Česká slovesa

Článek Česká slovesa pojednává o slovesech v češtině. Sloveso má ve větě zpravidla funkci přísudku.

Časování (konjugace, ohýbání sloves) se provádí především pomocí speciálních koncovek, v některých případech i hláskovou změnou kmene slova.

Časování v češtině slouží k vyjádření osoby, čísla, času, vidu, rodu a způsobu, který se vztahuje k ději či stavu, jež sloveso popisuje.

Rozeznáváme slovesné tvary jednoduché (např. dělat, dělám) a složené (např. dělal jsem, budu dělat).

Rozdělení sloves

Slovesa dělíme na:

• plnovýznamová - mají samostatný věcný význam:
  • akční (činnostní) - vyjadřují činnost, vycházející od nějakého činitele:
    • předmětová - váží k sobě předmět ustálenou vazbou (předložkově, bezpředložkově, v 2., 3. nebo 4. pádě): psát dopis, dosáhnout cíle, věnovat synovi peníze
    • bezpředmětová: jít, slzet
    • zvratná - pojí se s předmětem zvratného (reflexivního) zájmena ve 3. (si) nebo 4. pádě (se): myslet si, posadit se; některá slovesa nelze bez zvratného zájmena použít (tzv. reflexíva tantum): bát se, umínit si
  • stavová - vyjadřují stav nebo změnu stavu: stárnout, hořknout
• pomocná - vyskytují se ve spojení s významovým slovesem:
  • vlastní pomocná slovesa - být, bývat, mít, mívat: byl bych zůstal
  • sponová: být, bývat, stát se, stávat se: stal se králem
  • modální - pojí se s infinitivem významového slovesa:
    • vlastní modální slovesa: chtít, mít (povinnost), moci, muset, smět
    • jiná slovesa, která mohou mít modální význam: hodlat, umět, dovést, dokázat, troufnout si, dát se, nechat se, je možno, je nutno, lze...
  • fázová - vyjadřují fáze děje významového slovesa: začít, začínat, počít, ustat, zůstat

Slovesné tvary

Infinitiv

Infinitiv je tvořen koncovkou -t, knižně též -ti; u některých sloves -ct (-ci):

být/býti, jít/jíti, péct/péci

Příčestí

Příčestí se v češtině používají k tvoření minulého času, podmiňovacího způsobu a trpného rodu. Formálně se shodují se jmennými (krátkými) tvary přídavných jmen. Proto vyjadřují na rozdíl od ostatních slovesných kategorií i jmenný rod, který se musí shodovat s rodem podmětu.

Příčestí činné

Příčestí činné, obvykle označované jako minulé nebo též l-ové, se používá k tvoření minulého času a podmiňovacího způsobu.

Jednotné číslo			Množné číslo
Mužský rod	Ženský rod	Střední rod	Mužský rod životný	Mužský rod neživotný & ženský rod	Střední rod
byl dělal	byla dělala	bylo dělalo	byli dělali	byly dělaly	byla dělala

Příčestí trpné

Příčestí trpné, označované také jako „n/t-ové“, se používá k opisnému tvoření trpného rodu. Tvoří se dvojím typem zakončení:

Jednotné číslo			Množné číslo
Mužský rod	Ženský rod	Střední rod	Mužský rod životný	Mužský rod neživotný & ženský rod	Střední rod
bit dělán	bita dělána	bito děláno	biti děláni	bity dělány	bita dělána

Od příčestí trpného se vytváří podstatné jméno slovesené příponou -í: volání, stravování.

Přechodníky

Související informace naleznete v článku Přechodník.

Přechodník (transgresiv) vyjadřuje děj, který buď předcházel jinému ději ve větě (přechodník minulý), nebo probíhal/probíhá/bude probíhat současně s jiným dějem (přechodník přítomný). Pomocí přechodníků lze nahrazovat vedlejší věty.

V podstatě lze rozlišit čtyři druhy přechodníků:

1. Přechodník přítomný od nedokonavých sloves - vyjadřuje současnost dvou dějů, a to na každém časovém stupni: Loupaje brambory sleduje televizi, tj. loupe brambory a sleduje televizi. — Loupaje brambory sledoval televizi, tj. loupal brambory a sledoval televizi. —' 'Loupaje brambory bude sledovat televizi, tj. bude loupat brambory a současně bude sledovat televizi.
2. Přechodník přítomný od dokonavých sloves (někdy též nazývaný přechodník budoucí) - vyjadřuje předčasnost budoucího nebo časově nezařazeného děje: Oloupaje brambory, bude sledovat televizi. (Tj. Až oloupe brambory, bude sledovat televizi.)
3. Přechodník minulý od dokonavých sloves - vyjadřuje předčasnost v minulosti. Oloupav brambory, sledoval televizi. (Tj. Oloupal brambory a pak sledoval televizi.)

Předchodník minulý se tvoří jen od dokonavých sloves.

Přechodníky, zejména přechodníky 2. a 3. typu, jsou v současné češtině zastaralé forma slovesa. Používají se jen ke zvláštním účelům např. v umělecké literatuře. Obvykle se s nimi setkáváme ve starší literatuře. Pomocí přechodníků lze nahrazovat vedlejší věty. Ve větě mají zpravidla funkci doplňku, po obsahové stránce ale mají platnost věty, jedná se o takzvané polovětné vazby. Přechodníkovou konstrukci je možné oddělit od zbylé části věty čárkou, zejména pokud je přechodník rozvitý o další členy: Holčička, usedavě plakavši, hledala ztraceného psa.

Tvary přechodníků

Přechodníky mají v jednotném čísle zvláštní tvar pro rod mužský a společný tvar pro rod ženský a střední. V množném čísle je stejný tvar pro všechny tři rody.

	Mužský	Ženský + střední rod	Množné číslo
Přechodník přítomný	-e -a	-íc -ouc	-íce -ouce
Přechodník minulý	-v -Ø	-vši -ši	-vše -še

Zápor

Zápor se tvoří pomocí předpony ne-. Sloveso být ve 3. osobě jednotného čísla přítomného času tvoří zápor nepravidelně: je - není. V budoucím čase nebo v trpném rodě se připojuje k pomocnému slovesu být.

nedělat

nedělám

nedělej!

nedělal jsem

nebudu dělat

nedělal bych

byl bych neudělal nebo nebyl bych udělal

není děláno

V českých větách často dochází ke kumulaci záporných slov:

Nic nemám.

Nikdy to nikomu neříkej.

Shoda přísudku s podmětem

Související informace naleznete v článku Mluvnická shoda.

Přísudek musí být ve větě vždy ve shodě s podmětem – v čísle a osobě (osobní zájmena), u příčestí také v rodě. Toto mluvnické pravidlo ovlivňuje pravopis – zejména psaní i/y v koncovkách příčestí v množném čísle.

Příklady:

Rod	Jed. č.	Mn. č.
mužský životný	pes byl koupen	psi byli koupeni
mužský neživotný	hrad byl koupen	hrady byly koupeny
ženský	kočka byla koupena	kočky byly koupeny
střední	město bylo koupeno	města byla koupena

Uvedený příklad ukazuje jak činné (byl, byla…), tak i trpné (koupen, koupena…) příčestí. Shoda ve jmenném rodě se uplatňuje ve všech časech v trpném rodě, pouze v minulém čase v činném rodě a podmiňovacím způsobu.

Pokud je podmět složen z podstatných jmen různých rodů, rod mužský životný má přednost před ostatními rody, rod ženský a mužský neživotný mají přednost před rodem středním.

Příklady:

muži a ženy byli

kočky a koťata byly

my jsme byli (my = my všichni/muži) x my jsme byly (my = ženy)

Priorita rodů:

mužský životný > mužský neživotný & ženský > střední

Slovesné kategorie

Osoba

Související informace naleznete v článku Osoba (mluvnice).

Slovesná osoba vyjadřuje, zda je podmětem věty mluvčí (1. osoba), posluchač (2. osoba) nebo někdo jiný (3. osoba). 3. osoba vyjadřuje také neosobní děj (mrzne) nebo všeobecný podmět (jako když do vrabců střelí).

Číslo

Související informace naleznete v článku Číslo (mluvnice).

Číslo, stejně jako u skloňování, vyjadřuje počet účastníků děje: jeden - jednotné číslo, více - množné číslo. Na rozdíl od skloňování u slovesného čísla už zcela vymizelo dvojné číslo.

Vid

Související informace naleznete v článku Slovesný vid.

Česká slovesa se rozlišují podle vidu na dokonavá (perfektiva) a nedokonavá (imperfektiva). Zpravidla existují dvě slovesa, která se liší pouze videm, vytvářejí tzv. vidové dvojice (kopl - kopal). Pouze malá část sloves svůj vidový protějšek nemá (muset, mít). Dokonavá slovesa vyjadřují ukončenost děje, nemohou tedy vyjadřovat přítomný čas. Dokonavá slovesa se obvykle tvoří od nedokonavých pomocí předpon. Některé předpony nemění význam slovesa, mají funkci čistě perfektivizační:

psát (nedok.) → napsat (dok.)

Některá dokonavá slovesa nejsou formálně odvozena od nedokonavých:

brát (nedok.) → vzít (dok.)

Sekundárně je též možné vytvořit pomocí přípony nedokonavé sloveso z dokonavého, obvykle v případech, kdy předpona modifikuje význam původního nedokonavého slovesa:

psát (nedok.) → přepsat (dok.) → přepisovat (nedok.)

Existují také slovesa obouvidová, která vyjadřují dokonavost i nedokonavost (obětovat, informovat).

Podrobněji lze dále slovesa dělit:

• podle opakování děje:
  • nenásobená - vyjadřují, že děj se odehrává jednorázově - nést, jít
  • násobená - vyjadřují, že děj se opakuje:
    • opětovací - děj se opakuje delší dobu - nosit, chodit
    • opakovací - děj se mnohokrát opakuje - nosívat, chodívat
• podle fázovosti děje:
  • počínavá - vyjadřují začátek děje - vyjít
  • končicí - vyjadřují konec děje - dojít
  • omezovací - vyjadřují začítek i konec děje - rozejít
• podle rozměru děje:
  • okamžitá - děj se odehrává v okamžiku - bodnout, střelit
  • trvací - děj probíhá delší dobu - číst, spát
• podle míry děje:
  • částečná - vyjadřují malou míru děje - popostrčit, pousmát se

Čas

Související informace naleznete v článku Čas (mluvnice).

Česká slovesa vyjadřují 3 absolutní časy – minulý, přítomný a budoucí. Relativita dějů se vyjadřuje pomocí vidu, větnými vazbami a pomocí přechodníků a příčestí. Čeština má ještě nepoužívaný předminulý čas-plusquamperfekt, jež se kromě fráze žili byli již prakticky nepoužívá.

Přítomný čas vyjadřují pouze nedokonavá slovesa.

Přítomný čas

Přítomný čas se tvoří pomocí zvláštních koncovek:

Osoba	Jednotné číslo	Množné číslo
1.	-m/-i/-u	-me
2.	-š	-te
3.	-á/-í/-e	-ají/-(ej)í/-ou

Slovesa se rozdělují do 5 tříd podle toho, jak tvoří přítomný čas.

Minulý čas

Minulý se tvoří pomocí příčestí činného (minulého; ve tvaru příslušného rodu) a přítomných tvarů pomocného slovesa být, které se vypouštějí ve 3. osobě. Následující příklad je pro rod mužský (životný v množném čísle):

Osoba	Jednotné číslo	Množné číslo
1.	dělal jsem	dělali jsme
2.	dělal jsi	dělali jste
3.	dělal	dělali

Budoucí čas

U nedokonavých sloves se tvoří pomocí budoucích tvarů pomocného slovesa být a infinitivu:

Osoba	Jednotné číslo	Množné číslo
1.	budu dělat	budeme dělat
2.	budeš dělat	budete dělat
3.	bude dělat	budou dělat

U některých sloves (v první slovesné třídě) vyjadřujících pohyb se budoucí čas tvoří přidáním předpony po-/pů- k tvarům přítomného času:

půjdu, ponesu, povezu

U dokonavých sloves přítomné tvary vyjadřují budoucnost. Srovnej:

budu dělat – nedok.

udělám – dok.

Předminulý čas-plusquamperfekt

Osoba	Jednotné číslo	Množné číslo
1.	byl jsem udělal	byli jsme udělali
2.	byl jsi udělal	byli jste udělali
3.	byl udělal	byli udělali

Způsob

Související informace naleznete v článku Slovesný způsob.

Slovesa v češtině vyjadřují oznamovací, rozkazovací a podmiňovací způsob. Základním způsobem je oznamovací způsob (indikativ), který vyjadřuje děj jako jistý, skutečný.

Rozkazovací způsob

Rozkazovací způsob (imperativ) vyjadřuje rozkaz nebo přání. Tvoří se pro 2. osobu v jednotném i množném čísle a pro 1. osobu v množném čísle.

Ve 2. osobě jednotného čísla má buď nulové zakončení, nebo přibírá koncovku -i/-ej (dle třídy).

Ve 2. osobě množného čísla přibírá koncovku -te/-ete/-ejte.

V 1. osobě množného čísla přibírá koncovku -me/-eme/-ejme.

Rozkazovací způsob se zpravidla tvoří od dokonavých sloves, ale záporný protiklad se spíše tvoří od nedokonavých sloves: rozlij - nerozlévej, záporný rozkazovací způsob od dokonavého slovesa vyjadřuje spíše varování (nerozlij) nebo slouží k oživení výpovědi (nekup to, když je to tak levné).

Příklady:

buď! buďte! buďme!

spi! spěte! spěme!

dělej! dělejte! dělejme!

Podmiňovací způsob

Podmiňovací způsob (kondicionál) vyjadřuje děj, který by nastal při splnění určité podmínky. Tvoří se pomocí příčestí činného (minulého) a zvláštních (aoristových) tvarů pomocného slovesa být. Následující příklad přítomného kondicionálu je pro rod mužský (životný v množném čísle):

Osoba	Jednotné číslo	Množné číslo
1.	dělal bych	dělali bychom
2.	dělal bys	dělali byste
3.	dělal by	dělali by

Existuje rovněž minulý kondicionál, který je však v češtině často nahrazován kondicionálem přítomným.

Osoba	Jednotné číslo	Množné číslo
1.	byl bych dělal	byli bychom dělali
2.	byl bys dělal	byli byste dělali
3.	byl by dělal	byli by dělali

By je také součástí spojek aby a kdyby, které rovněž přijímají stejné osobní koncovky:

Kdybych nepracoval, nedostal bych výplatu.

Rod

Slovesný rod je činný nebo trpný. V češtině existují 2 způsoby tvoření trpného rodu:

1. Opisně pomocí slovesa být a příčestí trpného:

Město bylo založeno ve 14. století. Záměnou činného a trpného rodu ve větě dojde k záměně podmětu a předmětu: Petr maluje obrázek - Obrázek je malován Petrem. Opisně proto nelze vytvořit trpný rod od sloves bezpředmětových (slzet), s neosobním podmětem (pršet) nebo modálních (muset).

2. Pomocí zvratného zájmena se:

Ono se to neudělalo.

To se vyrábí v Číně.

Použití se ovšem neznamená vždy trpný rod.

Slovesné třídy a vzory

Podle tvaru 3. osoby jednotného čísla přítomného času oznamovacího způsobu se slovesa dělí do jednotlivých tříd, podle tvaru 3. osoby jednotného čísla minulého času oznamovacího způsobu se dále dělí na jednotlivé vzory. Čeština má celkem pět tříd vzorů — výjimku tvoří slovesa být, jíst, vědět, vidět, mít, chtít a jít, která jsou nepravidelná. Vzory nepostihují změny samohlásek ve kmeni slova.

1. -e:
   
   • Tvrdé vzory: v kmeni je tvrdá či obojetná souhláska, před „l“ je samohláska „a“:
     
     • nese – nesl
     • bere – bral
   • Měkké vzory: v kmeni slova se nachází měkká souhláska.
     • maže – mazal
     • peče – pekl
     • umře – umřel (tře – třel)
2. -ne
   • tiskne – tiskl
   • mine – minul
   • začne – začal
3. -je
   • kryje – kryl
   • kupuje – kupoval
4. -í
   • prosí – prosil
   • trpí – trpěl
   • sází – sázel
5. -á
   • dělá – dělal

Mnemotechnická pomůcka: Že-ne je bída. Mnemotechnická pomůcka - hlavní slovesné vzory - komiks

1. třída

Infinitiv	nést	číst	péct	třít	brát	mazat
Přítomný čas	nesu neseš nese nesem(e) nesete nesou	čtu čteš čte čtem(e) čtete čtou	peču pečeš peče pečem(e) pečete pečou	třu třeš tře třem(e) třete třou	beru bereš bere berem(e) berete berou	mažu mažeš maže mažem(e) mažete mažou
Příčestí činné (minulé)	nesl	četl	pekl	třel	bral	mazal
Příčestí trpné	nesen	čten	pečen	třen	brán	mazán
Rozkazovací způsob	nes! neste! nesme!	čti! čtěte! čtěme!	peč! pečte! pečme!	tři! třete! třeme!	ber! berte! berme!	maž! mažte! mažme!
Přechodník přítomný	nesa nesouc nesouce	čta čtouc čtouce	peka/peče pekouc/pečíc pekouce/pečíce	tra trouc trouce	bera berouc berouce	maže mažíc mažíce
Přechodník minulý	(do)nes (do)nesši (do)nesše	(pře)čet (pře)četši (pře)četše	(u)pek (u)pekši (u)pekše	(u)třev (u)třevši (u)třevše	(se)brav (se)bravši (se)bravše	(na)mazav (na)mazavši (na)mazavše

Koncovky 0/-te/-me v rozkazovacím způsobu má většina sloves, koncovky -i/-ete/-eme nebo -i/-ěte/-ěme mají slovesa, jejichž kmen končí dvěma souhláskami.

2. třída

Infinitiv	tisknout	minout	začít
Přítomný čas	tisknu tiskneš tiskne tisknem(e) tisknete tisknou	minu mineš mine minem(e) minete minou	začnu začneš začne začnem(e) začnete začnou
Příčestí činné (minulé)	tiskl	minul	začal
Příčestí trpné	tisknut/tištěn	minut	začnut
Rozkazovací způsob	tiskni! tiskněte! tiskněme!	miň! miňte! miňme!	začni! začněte! začněme!
Přechodník přítomný	tiskna tisknouc tisknouce	mina minouc minouce
Přechodník minulý	(při)tisknuv (při)tisknuvši (při)tisknuvše	minuv minuvši minuvše	začav začavši začavše

3. třída

Infinitiv	krýt	kupovat
Přítomný čas	kryji, kryju kryješ kryje kryjem(e) kryjete kryjí, kryjou	kupuji, kupuju kupuješ kupuje kupujem(e) kupujete kupují, kupujou
Příčestí činné (minulé)	kryl	kupoval
Příčestí trpné	kryt	kupován
Rozkazovací způsob	kryj! kryjte! kryjme!	kupuj! kupujte! kupujme!
Přechodník přítomný	kryje kryjíc kryjíce	kupujíce kupujíc kupujíce
Přechodník minulý	(za)kryv (za)kryvši (za)kryvše	kupovav kupovavši kupovavše

4. třída

Infinitiv	prosit	čistit	trpět	sázet
Přítomný čas	prosím prosíš prosí prosíme prosíte prosí	čistím čistíš čistí čistíme čistíte čistí	trpím trpíš trpí trpíme trpíte trpí	sázím sázíš sází sázíme sázíte sázejí, sází
Příčestí činné (minulé)	prosil	čistil	trpěl	sázel
Příčestí trpné	prošen	čištěn	trpěn	sázen
Rozkazovací způsob	pros! proste! prosme!	čisti! čistěte! čistěme!	trp! trpte! trpme!	sázej! sázejte! sázejme!
Přechodník přítomný	prose prosíc prosíce	čistě čistíc čistíce	trpě trpíc trpíce	sázeje sázejíc sázejíce
Přechodník minulý	prosiv prosivši prosivše	(vy)čistiv (vy)čistivši (vy)čistivše	(s)trpěv (s)trpěvši (s)trpěvše	(vy)sázev (vy)sázevši (vy)sázevše

Koncovky 0/-te/-me v rozkazovacím způsobu má většina sloves, koncovky -i/-ete/-eme nebo -i/-ěte/-ěme mají slovesa, jejichž kmen končí dvěma souhláskami.

5. třída

Infinitiv	dělat
Přítomný čas	dělám děláš dělá děláme děláte dělají
Příčestí činné (minulé)	dělal
Příčestí trpné	dělán
Rozkazovací způsob	dělej! dělejte! dělejme!
Přechodník přítomný	dělaje dělajíc dělajíce
Přechodník minulý	dělav dělavši dělavše

Nepravidelná slovesa

Infinitiv	být	mít	jít	jíst sníst	vidět	vědět	chtít
Přítomný čas	jsem jsi je jsme jste jsou	mám máš má máme máte mají	jdu jdeš jde jdeme jdete jdou	jím, sním jíš, sníš jí, sní jíme, sníme jíte, sníte jedí, snědí	vidím vidíš vidí vidíme vidíte vidí	vím víš ví víme víte vědí	chci chceš chce chceme chcete chtějí
Příčestí činné (minulé)	byl	měl	šel, šla, šlo šli, šly, šla	jedl, snědl	viděl	věděl	chtěl
Příčestí trpné	(-byt)	---	(-jit)	jeden, sněden	viděn	věděn	chtěn
Rozkazovací způsob	buď! buďte! buďme!	měj! mějte! mějme!	jdi, pojď! jděte, pojďte! jděme, pojďte!	jez, sněz! jezte, snězte! jezme, snězme!	viz! vizte! vizme!	věz! vězte! vězme!	chtěj! chtějte! chtějme!
Přechodník přítomný	jsa jsouc jsouce	maje majíc majíce	jda jdouc jdouce	jeda jedouc jedouce	vida vidouc vidouce	věda vědouc vědouce	chtě/chtěje chtíc/chtějíc chtíce/chtějíce
Přechodník minulý	byv byvši byvše		(při)šed (při)šedši (při)šedše	(vy)jed, sněd (vy)jedši, snědši (vy)jedše, snědše	(u)viděv (u)viděvši (u)viděvše	(z)věděv (z)věděvši (z)věděvše	chtěv chtěvši chtěvše

Nepravidelný budoucí čas mají:

• jít – půjdu, půjdeš, půjde; půjdeme, půjdete, půjdou
• být – budu, budeš, bude; budeme, budete, budou

Nepravidelný zápor:

• být – 3. osoba jedn. č.: není

Odkazy

Související články

• Přísudek
• Sloveso
• Seznam latinských gramatických pojmů

Literatura

• LEHEČKOVÁ, Helena. Tšekkiä suomalaisille. Helsinky : Finn Lectura, 1989. ISBN 951-792-235-3.  
• NOVOTNÝ, Jiří a kolektiv. Mluvnice češtiny pro střední školy. Praha : Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-32-5.  
• Příruční mluvnice češtiny, NLN, Praha 1995
• REŠKOVÁ, Ivana. Communicative Czech. Praha : Karlova univerzita, 1998. ISBN 80-7184-712-7.  

Externí odkazy

• Frekvence vzorů českých sloves
• Morfologie na cesky-jazyk.e-vision.cz