Čingiz Ajtmatov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Čingiz Ajtmatov

Čingiz Torekulovič Ajtmatov (kyrgyzsky Чыңгыз Айтматов, rusky Чингиз Торекулович Айтматов, 12. prosince 192810. června 2008) byl kyrgyzský spisovatel, prozaik a publicista, píšící kyrgyzsky a rusky, jeden z představitelů tzv. magického realismu. Proslavila ho milostná novela Džamila (1959), zasazená do období 2. světové války, za kterou obdržel Leninovu cenu.

V tvorbě Čingize Ajtmatova se obdivuhodným způsobem snoubí realismus a legenda, motivy národní kyrgyzské kultury, témata humanismu a hlubokého člověčenství. Jeho tvorba je poetická natolik, nakolik může být próza přirovnávána k poezii.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Čingiz Ajtmatov se narodil 12. prosince 1928 v rodině Torekula a Nagimy Ajtmatových, ve vesnici Šeker v Talaské oblasti, Kyrgyzstánu. Byl kyrgyzské národnosti[1] (jeho otec byl Kyrgyz, matka Tatarka). Podle kyrgyzské tradice má každý znát všechny své předky až do sedmého pokolení a Čingiz znal opravdu každého z nich jménem a o každém věděl, čeho ve svém životě dosáhl. Jméno Čingiz dostal Ajtmatov podle slavného vojevůdce Čingischána.

Rodina Ajtmatova držela vždy při sobě. Čingizovi byla blízká zejména jeho babička, která ho brala sebou na významné oslavy a setkání (např. svatby, pohřby, lidové hry), k vypravěčům národních bájí, zpěvákům. Spisovatel reflektuje tyto své zážitky z dětství ve své tvorbě, která je protkána kyrgyzským národním koloritem a změnami, které pro národ přineslo období sovětské moci.

Otec Čingize Ajtmatova, Torekul, byl významným politickým činovníkem Kyrgyzské sovětské socialistické republiky. V roce 1935 odjel s rodinou do Moskvy studovat politickou školu. V roce 1937 byl však zatčen, obviněn z buržoazního nacionalismu a spolu s mnoha dalšími kyrgyzskými komunisty o rok později popraven. Čingize spolu s jeho dalšími sourozenci vychovávala matka sama, rodina nesla punc nepřítele sovětského národa.

Čingiz Ajtmatov vystudoval Vysokou školu zemědělskou ve Frunze (dnes Biškek) a pracoval jako zootechnik a veterinář až do roku 1966. Mezitím vystudoval Literární institut Maxima Gorkého v Moskvě, přispíval do novin v ruštině a v kyrgyzštině, překládal. V roce 1963 obdržel Ajtmatov Leninovu cenu za povídku Džamila. V roce 1968 obdržel státní cenu za povídku Na shledanou, Gulsari! Je jedním ze dvou spisovatelů za střední Asie, kteří sovětské státní ocenění za literaturu obdrželi. Ajtmatov píše jak v ruském jazyce, tak v kyrgyzském jazyce.

Ajtmatov byl dvakrát ženatý. Před rozpadem SSSR pracoval jako velvyslanec Sovětského svazu v Lucembursku, poté jako velvyslanec Kyrgyzské republiky v Belgii, Lucembursku, Nizozemsku, EU, NATO a UNESCO.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Romány reprezentující magický realismus:

  • Stanice Bouřná („Буранный полустанок"(„И дольше века длится день"), 1981) – román obsahující tři tematické roviny: rovinu mýtu, současnosti (s reminiscencemi stalinského období) a budoucnosti (kosmické lety), které se ale spojují v momentu, kdy si člověk uvědomuje, že jeho místo na světě je po boku předků (kniha byla též vydána v mírně odlišné verzi pod názvy A věku delší bývá den nebo Den delší než století)
  • Popraviště („Плаха", 1986) – odhaluje kritický stav dnešního světa, pro časté parafráze biblických motivů bývá román často řazen do postmodernismu (magickeho realismu)
  • Když padají hory („Когда падают горы" („Вечная невеста"), 2006)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. СМИРНОВ, В. С.. Айтматов Чингиз Торекулович [online]. Патриотический интернет-проект "Герои Страны", [cit. 2013-11-28]. Dostupné online. (rusky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu