Černá věž (Klatovy)
Černá věž stojící v Klatovech na náměstí je zdaleka viditelnou dominantou města. Nachází se v jihozápadním rohu náměstí.
Stavbu věže zadalo tehdy prosperující královské město roku 1547 italskému staviteli Antoniu de Salovi. Jeho úkolem bylo postavit věž nejenom pro obranné účely, ale i jako doklad bohatství města. Antonius de Sala vytvořil plány, které předpokládaly, že k věži bude později přiléhat budova radnice. Kamenná věž byla dostavěna roku 1557. Měla 6 pater, v prvním z nich se nacházela mučírna, a byla zakončena střechou krytou měděným plechem. Pod ní bydlel věžný, jehož úkolem bylo mj. ohlašovat troubením čas. Ve druhé polovině 16. století byla v těsném sousedství postavena nejdříve renesanční radnice (dokončena roku 1559), později jezuitská kolej a kostel. Roku 1583 byl na věž zavěšen zvon, jejž odlil zvonař Martin Jindra. Zvon byl později pojmenován Bartoloměj.
Při opravě roku 1727 byl vyměněn krov Černé věže; na dvě báně byly nasazeny pozlacené korouhvičky. Roku 1758 město zachvátil velký požár, při němž se roztavil původní zvon a věž byla ožehnuta. Pro její černou barvu se jí začalo říkat Černá věž. Roku 1760 byl nahrazen zvon novým z dílny zvonolijce P. A. Jacominiho. Ačkoliv praskl při zvonění roku 1938, r. 1940 byl opraven, znovu zavěšen a na věži visí dodnes.
Roku 1872 shodila vichřice původní báň, která dopadla na náměstí (místo dopadu je označeno). Proto byla osazena nová jehlanová střecha se čtyřmi menšími věžičkami v rozích. Pod ní jsou umístěny ze čtyř stran černé čtvercové ciferníky věžních hodin se zlatými číslicemi. Celková výška věže dosahuje 81,6 metrů. Ve spodní části věže se nachází orloj, jejž navrhl prof. Ferdinand Vaněk.
Poslední opravy byly provedeny v 60. a 70. letech 20. století. V současnosti je věž přístupná jako turistická atrakce. Každý den, v době od 21:00 hod. do 02:00 hod., se z Černé věže ozývá v každou celou hodinu znělka troubená do všech čtyř světových stran. Černá věž Klatovy, taky přitahuje sebevrahy. Poslední sebevrah zde skočil v říjnu roku 2010.
