Émile Gaboriau

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Émile Gaboriau
Emile Gaboriau BNF Gallica.jpg
Émile Gaboriau
Narození 9. listopadu 1835
Saujon, FrancieFrancie Francie
Úmrtí 28. září 1873 (ve věku 37 let)
Paříž, FrancieFrancie Francie
Povolání spisovatel
Žánr detektivní román
Významná díla Případ vdovy Lerougové,
Zločin v Orcivalu,
Akta č. 113
Pan Lecoq
Vlivy Edgar Allan Poe
Paul Féval starší
Vliv na Sir Arthur Conan Doyle

Émile Gaboriau (6. listopadu 1835, Saujon, Charente-Maritime28. září 1873, Paříž) byl francouzský spisovatel a novinář, jeden z průkopníků detektivní literatury, v jehož díle vrcholí proměna povídky s kriminální tematikou v román.[1][2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Émile Gaboriau se Narodil v malém městečku Saujon v departmentu Charente-Maritime. Střední školu vychodil v Jonzacu, krátce pracoval jako písař v kanceláři notáře, v roce 1852 vstoupil do armády a sloužil v Africe. Po čtyřech letech se vrátil do Paříže a sanžil se uchytit jako novinář.[3] Cestu k literatuře mu otevřela právě žurnalistika a také to, že se stal tajemníkem Paula Févala staršího.[1][2]

Začal psát pro noviny a časopisy romány na pokračování. Skutečný úspěch mu pak přinesl jeho detektivní román z roku 1866 L'Affaire Lerouge (Případ vdovy Lerougové), ve kterém pod vlivem Edgara Allana Poea a jeho detektiva C. Augusta Dupina představil světu mladého policistu pana Lecoqa, který se stal hrdinou všech jeho dalších detektivních knih. V nich vytvořil skutečný detektivní román s propracovanou technikou logického rozvíjení zápletky i jejího řešení.[1][2]

Gaboriau zemřel v pouhých sedmatřiceti letech na plicní embolii.[3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Případ vdovy Lerougové, vydání z roku 1870.
Monsieur Lecoq, vydání z roku 1869.

Pan Lecoq[editovat | editovat zdroj]

Vytvořením policisty pana Gastona Lecoqa (francouzky Monsieur Lecoq) se Gaboriau stal předchůdcem Lerouxe a Leblanca a jedním z průkopníků detektivní literatury vůbec.[1] Vzorem pro vytvoření této postavy byl jednak detektiv C. Auguste Dupin z povídek Edgara Allana Poea, jednak detektiv Gregory Temple a vyšetřující soudce Remy d'Arx z románového cyklu Černé hábity od Paula Févala staršího (přičemž Lecoq je jméno jednoho ze zlotřilců z tohoto cyklu) a jednak Eugène-François Vidocq, původně zločinec, později policista a tajný agent, který se stal zakladatelem a velitelem Brigade de Sûreté, první moderní policejní organizace ve Francii. Lecoqova postava se pak stala vzorem pro postavu Sherlocka Holmese Sira Arthura Conana Doyla, která však svého předchůdce naprosto zastínila.[3]

O Lecoqovi napsal Gaboriau pět románů:

  • L’Affaire Lerouge (1866, Případ vdovy Lerougové), česky také jako Osudnou stopu, Jeho poslední případ nebo jako Otec Tabaret. Vyšetřovatelem záhadné vraždy je v tomto románu sice detektiv-amatér otec Tabaret, ale pan Lecoq se zde již objevuje v epizodní roli.
  • Le Crime d’Orcival (1867, Zločin v Orcivalu), česky též jako V bludišti vášně nebo jako Ženy oklamané, román, ve kterém se Lecoq již jako hlavní hlavní vyšetřovatel snaží objasnit případ záhadné vraždy hraběnky de Trémorel.
  • Le Dossier No. 113 (1867, Akta č. 113), česky také jako Zločin v bankovním domě. Román líčí pátrání po pachateli krádeže tří set padesáti tisíc franků v bankovním domě pařížského bankéře.
  • Les Esclaves des Paris (1868, Otroci Paříže), česky jako Upíři velkoměsta, román, ve kterém Lecoq opouští Sûreté.
  • Monsieur Lecoq (1869, Pan Lexoq), dvoudílný román líčící Lecoqův první případ.

Další díla[editovat | editovat zdroj]

  • L'Ancien Figaro 1861).
  • Les Cotillons célèbres (1861).
  • Le Treizième Hussards (1861, Třináct husarů).
  • Mariages d'aventure (1862).
  • Les Gens de Bureau (1862, Lidé úřadu).
  • Les Comédiennes adorées (1863).
  • La Vie infernale (1870, Pekelný život).
  • La Dégringolade (1871).
  • La Clique dorée (1871).
  • La Corde au cou (1873, V oprátce), detektivní román.
  • L'Argent des autres (1873).
  • Le Petit Vieux des Batignolles (1876, Malý stařeček batignollský), posmrtně vydaná sbírka povídek:
    • Le Petit Vieux des Batignolles,
    • Une disparition (Zmizení), povídka, ve které vystupuje Lecoq,[4]
    • Maudite maison (Prokletý dům),
    • Casta vixit,
    • La Soutane de Nessus,
    • Bonheur passe richesse.
  • Le Capitaine Coutanceau (1878, Kapitán Coutanceau), posmrtně.
  • Les Amours d'une empoisonneuse (1881), posmrtně.

Adaptace[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Existuje několik dalších Lecoqových dobrodružství od jiných autorů:

Film[editovat | editovat zdroj]

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Slovník francouzských spisovatelů, Odeon, Praha 1966, str. 264.
  2. a b c Slovník francouzsky píšících spisovatelů, Libri, Praha 2002, str. 295-296.
  3. a b c http://www.online-literature.com/gaboriau/
  4. http://www.coolfrenchcomics.com/lecoq.htm

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]