Čeněk Vyhnis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Čeněk Vyhnis

Čeněk Vyhnis (8. října 1842 Kostelec nad Labem - 23. března 1897 Praha), vl. jm. Vincenc Vyhnis, byl český středoškolský profesor, klasický filolog, novinář a překladatel. Působil na gymnáziích v Hradci Králové, Příbrami a Praze. Překládal ze sanskrtu, řečtiny a němčiny. Přispíval do Národních listů. Současníci oceňovali jeho hlubokou znalost klasických literatur a pedagogické schopnosti.

Život [editovat]

Narodil se 8. října 1842 v Kostelci nad Labem v chudé rodině. Studoval na akademickém gymnáziu a po maturitě r. 1864 nastoupil na filosofickou fakultu, kde se věnoval klasické filologii, srovnávacímu jazykozpytu a filosofii. Už jako student překládal zahraniční literaturu do časopisů a účastnil se diskusí v Umělecké besedě.[1]

První zaměstnání získal jako suplent v Budějovicích, odkud se přestěhoval do Hradce Králové. Roku 1870 se po vykonání učitelských zkoušek stal profesorem. Byl oceňovaný pro hluboké znalosti a nadšení pro jejich předávání. Jeho výklad byl poutavý, působil na rozum i cit žáků.[1] Podporoval nadané žáky. Zvlášť si oblíbil pozdějšího básníka Bohdana Jelínka, který si jej získal tím, že na zadané téma z latiny odevzdal báseň místo očekávaného pojednání.[2] K jeho žákům patřil také orientalista Josef Brandejs[3] a spisovatel Alois Jirásek.[2]

Roku 1872 se stal ředitelem gymnázia v Příbrami. Jeho zásluhou získaka škola roku 1881 statut vyššího gymnázia a o tři roky později byla zestátněna. Přispěl také k založení učitelského ústavu (1874). Požíval velké důvěry studentů i kolegů. Od roku 1875 zasedal v obecním zastupitelstvu, kde se věnoval především školským otázkám.[1] 16. března 1889 spoluzakládal s profesorem báňské akademie Josefem Hrabákem příbramský odbor Klubu českých turistů a stal se jeho prvním předsedou.[4]

Roku 1891 opustil na vlastní žádost ředitelské místo a stal se profesorem vyššího gymnázia v Žitné ulici v Praze,[1] kde také vyučoval jeho bývalý žák Alois Jirásek.[2] Zanedlouho ale začal trpět chrlením krve, ze kterého se nakrátko zotavil na ozdravném pobytu v Ondřejově, ale nemoc jej nakonec sklátila 23. března 1897.[1] Pohřben byl za velké účasti pedagogů, spisovatelů a dalších občanů na vinohradském hřbitově.[5] V červnu téhož roku byla pod vedením Al. Jiráska zorganizována sbírka pro vybudování pomníku.[6] Náhrobek, pořízený žáky a přáteli, zdobí verše Jaroslava Vrchlického.[2]

Dílo [editovat]

Vyhnis přispíval do novin a časopisů, zejména do Národních listů. Projevoval svobodomyslné, pokrokové smýšlení.[1]

Knižně vydal překlady:[7]

  • Alfred Meissner: Ke cti a slávě Boží : obrázek z působení jezovitů (1867). Povídka, vycházející ze skutečných událostí, kritizuje praktiky jezuitského řádu na příkladu nemorálního vylákání dědictví. Na podporu vznášených obvinění bylo vydání doplněno výtahem ze soudního procesu v Bruselu r. 1864.[8]
  • Kálidása: Śakuntala (1873), indické drama
  • Basileios Veliký: Slovo svatého Basileia Velikého k jinochům, kterak by prospěchu nabyli z pohanských spisů řeckých (1887)

Přeložil také Kálidásovu tragédií Urvaší, tiskem ale vyšla jen ukázka ve výroční zprávě příbramského gymnázia za rok 1878.[1]

Reference [editovat]

Nuvola apps bookcase.svg
logo Wikizdrojů
Projekt Wikizdroje obsahuje původní text související s tímto článkem:
  1. a b c d e f g Čeněk Vyhnis. Světozor. 1897-04-02, roč. 31, čís. 21, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-09-11].  
  2. a b c d SCHILLER, Ottomar. Zapomenutý článek Jiráskův o zapomenutém Čeňku Vyhnisovi. Národní listy. 1897-04-02, roč. 72, čís. 147, s. 5. Dostupné online [cit. 2011-09-11].  
  3. Josef Brandejs - Slovník českých knihovníků (sck.sdruk.cz)
  4. Prof. inž. Josef Hrabák, Dr. Mont. h. c. (www.sumavanek.ic.cz)
  5. Pohřeb profesora Vincence Vyhnise. Národní politika. 1897-03-26, roč. 15, čís. 89, s. 3. Dostupné online [cit. 2011-09-11].  
  6. Přátelům a ctitelům zesnul. prof. Čeňka Vyhnise!. Národní listy. 1897-06-03, roč. 37, čís. 153, s. 7. Dostupné online [cit. 2011-09-11].  
  7. Podle seznamu prací v NK ČR.
  8. Co budeme čísti?. Svoboda. 1867-01-15, roč. 1, čís. 1, s. 30. Dostupné online [cit. 2011-09-11].