České země za první světové války

Faktická přesnost tohoto článku byla zpochybněna.

Podrobnější zdůvodnění najdete v diskusi. Neodstraňujte, prosíme, tuto zprávu, dokud nebudou pochybnosti vyřešeny.

---

Pro vkladatele šablony: Na diskusní stránce zdůvodněte vložení šablony.

Neutralita tohoto článku byla zpochybněna.

Podrobnější zdůvodnění najdete v diskusi. Neodstraňujte, prosíme, tuto zprávu, dokud nebudou pochybnosti vyřešeny.

---

Pro vkladatele šablony: Na diskusní stránce zdůvodněte vložení šablony.

Mapa rakousko-uherské monarchie

Dne 28. července 1914 vypovědělo Rakousko-Uhersko válku Srbsku, což se v průběhu počátku měsíce srpna rozrostlo v celoevropský konflikt. První světové války se zúčastnilo na 70 milionů vojáků, z nichž zemřelo nebo padlo na 10 milionů. Rakousko-Uhersko, ke kterému tehdy Země Koruny české patřily, postavilo do pole 9 milionů vojáků, z nichž se přibližně 1,1 milionu nevrátilo. Počet českých vojáků v císařské armádě můžeme odhadnout na 1,4 milionu. Kromě vojáků, bojujících v Rakousko-Uherské armádě se také menší počet Čechů zapojil do bojů na opačné straně – šlo o tzv. Československé legie, které se rekrutovaly z dřívějších emigrantů, válečných zajatců a přeběhlíků. Počet oficiálně uznaných legionářů se uváděl na 90 tisíc, v bojích přišlo o život 5,5 tisíce.

1914

Karel Kramář – čelní představitel domácího odboje

Již 25. července 1914 vyšlo první z řady císařských nařízení, která rušila základní ústavní práva – právo na osobní svobodu, ochranu domácnosti, listovní tajemství, svobodu shromažďovací, svobodu tisku a svobodu projevu. Byla zastavena činnost porotních soudů a civilisté byli v mnoha případech podřízeni soudům vojenským. Byl zřízen válečný dohlédací ústav, který měl dbát na udržování klidu uvnitř země, bojovat proti špionáži a cenzurovat tisk. Dále vyšla nařízení o zrušení předpisu o nedělním a svátečním klidu, o prodloužené pracovní době a další. Nálada mezi českým obyvatelstvem byla ve větší míře sklíčená, politici byli v šoku.

Události prvních dnů války se promítly i v zahraničí. Již v srpnu vznikla ve Francii vojenská skupina českých a slovenských dobrovolníků – rota Nazdar. V Rusku vznikla v srpnu Česká družina jako samostatný oddíl ruské armády, která byla složena z Čechů, žijících v Rusku a která později přijímala do svých řad i české přeběhlíky. V září 1914 vzniklo v USA České národní sdružení, které bylo později prohlášeno za ústřední organizaci amerických Čechů.

V Čechách se mezitím rozběhly do té doby nevídané politické procesy. 4. září 1914 byl zatčen vůdce národně-sociální strany Václav Klofáč. V tomto období panovaly mezi Čechy jisté naděje, protože prosakovaly zprávy o postupu ruské armády na západ. Velitelství ruské armády vydalo provolání k národům Rakouska-Uherska, kde se slibovala spravedlnost a právo potlačeným národům monarchie. Rusové v bitvě o Halič postoupili na východní Slovensko a po bojích na Visle se blížili k severovýchodním hranicím Moravy. Rusofilské náladě v českých zemích se rakouská vláda snažila čelit zvýšenou perzekucí. V Moravské Ostravě byl popraven rozšiřovatel protirakouských letáků Slavomír Kratochvíl, jakožto údajně první oběť prvního odboje.

Život v zemi byl umrtven nejen cenzurou, ale též samotnou mobilizací, která se v konečném důsledku týkala celých ročníků 1865-1900. Z nedostatku pracovních sil pramenil též nedostatek potravin, který se dostavil již na podzim 1914. Ten se vláda pokusila vyřešit stanovením maximálních cen v prosinci.== 1915 ==

Rekvírování zvonů pro válečné účely

Zatím neúspěšné a krvavě zaplacené vojenské tažení proti Rusku radikalizovalo českou veřejnost i samotné vojáky. Množící se dezerce daly podnět ke svalování viny za vojenské neúspěchy na špatnou morálku českých vojáků. Protičeskou propagandu využívala jak vláda, generální štáb se sídlem ve slezském Těšíně, tak i aktivisté z řad německých nacionalistů. Míra českých dezercí byla záměrně zveličována, ačkoliv k dezercím docházelo i u jiných národností. Navíc jistě větší část zajatců, kteří se dostali na ruskou stranu, tvořili vojáci, kteří se vzdali v bezvýchodné vojenské situaci Hötzendorfova megalomanského pokusu o ofenzívu a po zhroucení systému vojenského zásobování v zimě 1914/1915. Naprostá většina českých vojáků ale dál bojovala věrně za svého císaře – podle vojenského historika Ing. Josefa Fučíka mnozí čeští vojáci z císařské armády nedezertovali, neboť přece jen měli k Rakousku-Uhersku vztah: „Nebojovali za Československo, (ale) plnili své občanské povinnosti a zákony. Byla to jejich země, v rakouskouherské monarchii se narodili, byli jejími občany, byli jí vychováni. Nebyl nejmenší důvod k tomu, aby se (později) vymazali z historické paměti českého národa.“ Faktem zůstává podstatně nižší výkonnost českých vojáků na východní frontě. Většina Čechů totiž ani nerozuměla smyslu této války a cítila i náklonnost k nepříteli. V kombinaci s těžko pochopitelným způsobem vedení boje ze strany vysokých důstojníků to nutně vedlo k takřka nulové motivaci vojáků, jak se můžeme dočíst i v dobových výpovědích.

Do rakouských státních orgánů přicházely stále zprávy o tom, že lidé sympatizují s Rusy, že nosí všeslovanské trikolóry, že se stále rozšiřují protistátní letáky, že mezi českými vojáky dochází k odpírání poslušnosti. Místodržící v Čechách František Thun, tehdy již v pokročilém věku, byl neustále pod tlakem generálního štábu císařské armády, kterému se snažil vzdorovat. Nátlak vydržel jen do března 1915, kdy odstoupil s odkazem na svůj špatný zdravotní stav. Ve funkci ho nahradil armádě mnohem povolnější Maxmilián Coudenhove. Místodržící na Moravě Oktavián von Bleiben již od počátku války patřil k bezproblémovým vykonavatelům vojenských direktiv.

Na jaře roku 1915 se uskutečnilo několik schůzek českých politických stran, na nichž se jednalo o vytvoření příznivých podmínek pro podporu české a slovenské zahraniční akce. Po válce se tato skupina, do níž patřili například Edvard Beneš, Karel Kramář či Alois Rašín, nazývala jako Maffie. 2. května 1915 byla ruská armáda v bitvě u Gorlice poražena a musela ustoupit.

21. května 1915 byl zatčen pro velezradu Karel Kramář a roku 1916 odsouzen k trestu smrti. Na rozdíl od svého spoluvězně Aloise Rašína věznění těžko snášel a propadal zoufalství. Proces vykonání trestu se protahoval, až nakonec smrt předlitavského ministerského předsedy a císaře Františka Josefa I. znamenala změnu politického kurzu a Rašín i Kramář byli amnestování a propuštěni.

23. května Itálie vypověděla Rakousku-Uhersku válku a došlo ke vzniku italské fronty. Na tuto frontu byli ve větší míře nasazováni Češi a příslušníci jiných slovanských národů, protože zde nehrozilo takové nebezpečí jako v Rusku, že dojde k přeběhnutí. A skutečně, na jihu byli čeští vojáci hlavní oporou rakousko-uherské armády, a to téměř až do jejího konce a rozpadu. Jejich statečnost a bojové výkony ve službách císaře oceňovali i nepřátelé: Tak například velení třetí italské armády oceňovalo nasazení Čechů během 11. bitvy u Soče: „…tito Slované, kteří (se) na ostatních frontách masově vzdávají, bijí (se) na naší frontě s obzvláštní neústupností. Stačí uvést Čechy, kteří se s nedostižnou houževnatostí bránili a raději se v kavernách nechali zabít, než aby se vzdali.“ Bitev u Soči na italské frontě v letech 1915 a 1917 se zúčastnily desítky tisíc obyvatel českých zemí. „To lze považovat za největší válečné nasazení českých vojáků v celé historii země. O tom, jak tito muži bojovali, svědčí skutečnost, že mnohé jejich jednotky vycházely z řady urputných bojů s jednou třetinou svého počátečního stavu,“ říká o tom Josef Fučík.

6. července pronesl v Ženevě Tomáš Garrigue Masaryk při příležitosti 500. výročí upálení mistra Jana Husa projev, v němž se vyslovil pro československou samostatnost a rozbití habsburské monarchie. Vrchní velitelství Rakousko-uherské armády na něj vydalo zatykač. V září za Masarykem emigroval i Edvard Beneš a byl založen Český zahraniční komitét, který byl prvním orgánem zahraniční odboje, který svým prohlášením vyhlásil Rakousko-Uhersku boj.

1916

Fronta hladových dětí čekající na polévku

V zimě 1915–1916 došlo k podstatnému zhoršení zásobovací situace. Krize se promítla i na venkově. Lidem byla zabavována mouka, obilí, seno i sláma, byl zaveden přídělový systém potravin. Ženy a děti musely obdělávat pole samy, a to i přesto, že postrádaly koně i krávy do potahu, které jim zabavila armáda. Obilí se mlelo pouze na povolení, do chleba se přidávala sláma i otruby. Nedostatek potravin způsobil, že lidé jedli psy, kočky, veverky, vrány a jiná zvířata. Kvetl černý obchod s potravinami, lidé si snažili zhotovovat skrýše, kde schovávali potraviny. Tomuto stavu však nezabránila ani celá řada hospodářských opatření Rakouska-Uherska. V únoru 1916 se Český zahraniční komitét v Paříži přeměnil v Národní radu československou, která začala cílevědomě pracovat na dosažení československé samostatnosti. 19. listopadu 1916 bylo oznámeno vytvoření jednotného Českého svazu českých poslanců na říšské radě a Národního výboru jako nadstranické politické autority ve věcech národních zájmů. 21. listopadu zemřel císař František Josef I., novým císařem se stal Karel I. Změna na trůně se projevila ve vnitřní i zahraničněpolitické situaci habsburské monarchie.

1917

Rakousko-uherští zajatci v Itálii

Počátkem roku 1917 došlo k dalšímu zhoršování zásobování, což vyvolávalo nespokojenost mezi lidem. Ani postavení vojáků na frontách nebylo o nic lepší. Nesmyslné boje, při nichž se stávali prostí vojáci potravou pro kulomety a děla, vyvolávaly stále větší nespokojenost.

Mladiství dělníci v továrně na střelivo

V lednu 1917 byl založen v Itálii český dobrovolnický sbor, takže československé legie měly zastoupení na západní, východní i italské frontě. V Rusku vypukla Únorová revoluce, car byl sesazen a začaly se rýsovat základy demokracie, což bylo českou veřejností přivítáno. Lidé věřili, že tato revoluce přiblížila konec války a hladu. Začaly přibývat protesty, konaly se stávky, propukaly hladové a protidrahotní demonstrace. Na jaře 1917 vzrostla i politická aktivita. Vliv ruské revoluce a celková kritická situace říše donutily císaře a vládu, aby svolali parlament, který se nesešel od počátku války. Spolu s obnovením parlamentu byly do určité míry obnoveny i některé základní ústavní svobody. 30. května 1917 bylo na říšské radě ve Vídni předneseno státoprávní prohlášení českých poslanců, kteří žádali autonomii českých zemí ve spojení se Slovenskem. Počátkem července se uskutečnila bitva u Zborova, ve které zvítězili čeští legionáři nad rakousko-uherskými jednotkami. Během roku 1917 proběhla celá řada manifestací a stávek, při nichž byla střelbou četnictva zabita řada lidí, další byli zraněni. Na frontu byly odváděny další ročníky mužů, ženy musely čím dál tím více zastávat jejich práci. 7. listopadu 1917 se v Rusku uskutečnila Říjnová revoluce. Krátce na to byl vydán Dekret o míru, což našlo ohlas ve všech zemích. V Rakousku-Uhersku se začaly konat masové mírové manifestace, což se dotklo i českých zemí, kde se masové demonstrace v mnoha českých městech uskutečnily 2. prosince 1917.

1918

Leták proti bídě, hladu a válce (1918)

Počátkem roku 1918 již byla situace v rakousko-uherské monarchii kritická. Jednalo se zejména o bídu, hlad a špatné zásobování a to jak civilistů, tak vojáků. Dalším faktorem bylo ovlivnění části obyvatelstva bolševickou revolucí v Rusku ve víře, že byl ustanoven stát, v němž budou vládnout dělníci a rolníci. Lidé měli plné zuby války, která neměla žádný výsledek, pouze smrt, vzájemné vyčerpávání a zmar. V neposlední řadě tu byly národnostní požadavky Slovanů. 6. ledna 1918 byla přijata Tříkrálová deklarace, požadující autonomii pro Čechy a Slováky a jejich spojení v jeden státní celek v rámci Rakouska-Uherska. Koncem ledna se uskutečnila generální stávka dělnictva v celé monarchii pod ústředním heslem Mír, svoboda, chléb. Okamžitému zhroucení zásobování zabránilo na jaře roku 1918 bezohledné vydrancování Ukrajiny, která byla obsazena po Brestlitevském míru. Hlad, epidemie, vysoká úmrtnost, nedostatek surovin, zejména uhlí, vedly k poklesu výroby v průmyslu. Drahota rostla šíleným tempem. Souběžně s vlnou stávek propukaly demonstrace, jichž se účastnily zejména ženy, zoufalé z hladu svých dětí.

Demonstrující ženy před aprovizačním skladištěm v Plzni 1918

Na jaře 1918 též pokračoval rozklad rakousko-uherské armády. K problémům vyplývajícím z nedostatečného zásobování a rostoucí dezerce přibyl problém nový – po uzavření Brestlitevského míru se začali vracet do země vojáci z Ruska, kteří viděli doma hlad, bídu, zanedbaná hospodářství a rozvrácené rodiny.

Po odpočinku a povolání zpět do armády se tam tito vojáci buď nedostavili či zběhli, nebo patřili k nebezpečným rebelům. V řadě posádek vznikaly nepokoje, z nichž největší byla Rumburská vzpoura. Docházelo i k dalším posunům v politické oblasti. 31. května 1918 byla podepsána Pittsburská dohoda, která schvalovala spojení Čechů a Slováků v příštím samostatném státě. 29. června francouzská vláda uznala Národní radu československou jako základ příští československé vlády. 14. října ohlásil Edvard Beneš dohodovým mocnostem ustanovení o prozatímní československé vládě s T. G. Masarykem jako prezidentem. Téhož dne se v českých zemích uskutečnila generální stávka, která byla organizována Socialistickou radou. Protestovalo se proti vývozu potravin z českých zemí a byla prohlášena samostatná Československá republika. Socialistická rada a její akční výbor však nepodnikly opatření, aby proklamaci samostatné republiky zajistily i mocensky, takže od pokusu uchopení moci prozatím sešlo. 16. října vydal Karel I. císařský manifest, kterým proklamoval federalizaci monarchie, netýkal se federalizace Uherska. Prezident Wilson plán Karlovy federalizace jako podmínku míru neuznal, neřešil práva Slováků ani ostatních uherských národů, neřešil jihoslovanské požadavky, nezaručoval spojení Poláků a události se od 8. ledna velmi výrazně změnily. 18. října byla poslána přes švédského velvyslance Wilsonova odpověď Rakousku s požadavkem samostatnosti Čechoslováků a Jihoslovanů. 28. října předalo Rakousko-Uhersko nótu prezidentovi USA, ve které byla vyslovena ochota zahájit okamžitá jednání o příměří.

21. října 1918 došlo k dohodě mezi Němci z českých zemí a s rakouskými Němci na ustavení státu Deutschösterreich se čtyřmi regiony: Deutschböhmen, Sudetenland, Deutschmähren a Böhmerwaldgau. Ve Slovinsku v budoucím Království SHS vznikla zase podobná Murska republika neboli Republika Prekmurje vytvořená Maďary a Němci. Tyto útvary nebyly mezinárodně uznány a jejich život byl jepičí.

27. října 1918: byla vydána Andrássyho nóta. Byla to odpověď na Wilsonovu nótu z 18. října 1918 s požadavky prezidenta USA Woodrow Wilsona, v nichž byly vyjádřeny podmínky nutné k uzavření mírové dohody. Nóta byla již zmíněna 14. října ve Wilsonově odpovědi Německu, to žádalo od 5. října o příměří. V Andrássyho nótě, odeslané 27. října 1918 rakousko-uherskému vyslanci ve Stockholmu, Rakousko-Uhersko tyto podmínky, včetně sebeurčení dřívějších částí Rakouska, ale i Uherska, přijalo. Zveřejnění Andrássyho nóty o den později 28. října 1918 v pražské redakci Národní politiky vedlo k pozdvižení lidu a vyhlášení nezávislosti Československa a samozřejmě také k abdikaci Andrássyho.

Odkazy

Literatura

• Miroslav a Hana Honzíkovi, 1914/1918 Léta zkázy a naděje, Nakladatelství Panorama 1984
• Kolektiv autorů, Československé dějiny v datech, Nakladatelství Svoboda 1987
• NEDOROST, Libor. Češi v 1. světové válce. 1. díl. Mým národům. Praha : Libri, 2006. 239 s. ISBN 80-7277-321-6.  
• NEDOROST, Libor. Češi v 1. světové válce. 2. díl. Na frontách velké války. Praha : Libri, 2006. 319 s. ISBN 80-7277-322-4.  
• NEDOROST, Libor. Češi v 1. světové válce. 3. díl. Do hořkého konce. Praha : Libri, 2007. 299 s. ISBN 978-80-7277-327-5.  
• PERNES, Jiří; FUČÍK, Josef; HAVEL, Petr, a kol. Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526-1918. Praha : Elka Press, 2003. 555 s. ISBN 80-902745-5-2.  
• ŠEDIVÝ, Ivan. Češi, české země a Velká válka 1914-1918. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2001. 492 s. ISBN 80-7106-274-X.  

Související články

• První československý odboj
• Zánik Rakousko-Uherska
• Vznik Československa