Čo Oju

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Čo Oju
Čo Oju
Čo Oju

Vrchol 8201 m n. m.
Poznámka 6. nejvyšší hora světa

Světadíl Asie
Státy NepálNepál, Čína Čínská lidová republika
Pohoří Himálaj
Souřadnice 28° 5′ 39″ s. š., 86° 39′ 39″ v. d.
Čo Oju
Fire.svg
Čo Oju
Prvovýstup 19. října 1954

Čo Oju (anglicky: Cho Oyu nebo také Qowowuyag; čínsky: 卓奥友山; pinyin: Zhuó'àoyǒu Shān) je šestá nejvyšší hora světa. Leží v Himálaji na hranicích Číny (Tibetu) a Nepálu 20 km na západ od Mount Everestu. V tibetštině Čo Oju znamená „Tyrkysová bohyně“.

Jen několik kilometrů západně od Čo Oju je ledovcem pokryté sedlo Nangpa La (5716 m), které slouží jako hlavní obchodní cesta mezi šerpy z Tibetu a z regionu Khumbu. Také díky tomuto vysoko položenému průsmyku a mírným sklonům výstupových hřebenů je Čo Oju považována za nejsnadněji dostupnou osmitisícovku na světě. Současně je první z takzvaných "malých osmitisícovek". Jejich vrcholy jsou ve výškách, ve kterých se na pěti "velkých osmitisícovkách" teprve budují poslední postupové tábory. Z hlediska výstupu ve velké nadmořské výšce je proto výstup na prvních pět nejvyšších hor Země výrazně náročnější.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Čho Oju byl pátý osmitisícový vrchol zdolaný od doby prvního dosažení Annapurny (červen 1950), Mount Everestu (květen 1953), Nanga Parbat (červenec 1953) a K2 (červenec 1954).

Prvovýstup[editovat | editovat zdroj]

Čo Oju byla poprvé zdolána 19. října 1954 rakouskou expedicí, jejímiž členy byli Joseph Joechler, Herbert Tichy a šerpa Pasang Dawa Lama.

Výstupy českých horolezců[editovat | editovat zdroj]

Všechny československé a české výstupy byly realizovány klasickou cestou.

Cesty[editovat | editovat zdroj]

Na Čo Oju vede několik cest. Nejvíce populární je západní stěna z Tibetu. Hora se jen zřídka kdy leze z Nepálu, ale cesty odsud existují. Od západu leze na vrchol drtivá většina horolezců. Klíčovým místem se obvykle stává ledopád mezi prvním a druhým táborem ve výšce kolem 6700 metrů. Dle počtu skupin na cestě, je tato část výstupu většinou zajištěna fixními lany. Druhý obtížný úsek je skalní výšvih nad třetím táborem ve výšce kolem 7600 metrů. Tento úsek je lezen, vzhledem k blízkosti tábora, za tmy a zastaví ve výstupu mnoho lidí. První výškový tábor bývá občas navštěvován i vyznavači trekingu.

  • 1954 - Z úbočí. Prvovýstup na Čo Oju byl ve své době ojedinělý. Tichy, Jöchler a Pasang Dava-lama zlezli horu bez podpory nosičů, bez kyslíkových přístrojů. Současně s nimi se o výstup neúspěšně pokoušeli Švýcaři (7400m) taktéž Z úbočím. Prvovýstupu předcházel britský průzkum roku 1951.

V roce 1958 cestu poprvé zopakovali Indové. Na vrchol spolu s Indy vystoupil podruhé také Pasang Dava-lama.

V roce 1959 se o výstup na Čo Oju pokusila první ženská expedice na osmitisícovku. Skončila ale tragicky smrtí dvou horolezkyň.

První ženský výstup na vrchol se daří dvojici Dina Štěrbová (Československo) a Věra Komárková (USA) s Šerpou Ang Ritou.

V prosinci 1985 završili Čechoslováci Jarýk Stejskal a Dušan Becík v rámci mezinárodní výpravy první úspěšný zimní výstup alpským stylem na osmitisícovku (předchozí zimní výstupy se konaly vždy expedičním způsobem). Celkově byl tento výstup druhým zimním výstupem na Čo Oju.

V zimě 1988 Španěl Fernando Garrido úspěšně zvládá první zimní sólovýstup na osmitisícovku klasickou cestou.

První ženský zimní výstup na osmitisícovku podniká Švýcarka Marianne Chapuisat v roce 1993 klasickou cestou.

  • 1978 - JV stěna. Rakušan Koblmüller a Němec Furtner provedli bez oficiálního povolení prvovýstup JV stěnou alpským stylem. Jejich výstup nebyl zopakován.
  • 1985 - J pilíř. V lednu 1985 završila polská expedice prvovýstup J pilířem v zimě. Jedná se o jediný prvovýstup na osmitisícovku otevřený v zimním období. Na vrchol vystoupili Berbeka, Pawlikowski, později Heinrich a Kukuczka.
  • 1986 - JZ pilíř. Polská expedice otevírá novou trasu vpravo od klasické cesty.
  • 1988 - S stěna. Sedm horolezců ze Slovinska otevírá novou cestu dosud nezlezenou S stěnou v její pravé části.
  • 1990 - Švýcaři Erhard Loretan, Jean Troillet a Polák Vojciech Kurtyka zlézají horu novou cestou v JZ stěně za jediný den alpským stylem.
  • 1990 - Yamanoi z Japonska otevírá druhou cestu v JZ stěně sólo alpským stylem. Jeho výstup zopakovala roku 1995 čtveřice žen z Japonska rovněž alpským stylem.

Celkem vede k vrcholu Čo Oju 8 cest, z nichž polovina byla otevřena prvovýstupem alpským stylem a další jedna v zimě. 99 % lezců však postupuje klasickou cestou (včetně všech českých výstupů). Pět tras nebylo nikdy zopakováno.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://sport.idnes.cz/tri-cesti-horolezci-pokorili-co-oju-db1-/sporty.asp?c=A060515_180559_hazena_ot
  2. http://sport.idnes.cz/prvni-ceska-zdolala-mount-everest-dr7-/sporty.asp?c=A070516_100808_sporty_kal
  3. http://www.vrcholeni.cz/index.php?clanek=9
  4. http://www.lezec.cz/clanky.php?key=8172

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu