Červený kláštor (klášter)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Červený kláštor s dominantním kostelem sv. Antonína Poustevníka

Červený kláštor je kartuziánský klášter, jenž se nachází v malebném vyústění potoka Lipník do prielomu (průlomu) Dunajce v Pieninském národním parku v obci Červený Kláštor v okrese Kežmarok na Slovensku.

Historie a majitelé[editovat | editovat zdroj]

Červený kláštor, oficiálně Lechnický kláštor, začali kartuziánští mniši budovat pravděpodobně po roce 1320 u obce Lechnica. Svoje pojmenování dostal dle červené malby okolo oken[1]. Jeho historie je úzce spjatá s působením příslušníků dvou řeholíkartuziánů (v letech 1320 – 1567) a kamaldulů či kamaldulských (v letech 17111782). Obě společenství patřila k nejpřísnějším poustevnickým řeholím. Mniši – poustevníci žili v klauzuře, tj. v uzavřené části kláštera (z latinského clausus – uzavřený). Obývali samostatné domky – cely, u nichž byly zahrádky. Pro příslušníky obou společenství platila zásada mlčenlivosti. Nosili bílý hábit a ve stravování dbali na přísnou střídmost.

Založení kláštera potvrdila roku 1319 spišská kapitula a roku 1320 dal svůj souhlas k jeho stavbě i uherský král Karel I. Robert.

Hlavními stavbami jsou gotický jednolodní kostel sv. Antonína Poustevníka (jeho stavba byla započata po roce 1360) s bočními kaplemi, klášterní budova s křížovou chodbou (přistavěna po roce 1400 k severní straně kostela) a hospodářské budovy. Tyto stavby obklopovalo opevnění opatřené cimbuřím. Další prostor kláštera zabíraly samostatné domky pro mnichy.

Areál kláštera

Klášter dobyli v první polovině 15. století husité. Další obléhání kláštera počátkem 16. století přimělo mnichy, aby jej opustili. Objekt přešel do rukou světských majitelů. Až počátkem 18. století se klášter dostal opět do církevního vlastnictví. Jeho majitelem se stal nitranský biskup Ladislav Matiašovský, který jej po své smrti v roce 1705 odkázal v závěti poustevnickému řádu kamaldulů či kamaldulských, který je pojmenován podle svého mateřského kláštera Camaldoli u Arezza v Itálii. Jejich příchodem začala nová etapa rozmachu kláštera, která se navenek projevovala zejména stavebními úpravami v duchu tehdejšího slohu – baroka.

Kamaldulové si postavili svoje domky na místech starších pousteven na jižní a východní straně od kostela. Podle původních kartuziánských předpisů mělo v každém klášteře žít čtrnáct mnichů a šestnáct bratrů-laiků. V Červeném klášteře bylo deset pousteven. Kromě toho se mniši soustředili na přestavbu hospodářských budov. V roce 1747 opravili i kostel, nejmonumentálnější stavbu celého klášterního komplexu. Jeho exteriér zůstal zachován v gotickém slohu, interiér doznal úpravy v barokním duchu. Stěny i gotické klenby byly ozdobeny malbami, v nichž hrály významnou roli rostlinné motivy. Kostel dostal i nové lavice pomalované barokními malbami, jež zachycují každodenní život zdejších mnichů ve chvílích práce, odpočinku i modliteb.

Do rozvoje kláštera nepříznivě zasáhlo nařízení císaře Josefa II. z roku 1782, jímž byly zrušeny některé řády, mezi nimi i kamaldulové. Řeholníci museli opustit klášter, jenž začal následně pustnout. Až v roce 1820 daroval František I. lechnický klášter i s jeho majetky řeckokatolickému biskupství v Prešově. Klášter však i přesto pro nedostatek finančních prostředků na jeho obnovu nadále chátral.
V roce 1907 postihl klášter zničující požár, neprospěly mu ani události 2. světové války, takže po roce 1945 byl už na nejlepší cestě ke zřícení. Přestože se záchranné práce neúměrně vlekly, byly v něm posléze umístěny muzeální expozice, restaurace a ubytovna.

Bohatou historii kláštera můžeme podle jeho bývalých vlastníků rozdělit na čtyři období: [2]

  • 13201567 – kartuziánský klášter
  • 15691710 – klášter v majetku světského panstva
  • 17111782 – kamaldulský klášter
  • 1782 – dosud – klášter v majetku církve a státu

Muzeum[editovat | editovat zdroj]

Zdejší muzeum bylo zpřístupněno v roce 1993 po celkové rekonstrukci objektu. Přibližuje historii kláštera a život příslušníků řádů, jimž klášter v minulosti patřil. Jsou zde umístěny vzácné umělecko-historické památky z celé spišské oblasti.

Národní kulturní památka[editovat | editovat zdroj]

Areál Červeného kláštera byl pro svůj význam pro slovenské dějiny prohlášen za Národní kulturní památku Slovenské republiky.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Dle vyprávění průvodkyně na Červeném klášteře
  2. LUM - Múzeum Červený Kláštor [online]. Muzeum.sk, [cit. 2008-12-17]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Štefan Pisoň, Hrady, zámky a kaštiele na Slovensku, Osveta, Martin, 1973
  • Vendelín Jankovič, Národné kultúrne pamiatky na Slovensku, Osveta, Martin, 1984

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Červený kláštor na slovenské Wikipedii.

Souřadnice: 49°23′58″ s. š., 20°25′ v. d.