Červec lakový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Červec lakový

Vyobrazení červce od Harolda Maxwell-Lefroye
Vyobrazení červce od Harolda Maxwell-Lefroye
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: členovci (Arthropoda)
Třída: hmyz (Insecta)
Podtřída: křídlatí (Pterygota)
Infratřída: novokřídlí (Neoptera)
Řád: polokřídlí (Hemiptera)
Nadčeleď: červci (Coccoidea)
Čeleď: Kerridae
Rod: Kerria
Binomické jméno
Kerria lacca

Červec lakový (Kerria lacca) je hmyz řazený do nadčeledě červci. Vytváří sekret, kterým chrání své larvy. Z tohoto sekretu je vyráběna živice známá jako šelak.[1]

Znaky[editovat | editovat zdroj]

Červec lakový se vyznačuje výrazným sexuálním dimorfismem. Samičky dosahují velikosti 1 až 2 mm a nemají křídla. Larvy jsou přibližně 0,6 mm dlouhé s tloušťkou okolo 0,25 mm. Nymfy začínají vylučovat voskovitý sekret jeden až dva dny po usazení na hostitelskou rostlinu.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Červec lakový se vyskytuje v Orientální (Bangladéš, Myanmar, Čína, Indie, Malajsie, Nepál, Pákistán, Srí Lanka, Tchaj-wan), Palearktické (Ázerbájdžán, Gruzie) a Neotropické (Guyana) zoogeografické oblasti.[2]

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Produkt červce lakového

Červec lakový se živí mízou z mnoha druhů stromů. Dosud byla jeho přítomnost potvrzena na 71 rostlinných druzích z 23 čeledí. Mezi tyto čeledi patří například ledvinovníkovité (Anacardiaceae), láhevníkovité (Annonaceae), toješťovité (Apocynaceae), břízovité (Betulaceae), tykvovité (Cucurbitaceae), dvojkřídláčovité (Dipterocarpaceae), ebenovité (Ebenaceae), rudodřevovité (Erythroxylaceae), pryšcovité (Euphorbiaceae), ořešákovité (Juglandaceae), bobovité (Leguminosae), slézovité (Malvaceae), zederachovité (Meliaceae), morušovníkovité (Moraceae), proteovité (Proteaceae), řešetlákovité (Rhamnaceae), růžovité (Rosaceae), routovité (Rutaceae), vrbovité (Salicaceae), mýdelníkovité (Sapindaceae) či révovité (Vitaceae).[2]

Samičky žijí v koloniích. Pouze oplodněné samičky napichují kůru na mladých větvích a nasávají značné množství mízy. Pryskyřice přijatá při této činnosti je vylučována sekrecí a vytváří na povrchu větví pevnou krustu. Vyloučená látka se skládá z 79 % z pryskyřičných kyselin, ze 2 % z esterů mastných alkoholů, ze 7 % z chemicky neutrálních látek (včetně barviv) a z 12 % z polybazických esterů.[3] Z těchto výměšků se vyrábí šelak. K vyprodukování 1 kg šelaku je potřeba 300 000 jedinců.

Hospodářský význam[editovat | editovat zdroj]

Pryskyřičné produkty vytvářené červcem lakovým byly a jsou komerčně využívány především v Thajsku, Indonésii, Myanmaru a Číně. Ve středověku a raném novověku se v Evropě barvivo z červce lakového nedokázalo prosadit, ačkoliv zde v té době byl nedostatek červených barviv. Pryskyřičná barviva si k evropským barvířům těžko hledala cestu, převážně byla používána k barvení kůže načerveno.[4]

Důležitými hostitelskými rostlinami jsou mimo jiné v Indii pěstovaný druh Butea monosperma, dále Ziziphus mauritiana a Schleichera oleosa. V Indii se získáváním šelaku zabývají asi 3 miliony lidí a ročně se vyprodukuje přibližně 18 000 tun této látky. Zhruba 80 % produkce je exportováno, objem tohoto obchodu dosahuje 16 až 22 milionů amerických dolarů.[5]

Systematika[editovat | editovat zdroj]

Poddruhy[editovat | editovat zdroj]

Dosud byly popsány 4 poddruhy červce lakového:[2]

  • Kerria (Kerria) lacca ambigua (Misra)
  • Kerria (Kerria) lacca lacca (Kerr)
  • Kerria (Kerria) lacca mysorensis (Mahdihassan)
  • Kerria (Kerria) lacca takahashii (Varshney)

Formy[editovat | editovat zdroj]

V roce 1976 popsal Varshney 2 formy červce lakového.[2] Kerria lacca lacca f. rangeeni žije na fíkovnících a na Butea monosperma, nikoliv však na Schleichera oleosa. Letní generace této formy žije 6 měsíců od října/listopadu do června až července a je označována jako „generace Baishaki“. Generace období dešťů žije asi 4 měsíce (od června/července do října/listopadu) a nazývá se „generace Katki“. V rámci Indie je toto nejběžnější forma, přestože produkuje šelak nižší kvality.

Druhá z forem, Kerria lacca lacca f. kusumi, žije na rostlinách Schleichera oleosa a dalších druzích, nevyskytuje se však na Butea monosperma. Životní cyklus každé generace trvá přibližně 6 měsíců. Letní generace žije od ledna/února do června/července (generace Jethwi), zimní generace pak od června/července do ledna/února (generace Aghani). Tato forma je méně obvyklá, vytváří však kvalitnější šelak.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lackschildlaus na německé Wikipedii.

  1. http://www.biolib.cz/cz/taxon/id418416/
  2. a b c d Kerria Targioni Tozzetti [online]. United States Department Of Agriculture, Agriculture Research Service, [cit. 2012-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. STRÜMPEL, Hans. Homoptera (Pflanzensauger). Berlín, New York : Walter de Gruyter, 1983. Dostupné online. ISBN 978-3-11-008856-4. S. 80.  
  4. GREENFIELD, Amy Butler. A Perfect Red – Empire, Espionage and the Qest for the Color of Desire. New York : HarperCollins, 2004. ISBN 0-06-052275-5. S. 29.  
  5. Niranjan Prasad, A. K. Jaiswal, K. K. Kumar: Energy requirement in lac production. in: Agricultural Mechanization in Asia, Africa and Latin America, 2004 (Vol. 35) (No. 1) 54-58

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]