Údolí Káthmándú

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Údolí Káthmándú
Světové dědictví UNESCO
IMG 0483 Kathmandu Pashupatinath.jpg
Smluvní stát Nepál Nepál
Souřadnice:
Typ kulturní dědictví
Kritérium iii, iv, vi
Odkaz 121 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení 1979 (3. zasedání)

Údolí Káthmándú je údolí, nacházející se v centrální části Nepálu. Zahrnuje oblast tří vlastních měst – Káthmándú, Pátan a Bhaktapur. Údolí je od nepaměti hlavním náboženským a kulturním centrem země. V roce bylo 1979 zapsáno do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Celý Nepál leží ve velmi výhodné poloze. Z jedné strany je sousedem s Indií a z druhé strany s Čínou. V historii tedy hrálo Údolí Káthmándú úlohu důležitého obchodního centra na cestě spojující tyto dvě země. Zároveň však uzavřenost mezi horskými masívy dokázala tuto oblast uchránit před cizími vlivy, tudíž je její kultura plně zachovaná.

Pohled na údolí

Káthmándská kotlina se rozkládá 1300 m n. m. pod himalájskými vrcholky. Je pozůstatkem horského jezera, z nějž téměř před 10 000 lety vytekla voda jižní soutěskou Čóbar. Geologové se domnívají, že odtok byl způsoben zemětřesením, ale hluboce věřící obyvatelstvo si jev vykládá po svém. Denně můžeme být oslněni pannenskou krásou krajiny a kulturním svérázem údolí, které zaujímá cca 656 km2.

Nejstarší historie místa[editovat | editovat zdroj]

Svéráz přírody

Káthmándská kotlina je nejstarší osídlená oblast v Nepálu. Obydlená je již po staletí, první zmínky sahají až do období neolitu, kdy kotlina byla již úrodná. Archeologické nálezy potvrdily, že v těchto dobách v Káthmándské kotlině existovala nejvyspělejší civilizace himalájského regionu. Bylo zde rozvinuto jak zemědělství tak městská kultura. Objeveny byly hlavně nástroje k obdělávání půdy jako jsou například pluhy a rýče.

Choval se převážně skot a buvoli, přičemž tato zvířata lidé nevyužívali k orbě ani jako zápřahů dvoukolových kár. Na vysoké úrovni byla také řemesla, obyvatelé vynikali ve zpracování kovů, tkalcovství (vlněné pokrývky), dřevořezbě a hrnčířství. Z tmavé hlíny se na hrnčířském kruhu vyráběla zdobená keramika, hlína byla také vhodná pro vypalování trvanlivých cihel. Ty se staly osvědčeným stavebním materiálem (mimo dřevo či kámen).

Prvotní duchovní svět[editovat | editovat zdroj]

Je známo, že nejstarší obyvatelé údolí již před počátkem našeho letopočtu uctívali indická božstva (Višnu, Šivu a některá ženská božstva). Ale stopy vlastních náboženských kultů a představ jsou dodnes patrné v nepálském buddhismu

a hinduismu. Šlo hlavně o obřady, které měly zaručit úrodnou půdu a ochranu sklizně před silami přírody. Ty si lidé představovali buď jako hodné duchy nebo zlé démony, kterým vypravovali náboženské obětní či usmiřující obřady (oběti byly pravděpodobně i lidské). Obyvatelé této kotliny vedli také dlouhé pohřební rituály spojené s kremací. Chtěli zabránit převtělení zemřelého do podoby zlého ducha, který by pak dlouho sužoval okolí. Také dbali na to, aby lidé umírali pokud možno uvnitř domů.

Bódhisattva Avalókitéšvara

Lidé, jejich víra a vznik prvotních států[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelé Káthmándského údolí jsou odedávná označováni jako Névárci, a také jsou jeho nejvýznamnější složkou. Dodnes jsou příkladem symbiózy dvou hlavních státních náboženství, a to buddhismu a hinduismu.

Kolem roku 600 př. n. l. se do oblasti Káthmándú dostávají Kirátové. Jsou označováni jako lesní barbaři, oblečení do zvířecích kůží, živící se lovem a sběrem lesních plodů a kořínků. Utvořili zde první státní útvar, k jehož tradici se dodnes hlásí nejstarší etnické skupiny himalájského regionu. Stát hospodářsky prosperoval a udržoval styky s Indií. Pod indickým vlivem se rozvíjela i jeho kultura. A když se kolem roku 560 př. n. l. v himalájském Lumbiní narodil Buddha, většina obyvatel Káthmándské kotliny se již hlásila k buddhismu.

V 1. a 2. století n. l. do Nepálu přišly kimeny Liččhaviů. Jejich příchod do Káthmándské kotliny přispěl k postupnému rozpadu kmenového zřízení, jež uvolnilo místo kastovnímu systému. Prvním králem byl Džajadéva I., dalším Mánadéva I.. Po Mánadévově smrti se setkáváme s dvojvládím, kdy vládne panovník a ministři s velmoži.

Za jednu z nejvýznamnějších osobností dějin je považován Anšuvarman, který znovu nastolil oblasti řád. Také nedovolil, aby byla potlačována jakákoli náboženská víra. Nezanechal syna, a tak po jeho smrti nastoupil Džišnugupta. Veškerá moc byla v rukou regentů a o trůn se bojovalo jednou bratrovraždou za druhou. Dokázané je také vtrhnutí uchazeče o královskou korunu z Tibetu, pak následné okupování Káthmándské kotliny a pak znovuusazení Liččhavských vládců. Obnovení Liččhavské dynastie přineslo království všestranný prospěch. Obnovily se stavby zavodňovacích zařízení, po obchodních cestách znovu putovaly karavany plné zboží a bohatly buddhistické kláštery. Vláda Liččhaviů trvala snad do roku 877 n. l. .

Každodenní trasa po horských cestách

Pro období dalších 250 let nejsou dochovány žádné historické prameny. Dalšími vládci této oblasti se stali Thákurové a Mallové. Zdá se, že éra Thákurů nebyla nijak pro rozvoj oblasti přínosná. Panovníci byli slabí, vykupovali podporu velmožů a obyvatelstvo (zejména v okrajových oblastech kotliny) se dávalo pod vládu panovníků sousedských indických států. Koncem 12. století existovaly v Káthmándském údolí tři státní útvary se sídelními městy v Pátanu, Káthmándú a Bhaktapuru (Bhádgáónu). Vládci těchto států, a byli to snad bratři, mezi sebou vedli neustálé války.

To vedlo k tomu, že se vlády ujali Mallové. Ti se snažili do Nepálu proniknout již za vlády Liččhaviů. Ale ani jejich vláda nebyla nejšťastnější. Zem tehdy sužovaly četné přírodní katastrofy, cizí vpády i vnitřní nepokoje. V kronikách se můžeme dočíst o pravidelně se opakujících hladomorech a zemětřeseních. Roku 1255, v důsledku zemětřesení, zahynul jak panovník, tak třetina obyvatelstva. Následují boje o moc.

Boje mezi sebou sváděli vládci z Pátanu a Bhaktapuru, oblast čelila i nájezdům zvenčí. Koncem 13. století a počátkem 14. století sem několikrát vpadly oddíly khaských rádžů. V polovině 14. století dochází k útoku muslimů z Bengálska, což prakticky vedlo ke srovnání Káthmándského osídlení se zemí. Dále je země sužována nekonečnými válkami, a tak lákavou kořistí pro dobyvatele. Toho v 18. století využili bojovní a cílevědomí Ghurkové. Společnost je stále rozdělena na kasty, teprve v roce 1990 musel dosud absolutistický panovník pod tlakem nepokojů připustit demokratičtější systém více stran. A tak se tedy až tohoto roku konaly 1. volby.

Kultura, umění[editovat | editovat zdroj]

V údolí Káthmándú se nachází celosvětově proslulých 7 skupin památek, staveb a zahrad, které jsou ukázkou nepálské architektury. Za vlády Liččhaviů byly rozkazy vydávány ze tří paláců – Managrha, Kailásakutabhavana a Bhadrádivásabhavana. Managrha by snad měl být dnešním Mangalbázár v Pátanu, ale není to jisté. Čínské prameny z období krále Naréndradévy se zmiňují o Kailásakutabhavana jako o velkolepé mnohaposchoďové stavbě, ve které mohli být tisíce lidí. V rotích nádvoří byly čtyři pavilony, které chránily krásné skulptury zdobené perlami a drahými kameny. Trůn měl podobu lva, byl zdoben též perlami, klenoty z křišťálu a perleti, korálů a jantaru. Doloženo je také, že král měl na sobě náušnice ze zlata a jadeitu. Středem sálu se táhl koberec z květin. Palác měl zřejmě i vodárnu, ta byla sedmiposchoďová, měla měděnou střechu a stála uprostřed dvora. Zdobily ji balustrády, sloupy a chodby pokryté mozaikou z drahokamů. U základů věže se z hrdel zlatých lvů chrlila voda. Dále je zmíněn zlatý krokodýl, z jehož chřtánu se valil vodotrysk.

Vegetace u Svajambhúnáthu
  • Dále se na území Káthmándské kotliny stavěli chrámy zasvěcené nejrůznějším bohům. Jednou z nejslavnějších buddhistických staveb je Svajambhúnáth. Na jeho čtyřech štíhlých věžích jsou namalovány Buddhovy věčně bdící oči. Je známý také jako opičí chrám (díky množství opic v okolí). Leží tři kilometry od města a tyčí se 77 metrů nad údolím.
  • Chrámem na posvátné řece Bágmátí je chrám Pašupatináth, který je nejsvětějším místem hinduistů. Má dvojitou zlatou střechu, před chrámem je královské kremační místo. Jedná se o centrum každoroční náboženské pouti.
    Pašupatináth
  • Střediskem tibetského buddhismu je Bódnáth, gigantická středověká stupa – jedna z největších na světě. Má osmiúhelníkovou základnu s modlitebními koly.
    Stúpa Bódnáth
  • Mistrovským dílem ze 7. století je Budhanilkantha, obrovská socha Višny, pokládajícího se na hadí lože. Nachází se 8 km severně od Káthmándú, uprostřed malé vodní nádrže s vodotryskem.
    Chrám Hindu
  • Dakshinkali – chrám Hindu Goddess a významné putní místo Hindů. Návštěvníci navštěvují chrám kvůli modlitbám, ale obětují zde i zvířata ve jménu bohyně. Leží uprostřed lesa, 16 km od města.
  • Malým historickým městem, 8 km od Káthmándú, je Kirtipur. Leží na vrcholu kopce a je zde k vidění mnoho památek. Např.: staré svatyně a chrámy, staré domy a obyvatele v tradičním oblečení dodržující tradiční zvyky.
    Tradiční ženský oděv
  • Changunavajan je chrám ve stylu pagody, jenž je považován za jedno z největších uměleckých dědictví 5. století. Leží na konci údolí.
  • Hlavním městem Nepálu a centrem údolí je dnes Káthmándú, které tvoří tři kdysi samostatné státy (Pátan, Káthmándú a Bhaktapur). Jejich jedinečné bohatství spočívá v množství paláců a chrámů. Centrem každého z těchto měst je Dárbárské náměstí se sochou krále na vysokém sloupu. Kolem náměstí stojí stavby, chrámy a pagody s velkolepým zlacením a bohatou filigránskou dřevořezbou na dveřích, oknech a balkonech.
  • Dalšími význačnými stavbami jsou: Šivův chrám v bývalém hlavním městě Pátanu, který střeží dva kamenní sloni, Krišnův chrám, chrám boha Šivy v Káthmándú, pětistupňová pagoda Najatapóla v Bhaktapuru, která je nejvyšším chrámem v Nepálu a dále například královský palác, chrám a četné pagody v Káthmándú ze 17. století.
    Jedna z Káthmándských stúp Svajambhúnáth
  • Tradičním uměním je zde řezbářství a sochařství, které se až do 7. století rozvíjelo zcela pod vlivem výtvarných škol indického ,,Zlatého věku,,. Odlišnost se začala projevovat až později. Dochovali se nám kamenné sochy, reliéfy a bronzové a terakotové figurky světského charakteru. Tyto sošky nám posloužily jako významný zdroj informací, co se týče tradičního oblékání. Podle všeho se obyvatelé oblékali do jediného kusu látky volně ovinutého kolem těla, neboť šité šaty v této oblasti neznali. Na mužských figurkách rozeznáme kalhoty, ženský oděv zakrývá horní části těla, kde zřetelně vynikají masivní diadémy, náušnice a náhrdelníky.
  • Liččhaviové stavěli elegantní votivní sloupy, jejichž hlavice zdobí Višnovy či Šivovy symboly. V 7. století se patrně pod vlivem bráhmanských kultů začalo objevovat i antropomorfní zobrazení Buddhy jako Šákjamuniho. Nejstarší dochovanou sochařskou památkou je kamenné lingam (před 5. stoletím), které nalezneme v chrámu Pašupatináth.

K nejkrásnějším výtvarným dílům patří však řezbářské umění. Dřevořezby jsou víceméně ze sálového dřeva a zdobí paláce, chrámy, okenice, okenní rámy a tórany (půlkruhové portály nad vstupními dveřmi. Na střešních trámech můžeme spatřit kopulující páry, které mají vylekat pannenskou bohyni přibližující se k zemi v podobě blesku.

Příroda[editovat | editovat zdroj]

Mimo krásné vrcholky Himalájí se lidé ubírají k Tatopani, což jsou horké prameny. Krásy lesů v okolí Pulchowki jsou vhodné pro pěší turistiku. Na vrcholku této hory nalezneme buddhistickou svatyni. Dále se v blízkosti Pulchowki nachází Godavari – krásná botanická zahrada.

Typická fauna

Zdroj[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Kathmandu Valley ve Wikimedia Commons