Čmelák zemní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxČmelák zemní
alternativní popis obrázku chybí
Čmelák zemní
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenšestinozí (Hexapoda)
Třídahmyz (Insecta)
Řádblanokřídlí (Hymenoptera)
Podřádštíhlopasí (Apocrita)
Čeleďvčelovití (Apidae)
Rodčmelák (Bombus)
Binomické jméno
Bombus terrestris
L., 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čmelák zemní (Bombus terrestris L.) je v Evropě nejhojnějším a největším druhem rodu čmelák. V České republice patří mezi chráněné druhy.

Patří do druhové skupiny pollen storres, tzn. že dělnice ukládají pyl a med do zvláštních voskových nádob. Z uskladněných zásob později dělnice krmí larvy podobně, jako včely.[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Tělo čmeláka zemního je oválné, černé barvy se žlutohnědým pruhem za hlavou na předohrudi a uprostřed na druhém konci zadečkového tergitu a bílým koncem zadečku (čtvrtý a pátý tergit). Dělnice měří okolo 16 mm, matka 25 mm. První dělnice (o které pečuje jen matka) jsou velké jen 8 až 10 mm.

Opylovač[editovat | editovat zdroj]

Patří mezi první jarní opylovače. Opyluje ovocné stromy, patří k důležitým opylovačům jetelových kultur. Sám ale nerozpozná pesticidy.[2]

Území rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí pod zemí v početných rodinách běžně o sto i více jedincích. V ČR je rozšířen spíše v nižších a středních polohách. Vyskytuje se v celé Evropě, v Malé Asii, v severní Africe a na Kanárských ostrovech. Zavlečen byl na Nový Zéland a do Austrálie.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PTÁČEK, Vladimír. U nás žijící druhy čmeláků. Včelařství, časopis ČSV. 2013, roč. 66, čís. 4, s. 145. ISSN 0042-2924. 
  2. New study reveals that bees cannot taste even lethal levels of pesticides. phys.org [online]. [cit. 2023-11-16]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PTÁČEK, Vladimír. U nás žijící druhy čmeláků. Včelařství, časopis ČSV. 2013, roč. 66, čís. 3, s. 109. ISSN 0042-2924. 
  • ZAHRADNÍK, Jiří. Blanokřídlí. 1. vyd. Praha: Artia, 1987. 182 s. S. 170–171. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]