Čejčské jezero
| Čejčské jezero | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Jihomoravský kraj |
| Okres | Hodonín |
  Čejčské jezero | |
| Zeměpisné souřadnice | 48°56′11″ s. š., 16°58′19″ v. d. |
| Ostatní | |
| Typ | vysušeno |
| Nadm. výška | asi 175 m n. m. |
| Odtok vody | Čejčský potok |
| Salinita | poloslané |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Čejčské jezero je jedno ze dvou velkých zaniklých slaných jezer jižní Moravy (druhé je Kobylské jezero). Nacházelo se jihovýchodně od současné obce Čejč v oblasti výrazné, převážně tektonicky tvořené deprese. Na břehu bývalého Čejčského jezera se nachází přírodní památka Výchoz. Plocha jezera je dobře patrná na historické mapě pocházející z 2. vojenského mapování z let 1836–1852 pod německým názvem Tscheitscher See. Památkou na jezero je několik pomístních názvů (Jezero nad Dvorem, Jezero pod Tratí, Louky nad Jezerem).
Historie[editovat | editovat zdroj]
Čejčské jezero bylo jedním z mnoha jezer, která se s koncem poslední doby ledové vytvořila na jižní Moravě v okolí Kyjova. Vedle největšího Kobylského zde byla další méně známá jezera: Vracovské, Vacenovické a Vlkošské. Stáří jezera bylo potvrzeno pylovou a paleoalgologickou analýzou. Jezera se postupně zanášela během pozdního glaciálu (15 000 – 10 250 př. n. l.) a během mladších čtvrtohor (10 250 př. n. l. – dodnes), proces se urychlil vlivem zemědělské činnosti. Během 19. století pak bylo Čejčské jezero (spolu s Kobylským) uměle vysušeno za účelem zisku půdy. Jeho kotlina je však uzavřená, a aby se zabránilo jeho spontánnímu obnovování, je voda vyčerpávána do Čejčského potoka, který odtéká do Trkmanky.
Obsáhlý historický zdroj informací o Čejčském jezeře je dílo Tomáše Jordána z roku 1580 o léčivých pramenech Kniha o přirozených vodách hojitedlných neb teplicech moravských, slavným čtyřem stavuom markhrabství moravského připsaná. Je zde zmíněn vysoký obsah sloučenin síry a dusičnanu sodného a hořká chuť a zápach vody a s tím spojené využití vody z Čejčského jezera při léčbě kožních onemocnění u lidí i dobytku.