Čepel
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Čepel je zpravidla deskovitá, podlouhlá, ocelová součást různých nástrojů, která bývá na jednom (jednosečná) či obou obou bocích (dvousečná) zbroušená do ostří popřípadě též břitu a zakončena často hrotem. Vyskytuje se jako část zbraně (např. meč, šavle, píka, halapartna, kord, rapír, dýka) , nástroje (kupř. nůž, sekera, mačeta, nůžky, pila, kosa, žiletka). Čepele se ale také používají i v mnoha strojních zařízeních i v nejrůznějších oborech lidské činnosti (kupř. strojní nůžky, lékařské skalpely, travní sekačky či obráběcí nože pro obráběcí stroje a nástroje apod.). Čepel tak primárně slouží pro sekání, krájení, bodání, řezání či třískové obrábění.
Čepele zbraní jsou obvykle vyroběny z kovu, nejčastěji se jedná o ocel nebo jinou železnou slitinu (v historických dobách se ale vyskytovaly i čepele z jiných kovů - kupř. čepele bronzové). V dnešní době se lze však setkat i s keramickými noži.
[editovat] Čepel v posunutém významu
Slovem čepel (listová čepel) ale bývá také označována plochá část listů u vyšších rostlin. V neposlední řadě se lze setkat s označením čepel též u některých sportovních pomůcek – např. hokejek.
