Teologie náhrady

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Substituční teologie)

Teologie náhrady neboli substituční teologie je teologický koncept, podle něhož měla křesťanská církev nahradit v Božích plánech Izrael.

Toto učení pochází z dob rané církve, objevuje se již od počátku 2. století n.l.[1] – např. v kázání Melitóna ze Sard jsou židé otevřeně obviňování z bohovraždy.[2] Tyto a podobné výpady přispívaly k posilování antisemitismu zvláště v tzv. křesťanských zemích. Dnes je v převážné většině tato teologie odmítána a nahrazována tzv. teologií setkání mezi syny Abrahámovými podle krve a na základě víry.[3] O historický odklon katolické církve od tradice Adversus Judaeos (Proti Židům) se zasadil především papež Jan XXIII. a po jeho smrti byl tento odklon v roce 1965 i kodifikován, a to v deklaraci Nostra aetate.[4]

Teologie náhrady však přesto i nadále zůstává součástí věrouky některých křesťanských církví a náboženských společností. Např. Náboženská společnost Svědkové Jehovovi učí, že biblická proroctví o obnově Izraele se nevztahují na přirozené Židy, ale na duchovní Izrael složený z tzv. „pomazaných křesťanů“.[5] Podobně Církev adventistů sedmého dne učí, že smrt Ježíše Krista na kříži „znamenal konec poslání Izraele“ a „na jejich místo Bůh ustanovil jiný národ, církev, která na světě dále plnila jeho poslání“.[6] V jakési latentní podobě je však teologie náhrady často udržována i v církvích, které se od ní otevřeně distancovaly či distancují, a to v podobě nejrůznějších názorů jako například, že církev „se už nerozděluje na Židy a pohany“[7], přičemž se má na mysli to, že Žid, který uvěří v Ježíše Krista, již není povinen „žít podle otcovských zvyků“.[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SLÁMA, Petr. Tanu rabanan. Antologie rabínské literatury. Praha: Vyšehrad, 2010. ISBN 978-80-7021-722-1. S. 97. 
  2. TYDLITÁTOVÁ, Věra. Na počátku bylo slovo… Verbální projevy antisemitismu v moderním českém diskurzu. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2017. ISBN 978-80-261-0654-8. S. 162. 
  3. GRAMMATICA, Alvaro. Mesiánští židé a Mesiáš v kontextu současné židovské rozpravy o Ježíši z Nazareta. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2014. ISBN 978-80-244-4257-0. S. 21. 
  4. SACKS, Jonathan. Týdenní čtení z Tóry. Leviticus: kniha svatosti. Praha: P3K, 2023. ISBN 978-80-7667-032-7. S. 389. 
  5. Svědkové Jehovovi - Hlasatelé Božího Království. Brooklyn, New York, U.S.A.: Watchtower Bible and Tract Society of New York, Inc., International Bible Students Association, 1993. S. 28, 141, 720. 
  6. Adventisté sedmého dne věří... Praha: Advent-Orion, 1999. ISBN 80-7172-102-6. S. 178. 
  7. OLYOTT, Stuart. Život v Kristu. Chlumec: Občanské sdružení Poutníkova četba, 2011. ISBN 978-80-904371-6-6. S. 81. 
  8. Sk 21, 21 (Kral, ČEP)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]