Úpadek Říma

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Úpadek Říma byl proces postupného sociálního rozpadu a politického úpadku západořímské říše. Úpadek trval asi 4 století a vyvrcholil roku 476, kdy byl sesazen poslední západní císař Romulus Augustus.

Projevy krize bylo mimo jiné to, že města chudla a na venkově klesli kolóni (nájemci) na úroveň otroků (statkáři jim nedovolovali odstěhování). Upadla i moc císařů – zejména po zabití posledních Severovců byli císaři dosazováni a likvidováni armádou, během 50 let (235-284) se vystřídalo 28 císařů. Načas se říše dokonce rozpadla – na západě vytvořil vojevůdce Postumus Galské císařství (Hispánie, Galie a Británie) a na východě vytvořila Zenóbia království Palmyra (Sýrie a Egypt), proti tomu, jednota říše obnovena císařem Aureliánem (270-275), který také nechal kolem Říma vybudovat nové hradby.

Navíc zesílily útoky barbarských kmenů v důsledku stěhování národů.