajor/pdf/2007a/04%20hoklam.pdf Dostupné online]. (anglicky) 
  2. a b LANGLOIS, JR., John D. The Hung-wu reign, 1368–1398. In MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge : Cambridge University Press, 1988. [dále jen Langlois]. ISBN 0521243327. S. 120. (anglicky)
  3. Langlois, str. 128.
  4. a b Chan, str. 58.
  5. Chan, str. 49.
  6. a b Langlois, str. 164.
  7. Chan, str. 54-55, 59–61, 65–69.